potrat a následné odcizení ve vztahu.

25.03.2011

Ahoj holky, před 14 dny mi zjistili, že jsem potratila ve 12. týdnu, když jsem byla v nemocnici, manžel byl skvělěj, volal, smskoval... Ale co jsem se vratila je chladnej jak psí čumák. Dělá jako by se nic nestalo, nekomunikuje, neobejme... Před tím nám to klapalo, ale téď ho nemůžu vystát, vše mi na něm vadí. Jak se chová, co říká...
Stalo se to některé z Vás??? Snad to přejde, protože už mi z toho hrabe. Navíc, tím pádem jsem i já na něj nepříjemná...

Kliknutím vložíte smajlíky:

my o mimčo přišli v 18tt, z počátku to rozhodně nebylo jednoduchý, ale celkově nás to spíš sblížilo než odcizilo, fakt teda je, že jsme ani jeden moc nevěděli, jak z toho, nejdřív jsem já měla nekomunikativní fázi, pak jsem zas o tom potřebovala mluvit, jenže on si to poslechnul jednou, dvakrát, potřetí na půl ucha a pak už to bral jako uzavřenou věc, on to prostě měl vyřešené a neměl potřebu se v tom dál plácat, i když chápal, že pro mě je to složitější. Přiznal mi, že ho ubíjí, jak se trápím a on mi neumí pomoci. Naštěstí mám jednu kamarádku-psycholožku, která taky zažila potrat v pozdější fázi těhotenství, takže jsem to mohla probrat s ní a taky jsem narazila na tyhle stránky.
Podle mé zkušenosti je tvůj pocit, že ho nemůžeš vystát, práce hormonů a jeho chování je částečně reakce na tvé chování a částečně tápání, když neví, co by měl udělat, tak raději nedělá nic, aby to ještě víc nepokazil. Za sebe bych poradila sednout si a promluvit si o tom. A pak taky dát si čas, musíte oba počítat s tím, že se to nespraví ze dne na den. Já byla první dva měsíce úplně nepoužitelná, pak jsem se vrátila do práce a začalo se to trochu lepšit, ale plácala jsem se v tom dobrýho půl roku. Pak jsme se zase začali snažit. Malýmu bude za pár dnů rok a už pomalu uvažujeme o mladším sourozenci

ahojky já měla to samé...přítel to v sobě zazdil a já se trápila a trápila...vyvrcholilo to rozchodem po roce...pak byl náhodný sex a já otěhotněla...teď jsem v 29tt a my našli konečně nějakou linku kdy zase vedle sebe dokážeme žít (i když bych ho někdy zabila) :)
já se musela vždy vyřvat u kamarádky... a jednou jsem to už nevzládla a dostala hysterák doma...zíral na mě jak puk... trápilo ho to taky, ale nedával to najevo...

In reply to by Katamba

u nás se nekomunikuje.....až ve chvíli kdy je fakt nejhůř....např. při hádce (jako dnes, kdyby mi to pupík dovolil zabila bych ho) a dřív to bylo ve chvíli kdy jsem měla zabalenou tašku a chystala se prásknout dveřma...a nebo tedy způsobit hysterickou scénu, kdy jsem tak dlouho vyrypovala a vyrypovala až se ,,vyřval,, taky... ráda bych ti pomohla... ale sama jsem se v tom plácalla..dokonce jsem navštívila i psychiatřičku... doma se mnou nikdy nemluvil a ona tak krásně poslouchala :)

taky jsem potratila před 14dny, dvakrát jsem kvůli tomu byla v nemocnici a mám úplnou alergii na svého přítele, jsem hnusná, přitom vím, že bych chtěla obejmout....ach jo, snad to přejde...jinak nevím...

Ahoj, nam se to same stalo pred dvema mesici ve 14. tydnu. Ale bylo to spis naopak. Já jsem se nechtela bavit a mela jsem potrebu se s tim vyrovnat sama. Přítel objimal, utešoval, ale me to v tu chvili vubec nezajimalo. Dala jsem se dohromady az tim, ze jsem zacala myslet na nove mimminko, pomalu jsem se s tim smirila, vymyslela jsem si ruzné věci, abych zabavila hlavu a nemyslela na to. Nechala bych ho, at se s tim vyrovna podle sebe, ale pomalu bych ho navadela, aby se zacal tesit na mimko, ktere se Vam urcite brzy povede :) Drzim palce a neboj, i kdyz to dneska vypadá špatně, zitra muze byt vsechno jinak :)

In reply to by Ternete

Já se na další mimi hrozně těším, ale zároveň mám strašnej strach. Problém je ten, že teď pomyšlení, že bych se měla s manželem milovat, je nepředstavitelné. Mám k němu odpor... Asi jsem divná...l

In reply to by Agny

Já myslím, že to chce čas. Já měla odpor k přítely celý ty 4 měsice, co jsem byla těhotná. Vadilo mi, když mi chtel dat pusu nebo mě pohladit. To byly hormony, do deseti dni po ukonceni se to dalo do normálu a uz mi zase nevadi :)
Asi by jste si o tom měli otevrene promluvit, aby jste vedeli co ten druhej citi, zkusit zjistit proc, aby jste to mohli zmenit. Nekdy je nejvetsi problem to, ze od toho druhyho neco ocekavas a ono to neprichazi, protoze on o tom nevi. Nebo naopak cítís tlak, protoze si mysliš, ze on neco ceka od tebe a tak jsi na nej uz predem neprijemna. Divna urcite nejsi :) Jen by to chtelo o tom komunikovat otevrene, jinak se z mista na dlouho nepohnete :)

To co píšeš tak to jsem přesně zažila já před 12lety byly jsme spolu 5let a o dítě jsem přišla v23tt snažila jsem se to ustát,ale po půl roce jsem se odstěhovala prostě to nešlo :n: Tenkrát mě to moc mrzelo,ale dnes toho opravdu nelituji mám super manžela a krásnou zdravou 2letou holčičku Nikolku.

Ahoj,
taky si myslím, že se s tím takhle srovnává po svém. S tím teď asi Bohužel nic neuděláš, protože při jakékoli snaze o sblížení ti půjde do protivky.
Tak se drž a pevné nervy :k: :a:

irena1111

Ahoj, já jsem tohle nikdy naštěstí nikdy nezažila, ale myslím že to jak se chová je odrazem toho že se vyrovnává s tím co se stalo. Měli byste spolu o tom otevřeně mluvit, nebo si zajít někam na večeři, udělat si hezkej večer.
Přeju ať je to brzo ok

irena1111

In reply to by Agny

no jo no ty sama se s tím taky vyrovnáváš, mas jeste rozhozene hormony a to dela taky hodne, kdyz jste spolu tak dlouho a navic uz mate jedno ditko tak urcite stoji za to se pokusit vse urovnat, ale jak jsem uz psala, je potreba o tom spolu mluvit, kdyz budete oba mlcet a dusit to v sobe tak to bude akorat horsi

In reply to by Agny

Já jsem právě ten odpor měla taky,chtěla jsem se snažit to nějak srovnat,ale po 6měsících se opravdu vůbec nic nezměnilo a při představě strávit vedle něj zbytek života jsem raději vzala roha :\/: Tak chvíli vydrž bud ten odpor odezní a nebo to raději zabal.Ale určitě ti přeji aby to odeznělo.

In reply to by Agny

Ahojky, chápu, že to není jednoduché, stalo se Ti něco, s čím se člověk těžko vyrovnává a ještě to bude nějakou dobu trvat, ale myslím, že Ti teď kolísají i hormony...tělo se přeci jen potřebuje s touhle změnou vyrovnat. Než zničíte co se dá, odjela bych na pár dní třeba k rodičům a určitě bych mu nevolala, nepsala. Než odjedeš, řekni mu o svých pocitech, o tom, že se z toho potřebuješ dostat a když se k Tobě takhle chová, je to ještě těžší a bude lepší být pár dní bez sebe. Nemyslím, že to musí zkončit rozchodem, ale ten hezký vztah, který tam byl, tam někde je. Můžete mít ještě další miminko a zažijete spoustu krásných chvil. Všechno se myslím srovná, držím palce. Určitě dej vědět jak se cítíš...ty nejsilněji negativní pocity můžou trvat třeba jako 6nedělí (to je můj názor).

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka