porod

ahoj mamušky a kinder vajíčka :s: tak jsem se rozhodla vám popsat svůj porod...
termín jsem měla 10.3., do té doby jsem neměla ani nijaké poslíčky nebo tak něco...ve čtvrtek 11.3. mě kolem 13 hodiny začalo pobolívat v podbřišku,ale nebylo to nic hrozného...jen jsem byla i dost unavená,tak jsem si šla zdřímnout...když jsem se vzbudila kolem 4,tak ze mě žuchla hlenová zátka, která ze mě mimochodem tekla celou noc, co jsem byla v porodce s bolestma (jsem netušila, že toho může být tollik)...tak jsem si říkala,že se konečně něco chystá,ale nebyla to plodovka,takže jsem si říkala,že to může ještě týden trvat...ale ejhle bolesti se mi začaly zrychlovat, byly po deseti , pak osmi minutách...tak jsem volala kámošce, ať je na telefonu, nemáme auto, tak že mě možná poveze do porodky...jak slyšela že to mám po 5-8 minutách, tak hned řvala,že jako jedem, že nemám na nic čekat...to bylo kolem půl 8...v porodce se na mě dívaly ve stylu,že je ruším od seriálu...dr. mě dost nepříjemně prohmátl a konstatoval,že jsem jen na špičku prstu...při UZ mi říkal,že mimčo bude malé...max 3 kg...haha...ale já byla spokojená, chtěla jsem rodit tak malé miminko...řekli mi teda,že se mám převlíknout,ale že na porod to nevypadá, tak že mi páíchnou injekci pravdy - buď se to prý rozjede nebo zastaví...no a ono se to extra nerozjelo,ale ani nezastavilo...byla jsem na půl prstu...to bylo kolem půl 11 večer...řekli manželovi,že mě dají na 1. dobu porodní a on že má jet domů...že to v noci asi nebude,že se pomalu otvírám...chudák nechtěl pryč,ale nakonec jsem ráda,že se mnou u těch bolestí nebyl...protože jsem pomoc nechtěla a on by z toho byl akorát špatný,že mi nemůže pomoct...sice mu ujel vlak, tak jel domů až o půl 2 ráno...no bylo mi ho taky líto...já jsem si teda sama trpěla na tom pokoji...kolem 2 to přešlo do křížových bolestí, které byly fakt brutální...ta noc mi přišla nekonečná...pásy při těch bolestech byly jako za trest...kolem 4 mi dali klistýr, ten mě teda pěkně prohnal...ale dobrý...v 6 se měnily směny, tak mě přišla zkontrolovat jiná PA a konstatovala,že hurááá,že jsem na 6 cm, tak mám volat taťku...takže Mirďa před 7 dorazil...to už jsem měla bolesti takové,že mě to nutilo tlačit...manža byl z toho vyděšený,že mi nemůže od té bolesti ulevit...šli jsme na porodní box, píchli mi plodovku, PA mi říkala, jak mám tlačit a Mirďa mi dával napít čaje, který mi tam udělali...byla jsem pořád vyprahlá jak sahara...když už mi říkaly,že můžu tlačit začalo peklo...jak každý říká,že 5x zatlačí a mimi je venku, tak já tlačila půl hodiny...vůbec to nešlo...snažila jsem se ze všech sil, pořád mi říkali,že už vidí hlavičku, jenže já sem tam tlačila jakoby do hlavy, tak jsem se asi 3x ztratila...jen jsem slyšela hlasy,ale vůbec nevím co mi řikali...manža mi držel před pusou kyslík, z druhé strany mi na břicho tlačila nějaká sestra nebo drka...já měla hrozný strach,aby malému nic nebylo,tak jsem chtěla císař,ale říkaly,že už to nejde, že to prostě musím zvládnout a ať už zaberu,že se malému přestane dařit,že už je tou hlavičkou napůl venku dlouho...nakonec se to povedlo...byla to hrozná úleva,ale já se tak bála,že ho nevytlačím a že se mu ve mě něco stane...takový strach jsem ještě nezažila...manža říkal,že jsem se pořád omlouvala, že to nejde...PA byla sqělá, pořád mě chválila,že to dělám dobře...no šílené...nikdo nečekal, že to bude takový macek...vytlačila jsem ho nakonec v 8:36 hod 12.3....malého mi dali na bříško sotva na sekundu a hned ho odnesli, protože byl z toho porodu taky vyčerpaný...naštěstí po půl hodince nám ho donesli...mezitím šla ven placenta...byla jsem hrozně slabá...jen jsem si ho nechala položit vedle sebe...ani mi ho nedávali přisát k prsu...no řeknu vám, byl to porod dlouhý,ale člověk na to hned zapomene...teda až na to šití...to bylo brutální...jsem šitá uvnitř i venku...trochu jsem si při tom ponadávala a manžel se se mnou snažil mluvit, abych to nevnímala...byl úplně sqělý, měla jsem strach,že z toho bude špatný...měl o nás strach, když tak dlouho viděli hlavičku a nešlo to dál...ale nakonec jsme to zvládli...
Co se týče pobytu v porodnici, tak jsem tam byla celkem v depkách, protože si všimli,že malému trochu klesá pravý koutek a konstatovali,že to má z toho dlouhého porodu...tak mu dělali UZ mozečku, jestli nemá otoky a krvácení do mozku, nedali mi ho na prvni noc...bylo to hrozné...dávala jsem si to strašně za vinu, že to má proto,že jsem nebyla schopná ho vytlačit...naštěstí fyzioterapeutka mi řekla,že to nic není,že se mu to časem spraví...že pokud nemám strach o kojení,tak mu mám dávat dudlík,aby ten koutek posiloval...a můžu říct,že dneska už to nevidím,tak je to asi v pořádku...hrozně se mi ulevilo...v porodnici malý moc nespal, asi cítil,že jsem nervozní a vystresovaná,protože co jsme doma, tak je to zlatíčko...krásně kojíme...chodíme na procházky a taťka se snaží co nejvíce pomáhat...
Omlouvám se za román,ale zkrátit to prostě nešlo... rozhodně jsem nechtěla nikoho vystrašit...každý porod je jiný...a stálo to za to krásné stvořeníčko...a i když to byl celkem těžký porod,tak o to mám teď lehčí šestinedělí...cítím se naprosto sqěle...už jsem na své původní váze, vlezu se do všech věcí a jsem plná energie...akorát teda při tom půlnočním kojení už bojuju s usínáním...ale kdo ne,že? Takže holky co vás to čeká, přeju moc moc sil a co nejméně bolestivý porod :a: