Poraďte jak z rozmazlence udělat aspoň trochu poslušné a samostatné mimčo? 8.měsíců

Jedna věc je separační úzkost,která je kolem toho 8.měsíce normální. druhá je fakt, že si malá možná zvykla ozývat se řevem. Nemyslím, že je rozmazlená v pravém slova smyslu. Já naši nejmenší taky rozmalovala - snažila jsem se všechno zařídit tak, aby to dostala dřív, než to bude sama vyžadovat :) Když se vzbudila, byla jsem u ní, jídlo dostala dřív, než kvikla hlady...měla by být rozmazlená, ale nebyla. Jako miminko byla zlatá a brečela v podstatě jen tehdy, když ji něco bolelo. Až kolem toho 8.měsíce jsem se k ní nesměla otočit ani zády, to byl řev :smich:

Já bych to viděla na mou oblíbenou radu - obejít problém :) Když něco chce, buď jí to dát, nebo jí dát něco jinýho zajímavýho. Vtomhle věku to není rozmazlování. Pokud je dítě hodně živý a zvídavý, tak prostě nevydrží tiše sedět a koukat. Až bude trošku větší a bude pořád vzteklá, určitě by bylo na místě trénovat pomalu trpělivost, ale to má podle mě ještě čas.
Nekoukej se na to tak, že ti to dělá naschvál, ani jako na problém výchovy. Určitě víš, co na ni platí, tak zkus vymyslet nový finty, jak ji zaujmout, zabavit, co ji naučit. Tyhle děti bývaj inteligentní a vnímavý :)

ahoj ja mam doma to same :#o: neporadim ale prispivam at se taky neco dozvim ;)

ahojky,malá neni rozmazlená jen prostě má ted takový období,my jsme na tom byly uplně stejně a až tak kolem toho roku se to uklidnilo a mužu si konečně dojít na záchod ;) takže holka vydrž ona z toho určitě vyroste,užívej si miminka :a: http://www.mojetehotenstvi.cz/mala-teroristka-0 haha tady vidíš,že nejsi sama a opravdu jí to pustilo a je z ní hodńoučká holčička

Ahoj, já měla to samé a bohužel radu ti taky nedám. Snad jen uklidnění, že ti z toho malá vyroste, stejně jako to naše éro ;) Asi tak v roce se to zlomilo.

k te aktualizaci :D fakt si nemyslim, ze je rozmazlena, proste to je takova povaha. Nic moc se s tim neudela, musis si proste rict, ze ma takovou povahu a hotovo. Ja se kolikrat u prvniho syna fakt vztekla, ze si nedokazu ani precist casopis, proste nic, navic vecer nechtel spat, takze jsem fakt lehala do postele napul mrtva. Druha dcera je pravy opak. Proste je hodna. Hraje si sama, kdyz byla mensi, tak jsem si v poho delala nehty, susila vlasy, proste vsechno tak, jako by tam se mnou vubec nebyla... Ona byla a jeste je extremne hodna. Porad si taky rikam, kdy z ni vyleze to satane :s: :s: :s: Ale zaroven si rikam, ze uz z ni asi nevyleze, protoze je dost velka...

určitě si to nezpůsobila ty,je to o dítěti. Máme zatím jednu místnost u rodičů,takže od malinka jsem byla s malým pořád. Pořád jsem ho nosila,houpala,hrála si s ním,byl hodně uplakané a uvztekané mimi. Když jsem se chtěla najíst,musela jsem ho dát do houpačky,jednou rukou houpat a druhou jíst,jinak by se uřval :s: Nic jsem nedělala bez něj,v rodinném domku nemůžu zavřít dveře a jít do jiné místnosti o patro níž,takže jsem ho fakt nosila všude s sebou,uklízela jsem jedině když spal a naštěstí mi pomáhal můj taťka,který je doma tím,že vařil (je to jeho koníček,takže to nebyl problém). No a teď je maýmu rok,je samostatný,spokojený,hodný,mazlivý......Dokáže si v klidu hrát s jednou hračkou třeba půl hodiny zatímco žehlím :a:

ja si myslim, ze to rvani je spis separacni uzkost (v tech 8 mesicich to byva), ja mela prvniho syna, ktery porad jenom rval. Byl fakt udesny. Dodnes na to nerada vzpominam. Druha dcera ma tedka 8 mesicu a je teda uplne jina povaha, skoro vubec nebuli. Ale taky k ni neletim hnedka, jak si kvikne, to ne. Delala jsem to u prvniho, u druhe uz jsem byla teda o dost laxnejsi. Jinak u prvniho jsem se nemohla ani osprchovat, vlezla jsem do vany, namydlila jsem se a on spustil rev, takze jsem xkrat proste z vany lezla namydlena, abych se podivala, co se deje. Ja to trochu vyresila klasickym choditkem, zacal se vice hybat sam po byte a byl klid. Pozdeji, kdyz uz sam pekne lozil po ctyrech, tak uz tolik nerval. Moc ti neporadim, spis to nejak prezit, uvidis, ze s rustem se to bude jen zlepsovat. :a:

Ahojky,slyšela jsi někdy o pojmu separační krize?ta nastává právě kolem osmého měsíce a projevuje se zejména tím,že dítě je úzkostné,když mu maminka zmizí z dohledu,dožaduje se mazlení,chování,bojí se být samo-často se to objevuje i v ncoi,dítě se budí a pláče,i když do té doby spalo klidně.Je to různě dlouhé období,ale mají to skoro všechny děti,někde to trvá pár týdnů,jinde i několik měsíců.Bude se to zlepšovat zejména tím,jak začne být trošku samostatnější-začne chodit a zkoumat věci,tak jí to nejspíš trošku pustí.je to ale zcela přirozený dětský vývoj,který je velice prospěšný-dítě si totiž začíná uvědomovat citové vazby,objevuje se strach z neznámých lidí a neznámých prostředí.Takže se za to na ní určitě nezlob a určitě v tomhle období jí od sebe neodháněj,ona potřebuje vědět,že tě má kdykoliv potřebuje-a to je samozřejmě skoro pořád.Náš malej v tomhle období mi denně u vaření visel na noze,nemohla jsem se hnout nikam (mimochodem na záchod se mnou chodí do te´d a to je mu 18 měsíců),šílenej řev,když jsem šla dolů odnést prádlo a nechala ho v ohrádce.Bylo to náročný a u nás dost dlouhý,ale už je to o hodně lepší.Takže já poradím vydržet,vztek rozhodně ignorovat-čím více se o ní budeš zajímat,když bude vzteklá,tak tím více jí to bude bavit,na samostatné hraní je ještě malá,na to aby byla aktivní má taky nárok :) Nechápu,proč se teda nemůžeš najíst a na domácnost kašli,udělej to nejdůležitější,přeci nemusí být jako z křiš´tálu :) uvidíš,že to přejde :)