Porod

Tanynka
14.04.2011

Ahoj holky tak konečně jsem se rozhodla napsat vám taky průběh svého porodu.
Rodila jsem 4.2.2011 na Mělníku.Začalo to ráno, byl pátek a já se vzbudila ve 2 a ve 4 ráno pokaždé na malou a jak jsem seděla na tom záchodě tak jsem dostala strašné křeče do břicha.Potom ještě v půl 6 když jsme s přítelem vstávali.On do práce a mě vezl kousek do vesnice k mámě abych před porodem nebyla doma sama.Měli strach.No ale já myslela že je to zácpa.Přítel je starší a už jedno dítě má takže věděl o co jde, ale nechtěl mě plašit.Takže když jsem se oblékala napsal mí mámě sms že už tam jedeme a že mám kontrakce a hned ráno když přijel do práce tak si to prý zařídil tak že hned jak zavoláme bude moc mazat za náma.Alespoň to tvrdil :D
Já už tak nějak tušila že jsou to kontrakce, ale v přesvědčení že to nikdo jiný neví jsem nikomu nic neříkala abyh to nezakřikla.Já už totiž strašně chtěla rodit, měla jsem den po termínu, a bála jsem se abych to nebyl planý poplach, abych to nezakřikla.Pak to na mě vybalila máma, že to ví.Pak jsem šla na záchod a zjstila jsem že mam na kalhotkách krev.Tak jsem se radovala protože to už jsem vedela na stopro že to plané není.No šli jsme se projít.Nechtěla jsem sedět doma, a čekat na další kontrakce.Byl doma tata takže jsem byla během 5minut v porodnici.mNo ušli jsme asi kiláka najednou jsem zjistila že už mám kontrakce po 7minutách ta jsme šli hned domu,ušli jsme pulku a mela jsem je po 6 minutach a tak jsme volali radej tatu.Ten nabral tasku a jeli jsme.V porodnici mě chválili že prvorodička neplaší,že jsme přijeli krásně po 5 minutách.A že to jde prý strašne rychle.Tam jsme přijeli plus minus v pul 12.Prohlidali me a pripravili.Já jsem si vybrala k porodu mamu.To bylo to nejlepší rozhodnutí které jsme mohla udělat.Jára mi řekl že jestli ho tam chci tak že pujde ale že on sam nechce protoze nechce videt jak se trapim.Tím mi to usnadnil, ja ho tam nechtela :)
No šli jsme do toho porodního boxu.Všechno jsem zvládala skvěle, strašně nás chválili.že prý na prvorodičku je to strašný fofr.A to asi i proto že jsem je poslouchala a delala co mi řekli.No pak mi praskli plodovou vodu a nastali komlikace.Uz na te prochazce jsem citila neco co ke kontrakcim nepatri.Takove tlaceni v levem boku.Tam se mi malý tlačil.Takže mě převraceli a dělali se mnou psí kusy aby se to srovnalo.Já už nemohla, byla jsem strašně vyčerpana.Holky nebýt mámy tak ja bych to snad nezvládla.Máma mě tam tahala a zvedala a držela a další a další.Opravdu neuvěřitelná podpora.Strašně jsem jí za to vděčná.Ztratila jsem spoustu krve.Sestry běhali po chodbách, mimochodem mezi členy mé rodiny a řvali tam že potřebují pro paní krev a dětského pediatra a ještě buh ví co,že jinak to ani jeden nezvládneme.To mi potom řekl muj tata s přítele.Že prý sestra na chodbě , jako moje sestra, mela strašné zachvaty a brečela.No na sál se teda nahrnulo spousta doktorů jak pro mě tak pro malého.Nakonec vystrašili i mamá a ta bez ohledu na ně mě silou zmáčla tu stranu boku kde se malý tlačil.Měla obrovský strach.Holky nebudete veřit ale on o to pomohlo malý se nějak uvelebil a nechtělo se mu odtamtad.Pak už to proběhlo hladce.Ten pocit když jsem ho poprvé viděla se pravdu nedá pospat.Doktoři mi řekli že nám máma oběma zachránila život,ano tu krev mi nadávali.Pak ještě na sal ke me vsechny pustili.Teda jen přítele tatá a moji segru.A to jen proto ze je takhle vystrasili prý meli byt sestricky diskretní.Prý se to normálne nesmi poustet na sal.Prý až na pokoj.Segra se sla kouknout na maleho a mama brecela a tata skoro taky.Jarda sel ke me.Byl u me strasne dlouho.Zdalo se mi to jako vesnost.Kdyz zjistil ze jsem v porádku sel se podivat na sveho syna.Já brecela.Když jsem poprve videla sveho syna zmohla jsem se jen na MAMI, TEN JE MUJ.Tuhle vetu si budu pamatovat navzdycky.Narodil se nám Tadeášek 4.2.2011 ve 14:47.Měl 3380g a 47 cm.Stava se vám že když vzpomínáte na svůj porod že brečíte?Takovýhle strach jsem nikdy neměla, balá jsem se že oba umřeme.A opravdu nebýt mámy tak bych to nezvládla.Prý by máma mohla být z fleku porodní asistenka.První a poslední je z porodnice.Další už jak roste

Kliknutím vložíte smajlíky:

teda můžu ti říct , že od půlky tvýho článku tu bulim jak želva..........já měla u porodu taky mamku a jsem za to moc vděčná. Neměla jsem takové komplikace , ale i přesto u mě máma stoupla na tu nejvyšší příčku v mym životě ( kde už sice byla - ale ta příčka se ještě zvýšila :o)).........takže gratuluju ke krásnýmu chlapečkovi a té nejlepší mamince

Ahojky, když jsem přišla z porodky a vzpomínala na porod, tak jsem brečívala, teď už ne, teď se těším na další :) Ale trošku mi ukápla slza když čtu tvůj porod, je vidět že i přes komplikace sis to užila. Ale jestli si myslíš, žes měla ryhclej porod, tak tě zklamu, mě prdla voda, sedli jsme do auta, dojeli do porodky a za hoďku a půl už bylo po všem :) Vše bez komplikací a to jsem byla teprv v 36tt. Teď už máme 3 měsíce a pěkně jsme vyrostli. Tak ti přeju, abyste se pěkně zžili a přežili všechna krizová období, jakože asi přijdou, u nás to byl děs, vzhledem k šíleným kolikám mám pocit, že šestinedělí u nás trvalo 2,5 měsíce a měl ho i manžel :s: Teď už je to lepší a konečně si to užíváme! Jo a mimochodem malej má krásný ouško :one: a stejnýho dudlíka jako Honzík :)

Ahoj, začnu od konce...dnes už se mi nestává, že bych brečela při vzpomínce na můj komplikovaný porod.. Ale musím říct, že se mi to stalo po přečtení tvého příspěvku. Normálně se mi rozkutálely po tváři slzy.
Krásně napsané. Velký prožitek. Maminka byla skutečně velká opora a anděl.
Chlapeček je překrásný!

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky