poraďte, jak na devítiletou dceru
jde o to, že mi přijde, že si dost vymýšlí. Neustále mi volaj ze školy, že Terezce není dobře. Minule to byla únava, už jsme byly i u doktorky, ta řekla po několika vyšetřeních, že je zdravá. Dneska jí "píchalo v hrudníku", jenže když pro ni přijdu, vypadá sice sklesle, ale pak jí už nic není. Vím, že je herečka, která často přehání a dělá z komára velblouda, mluvila jsem s ní o tom už tisíckrát, proč to dělá, ale pořád stejná odpověď, že jí není dobře atd.. Samozřejmě mě napadly problémy ve škole, jenže je jedničkářka, učitelka ji chválí, že mít takové všechny děti, tak tam ani nemusí být, bezproblémová, kamarádská, oblíbená, školu má ráda, úkoly si dělá v pohodě.
Doma je to pro ni složité, před lety rozvod, mám nového manžela (na toho žárlila dost, ale to se myslím už srovnalo, brášku přijala taky super, hrajeme doma hry, chodíme ven, myslím, že se nemusí cítit odstrkovaná, i když samožřejmě pozornosti má míň než dřív a navíc; doma jí nic není, víkendy bez problémů, žádné zdravotní problémy. Tak já už nevím. Co si o tom myslíte? Zvažuju s ní zajít na psychologické vyšetření.
Tak jsem se vypsala, díky, kdo dočetl a předem díky za všechny rady a nápady :k:
Ahojky, být tebou zajdu s ní k dětskému psychologovi nebo terapeutovi. Uvidí to zvenčí.... může spozorovat věci, které ty vidět nemusíš a možná, že cizímu se dcerka třeba svěří. Tak jako tak to neuškodí. Já bych tohleto vůbec nepodceňovala. Já jsem takhle jako dítě zhruba 2 roky prozvracela, nespala jsem a další obtíže... matka, že si vymýšlím a doktorka, že jsem simulant. Pravda byla taková, že mě fyzicky zneužíval můj otčím, ale nedokázala jsem to s někým řešit. Tak snad o nic vážného nejde a snad bude brzo zase dobře :) Papa
ahoj, já si myslim že to co píšeš ještě nepřekonala. Sice na venek působí že je OK ale jakmile přijde do jiného prostředí tak všechno na ní padá. Asi jí trápí že neni s tebou. Chtěla by tě mít po boku a takto toho dosahuje. Pokud máš opravdu od dr. zjištěno že je to zdravá holka, tak to bude psychického rázu. Je přecejen ve věku, který se pomalu blíží k pubertě. Sice je to ještě dítě, ale už začíná být trošku citlivější. Neni možné že byste si 2x do týdne udělali jen den pro vás 2? když je doma tak jste doma všichni a ty se logicky musíš víc věnovat malýmu. Co takhle zajít do cukrošky, do kina apod? třeba to pomůže. Já jsem takové dny měla s mamkou ráda. Měla jsem o 7 let mladšího sourozence a taky jsem žárlila nato, jak kolem něho všichni skákali a já s bráchou jsme byli mimo. Každého takového dne s mamkou jsem si vážila-i když jich bylo bohužel málo :-(
Myslím si, že jen chce být doma a trávit s tebou více času :h:. I když chodíš do práce, tak dcera ví, že když si něco "vymyslí", přijdeš si pro ni. Třeba jí chybí právě ty samotné chvilky jen s maminkou - nějaký ten "holčičí den".
Třeba moje ségra si taky vymýšlela, že ji furt něco bolí a mamka pro ni musela chodit.... jenže - ségra měla "samé pětky", má adhd a lehkou mozkovou dysfunkci, takže pravý opak tvé holčičky (naštěstí).
In reply to Myslím si, že jen chce by Cherry
:k: , díky :+^*: , jsem ráda, že jsem sem ten dotaz písla, člověk si pak uvědomí spoustu věcí. Já bych potřebovala den nafukovací :-D, už takhle si připadám v jednom kole, ale holt si budu muset vyšetřit nějaký čas opravdu jen pro ni a sama
Za chvíli bude někdo v rodině potřebovat psychiatra :s: . Jááááááááá
In reply to , díky , jsem ráda, že by aisha
je fakt že holčičí odpoledne funguje dobře. jednou za čas to praktikujem. buď jen tak couráme po Praze a pak zajdem někam na nějakou dobrotu nebo řekne co by chtěla vidět a jdem tam.. naposled jsme byli v listopadu na koňské show a pak jsme šli po obchodech a něco si dát do bříšek dobrého. Byly jsme spolu 7 hod samy a bylo to úžasné. Manžel hlídal malého a my si to užily!
In reply to , díky , jsem ráda, že by aisha
Určitě jsem tě nechtěla ale nějak "kárat"! ;) Je jasné, že se člověk nedokáže rozpůlit, i kdyby stokrát chtěl. Ale třeba jednou týdně si něco vymyslet, co dceru baví/co má ráda... nemusí se někam chodit, stačí si doma něco zahrát nebo jen tak povídat "o ničem"... ale jinak je toho spousty - bazén, brusle, kino, "pizza" :s: ... my teď půjdeme s malou zkusit solnou jeskyni, tak jsem zvědavá.
Tak uvidíš časem, jestli to zabere nebo bude problém úplně někde jinde. Nejde vidět dětem do hlavičky, co se v ní odehrává.
:a:
In reply to Určitě jsem tě nechtěla by Cherry
:-), neberu to jako kárání, a i kdyby mě tady někdo káral, tak to beru. Nikdo nejsme neomylný, a i když se člověk snaží ve výchově dělaat nejlíp, jak umí, tak chyby dělá vždycky. Ale třeba doma si myslím, že se věnuju dost, tak spíš zkusíme úplně jen spolu vypadnout. Hrajeme hry, když malej spí, dokonce překousnu i Hanu Montanu v televizi :s: a koukáme spolu, ale někdy mi i přijde, že čím víc se snažím, tím to je horší. :§) a nevím proč
poraď se s dětskou dr a nech ji vyšetřit v pedagogicko psychologické poradně. může jí něco trápit co nikomu nechce říct. Dcera chodí do poradny od 11 let a už se srovnala. Občas se jí taky teda nechce, ale třeba žárlivost na bráchu (11 let rozdíl) byla obrovská a těch naschválů pak dokonce zvracela že si jen tak strčila prsty do krku.
Takže určitě to zkus přes odborníky a neboj se toho anpřed budou mluvit s tebou pak s ní. je to teda asi an hodinku neb jí zkouší různě malujou počítaj píše čte skládá puzzle a tak. je to opravdu v pohodě.
In reply to poraď se s dětskou dr a by cifrspionka
a jak to snášela, když jste šli do poradny v tolika letech? Já si pamatuju, že jsem byla tehdá s tříletým synem kvůli problémům ve školce a hyperaktivitě a doktorka mě tlačila k tomu, at mu řeknu, proč tam jsme, mě se to vůbec nechtělo. Tak ted představa, že zažiju to samý a musela bych v podstatě říct, že jí nevěřím, je prostě hrozná. Chci jí moc pomoct, tak to bude stejně asi nejlepší řešení, někam jít a poradit se. Díky za radu, ahoj :k:
In reply to a jak to snášela, když by aisha
to ale není o tom že jí nevěříš!!! ona prostě nám nechtěla říct co jí trápí a my jí chtěli pomoct. Loni v září jsme to opakovali po 2 letech a taky se jí tma nechtělo ale pak když viděla super paní psycholožku byla v pohodě. Ona ví, že se jí snažím pomoct.
určitě bych vyhledala pomoc odborníka, ten ti poradí nejlíp. Možná, že hledá způsoby jak být s váma doma...... hlavně s tebou. Co třeba jednou za čas i najít čas jen pro ní. Vzít ji ven na zmrzlinu, horkou čokoládu, do kina. Třeba ji na začátku týdne říct, že v sobotu strávite odpoledne jen spolu a byla bys ráda, kdybys ji nemusela omlouvat ze školy. Neklást to jako podmínku nebo slib za to, že si nebude vymýšlet, ale nějak ji to vysvětlit s tím, že když je ve škole, tak ty jsi s bobkem doma a tak to prostě funguje, ale třeba, že bys byla ráda, když teda v sobotu škola není, abyste si spolu někam vyrazily......
In reply to určitě bych vyhledala by Andrejka80016
když já jsem právě v práci, doma se snažím vždy když malej spí, věnovat se hlavně Terezce. Je fakt, že sama jsem s ní nebyla už hodně dlouho a když se jí ptám, jestli půjdeme nakoupit, tak se většinou zeptá: "A kdo všechno půjde?" Když řeknu, že všichni, tak kolikrát ani nejde, ale to bude teda spíš na manžela, protože když jdu jen s kočárem např k mamce, tak jde. Ach jo, asi přece jen nového manžela ještě "nezpracovala" :(
In reply to když já jsem právě v by aisha
Tak si s ní sedni, vem ji fakt na tu zmrzku nebo čokošku a popovídejte si. Je už velká holka a vypadá to, že i moc chytrá, tak se to v ní asi mele. Nevím jestli si třeba můžeš vzít z práce půl dne volna a vyzvednou jí ve škole a vzít ji sama někam na pár hodin. Prostě ji dát najevo, že je stále pro tebe důležitá. Manža určitě taky může o víkednu zůstat s malým sám doma a vy dvě si někam vyrazit. Nebo až manžel vyrazí s malým ven a vy si udělejte babskou jízdu doma, manikůra, pedikůra, vlásky, třeba může se na doma můžete i navzájem namalovat, prostě, tak jak to dělají kámošky.
Mám syna 8 letého a ten si taky dost vymýšlí, nechce se mu do školy tak ho jednou bolí tohle, pak tohle... on se tam nudí, známky má taky pěkné, nikdo ho tam netrápí.. ale prostě je tam prý nuda, neche se mu vstávat a tak..
In reply to Mám syna 8 letého a ten si by czizecka
a jak to řešíš? Když jsem byla doma, zkontrolovala, nic nenašla a holka do školy jít musela, jenže teď jsem v práci, tak zkoušela zpočátku volat, že je jí špatně atd, ale já jí do školy poslala, protože jsem viděla, že než jsem odcházela byla naprosto v pohodě. Tak mi přijde, že má teď novou strategii, kdy si stěžuje až učitelce, a ta mi zavolá a já pak musím složitě z práce, odvést ji domu, a zpátky. Vidíš, ale nuda by to být mohla. Já už i úče říkala, at ji nenechá sedět v přetopené třídě ve svetru a co myslíš, zase ho dneska na sobě měla, když jsem ji prvně viděla, myslela jsem, že má horečku, a nic. K doktorce se mi zase běhat nechce, už minule mi řekla, že si nejspíš vymýšlí, ale zase něco nezanedbat, chjo, fakt čím starší dítko, tím větší starosti. Nikdy jsem tomu nevěřila :s:
Tak pokud uz si nevis rady, tak bych na tvem miste taky vyhledala psychologickou pomoc :one:
In reply to Tak pokud uz si nevis rady, by Principessa
díky, asi to tak nakonec dopadne :-)
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Muj bracha ma taky 9 a on zase rano breci ze nechce do skoly,a ze ho furt neco boli a bla bla bla...tak je dr poslala k psycholezce a ta rekla ze ma proste takovy obdobi,ze ho nikdo nesikanuje,a ze ma vydrzet a do skoly ze proste musi i kdyz rve :D