Porod Natálky

Tak jsme se dočkali i my a já můžu konečně popsat svůj porod a udělat finální tečku za našim těhotenstvím :-) ... a konečně mám u sebe ten náš uzlíček štěstí :-)

Porod mi začal v podstatě už v pondělí odpoledne (27.4.)-začalo mě bolet břicho, ale zpočátku v absolutně nepravidelných intervalech a bylo to i slabý, tkaže jsem tomu ještě nepřikládala velkou pozornost, ale už jsem zbystřila a doma udělala vše, co bylo potřeba (vše uklidit, uvařit, vyprat, vyžehlit, atd.)-no večer jsem padla na hubu únavou, ale bolesti mne už nenechaly spát - už značně zesílily a nabrali na pravidelnosti - opakovaly se co 10min...asi ve 2ráno jsem už uvažovala, kdy jako pojedem do porodnice...ale našrěstí jsem nezazmatkovala a zůstali jsme doma s tím, že až budou bolesti po 5ti min. (zatím se vůbec nezkracovaly)...no nakonec jsem ráno vstala a šla i s bolestma normálně do práce! - zařídila jsem vše, co bylo třeba a po 11.00 jsme vyrazili s mamkou na prohlídku do poradny do Mostu do nemocnice!strávli jsme tam neuvšřitelné 3hod., ale odcházela jsem od dr. s verdiktem, že pokud odjedu domu, tak si myslí, že se stejně ještě dnes vrátím :-) - abyla to téměř pravda, jen jsme do nemocnice na příjem dorazili 2,5hod po pulnoci :-)
Tak jsem dorazila domu, řekla to Ráďovi - ten se připravil, najedl a čekali jsme, co se bude dít..?!a dělo - bolesti začínaly pomalu, ale jistě nabírat na intenzitěb- už to bolelo jak blázen, ale interval se zkrátil jen na 8min...v pul 10 jsem zavelela, že sijdem zkusit lehnout, že to může trvat dlouho, tak abysme se kdyžtak vyspali...no já samozřejmě neusla ani na 2min...bolelo to už jako prase a já se v posteli kroutila jak žížala a už si i párkrát hekla...
Ve 2 ráno jsem už vzbudila Ráďu, že teda jedem (bolesti co 5min)..taxme se vyzoubkovali, oblíkli a vyrazili...v půl 3jsme byli v nemocnici a hlásili se na příjmu...ve 2.45 jsem už ležela na pásech - por.asistentka se mne ptala, jeswtli mám zrovna kontrakci a kyž jsem řekla, že jo, tak nechápala (přístroj ukazoval jen min.náznak)..tak šla říct Radkovi, že je to teprve v začátku, že máme čas...pak přišel dr. a juknul do mě....kouká, kouká a nic neříká, až por.asistentka - tak co??? - a on s údivem - ty vado na 8!!!...asistentka nechápala..on zjevně taky ne...plodovka nikde - to jsem zas nechápala já - že mi postupně odrtekla a já si toho ani nevšimla - toho jsem se přesně obávala - že jsem měla takový výtoky, že jsem nerozeznala, že je toho víc...
Nooo, tak asistentka opět vylezla ven a řekla Radkovi, že změna, že naopak, ať si oblákne věci na sál a jde se rovnou na porodní sál rodit...hekárnu překakujem :-) ...
Dala jsem si jen rychlou sprchu, kde jsem si čůrla, pak jsem si stihla ještě naštěstí odskočit i na velkou (klistýr mi dát nestihli- to jsme taky přeskočili :-) ) a už jsme si to štrádovali k porodnímu lůžku, kde mne opět připoutali na pásy na ozvy, ože malý na příjmu na ozvičkách jednou kleslo srdíčko - tak jsem byla na pásech celej porod...
No a začalo to - muselo se čekat, až dorotuje hlavička a až sestoupí dolu..to bylo šílený, ože jsem nesměla tlačit a bolesti už byly po min. a strašný!!...byla jsem v tu chvíli strašně ráda, že byl u mě Ráďa - když mě chytla bolest v kříži, tak mi masíroval záda, jinak u mě stál, hladil mě po hlavě a držel za ruku - víc toho ti chlapy prostě v tuhle chvíli dělat nemůžou, ale i tohle zatraceně pomáhá!!!...kroutila jsem se na tom lůžku jako žížala a nechápala, jak někdo může tuhle bolest nazvat bolestí podobné té menstruační..haha!!
pak jsme postoupili dál a já musela začít tlačit – ale ještě ne na porod, ale aby sestoupila hlavička, ože sama jaxi nešla…tak začal asi hodinový boj – tlačila jsem špatně, hlavu měla rudou jak bejk, síly docházely, ale efekt celého mého úsilí 0! Už jsem byla zoufalá, ože vždycky, když už jsem myslela, že teď už jsem tlačila dobře, tak mi asistentka řekla, že to je úplně naprd a že takhle malou vživotě nevytlačím…ten super pocit bezmoci, když už fakt nevím, jak JINAK..!?..už začalo jít do tuhýho – píchli mi oxytocin na podporu kontrakci (prý jsem je měla slabý a krátký) a dr.nařídil kyslík, ože malé se to už přestávalo líbit a začaly jí klesat ozvičky…no naštěstí mi nakonec asistentka hupsla na břicho a tlačila se mnou…to fakt zabralo a po 6ti zatlačení s jejím tlakem na moje břicho bylo hlavička tam, kde sme ji potřebovali mít a dr. Už přišel připravenej v zástěře (vypadal jak bílej řezník – úplně jsem se lekla), přinesl si na vozíčku všechno svoje nářadíčko a já dostala poslední instrukce, jak tlačit – a že pokud fakt zaberu, tak malá může být už na jednu kontrakci venku!!!-to mě namotivovalo a já fakt zabrala ze všech posledních sil a v 5.10 byla naše Natálka na světě!!! – vůbec jsem nechápala,že už je celá venku!?vůbec jsem to necítila, jen silnej tlak…ale myslela jsem, že to je teprve hlavička, ale že už je venku celá a já mám za sebou i nástřich…to jsem fakt koukala!!!
Byla jsem tak hotová, že jsem měla co dělat, abych otočila hlavu a podívala se na malou…-byla celá zabalená a koukala na nás těma vykulenýma očkama…no nepopsatelnej pocit!!v tu chvíli mi už nějaký šití a ostatní bolest,..vše už mi bylo jedno, hlavně že jsme byli obě v pořádku a Natálka konečně venku…
Porod placenty jsem ani nezaregistrovala – kdybych se nezeptala dr., tak ani nevím, že je venku…a šití..to bylo trošku nepříjemný, ale oproti porodu a tomu dvoudinovýmu tlačení…pohádka 

Takže shrnutí – bolesti od pondělka 27.4., odjezd do porodnice 29.4. ve 2 ráno, malá narozena po 2hod.tlačení na sále 29.4. v 5.10.

Že budu mít tak rychlej porod, to bych vživotě nečekala…a s odstupem času – můžu říct, že byl pohodovej…když den po porodu jsem mluvila jinak …

Ale to naše zlatíčko za to stálo....