Poradíte s výchovou - jsme už bezradní!
Malýmu je 22 měsíců a odmala se ho učíme, aby si po sobě uklízel hračky (naházet do bedny, případně knížky do police) docela to šlo, ale poslední dobou máme vždy divadlo u úklidu bedny kde jsou jen auta, který mimochodem miluje. Prostě všude po obýváku auta, tak než jde po obídku a večeři spát, tak mu řekneme, že si uklidí auta. V tu chvíli stojí a kouká nepřítomně, tak ho přitáhneme k autům a důrazně řekneme, že si má uklízet...pak to začne, on začne hystericky řvát, já na něj taky zvýším důrazně hlas, pak se dopracujeme i k plácnutí na plínu, ale on prostě nereaguje, dnes dokonce řval a měl u toho zavřené oči (nebojte, tak ospalý nebyl, vím, že to by nemělo cenu po něm toto vyžadovat kdyby usínal). Prostě je řve a vůbec nic nedělá, tak ho třeba stáhnu do kleku k těm autům a dám mu ruku na to auto, aby ho vzal to tý ruky - ani boha....tuhle ten výstup měl s tátou a to to trvalo skoro 30 min a od neděle měl auta na skříni schovaný s tím, že je tedy dostane až si je zaslouží, tak jsem mu je dnes sundala a opět toto....vykramaří je, pohraje si a pak neuklidí....nevím jak na něj, proč to dělá...snažíme se po dobrém, ale nakonec to je po zlém - neplatí na něj ani jedno - v tomto případě...ale proč??? Jak by jste postupovali vy? Je pravda, že povahou bude zatvrzelý po tatínkovi a to hodně...
Tak my hračky uklízíme až večer před spaním. A je to jak kdy, někdy Beátka hezky uklízí, jindy nechce. To se jí zeptám, jestli by chtěla s úklidem pomoci, to vždy souhlasí, a když mě vidí uklízet, pustí se do toho taky a uklidíme to společně. Někdy ani tak nechce, tak jen zjednoduším úkol, tedy místo ukliď kostky do bedny, po ní chci aby mi donesla jednotlivou hračku. Nevím no, v tomhle věku mi přijde zbytečné po tom děcku takhle jet, jen aby mělo sezbíraná auta. Zvlášť když je nátlak naprosto bez efektu. Můj názor je takový, že má jít rodič především příkladem a dítě to prostě okouká a vstřebá. A samozřejmě bude občas klást odpor, zvlášť, když je ve vzdorovitém věku :-) ale tak snažila bych se to řešit v klidu. Nám někdy i zabere, když jí řeknu, že když se s tím bude tak loudat, tak nestihne po koupání pohádky v televizi :-) To se zase srovná, uvidíš ;-)
my jsme to vyřešili tak, že pokud hračky nebudou uklizené sní je bubák co hračky rád jí...a uklízí...já samozřejmě s ním...někdy taky nemá náladu, tak to neřeším, prostě naházím do krabic a je to.. já tak striktně na tom netrvám, když vidím, že by z toho stejně byl řev...
No tak my jsme měli podobný problém, Matěj je taky na auta a měl jich fakt mraky (od nás asi 5, ale babičky, poděděné, apod.). Takže jednou večer, když si je nechtěl uklízet a neuklidil, tak jsem mu všechna schovala a ráno, když se po nich ptal, tak jsem mu řekla, že když si je neuklidil, tak prostě zmizela a nejsou. No oplakal to, našel si jiné hračky. Pak druhý den jsem jich asi 5 vyndala, potom co si večer pěkně uklízel a od té doby jich má málo (něco zase přibylo ... ach ty babičky) a když se mu náhodou nechce, tak mu to vždy připomenu, jak mu zmizela a je klid. Uklidí si fakt vše.
U nás sekec mazec nemá smysl, někdy mu musím trochu pomoci, jako že ty uklidíš tohle a mamka tohle, ale funguje to. Ale každé dítě je v tomhle úplně jiné ...
Lištička Kačka + Matýsek + mimi v bříšku
No myslím, že pokud po něm budeš jen chtít, aby si to sám uklidil, tak to bude pořád stejné... nejlepší rada je jít uklízet s dítětem formou nějaké hry, třeba že dáváte hračky spát a samozřejmě uklízet s ním... a při tom si s těma hračkama jakoby hrát, autíčkem vrčet a parkovat, jako bys parkovala velkým autem, kostky třeba do krabice házet a trefovat se... to na děti zabírá... a v tomto věku nejde o to, aby si uklidil sám od sebe své hračky a nemůžeš čekat, že je bude vždy uklízet, ale spíš aby si zvykl, že se hračky uklízí a bylo to pro něj něco automatického, ne jen nenáviděná povinnost... a myslím si, že když se to nakonec zvrhne v "po zlém", tak to později lepší nebude... a zvýšením hlasu, plácáním po zadku a nebo nervováním určitě pozitivního výsledku nedosáhneš...
In reply to No myslím, že pokud po by Blue Jane
Koukám holky, že to děláme absolutně špatně. Snažíme se ho vychovávat docela přísně, ale je pravda, že někdy to nemá vůbec smysl, ale je pravda, že v některých situacích nezabere po dobrém ani po zlém - šprajc. Manžel od někoho slyšel, že pokud si nezjedná co nejdřív respekt, tak ho dítě nebude pak už poslouchat. Prý ho musí nějak reakcí šokovat, aby si to dítě pamatovalo a příště se ho jakoby "bálo" a poslechlo - takže asi blbost co?
In reply to Koukám holky, že to by afrika111
Výchova je sice každého věc a vše se nikdy nedá hledat v cxhytrých knížkách, ale přesto si dovolím upozornit na jednu zajímavou publikaci - Respektovat a být respektován od paní Nováčkové. Minimálně to člověku otevře oči, aby si uvědomil, proč se třeba dítko chová právě tak, jak se chová, proč v tu chvíli určité chování z mé steany fungovat nemůže a jiné ano ;)
In reply to Koukám holky, že to by afrika111
tak mě přijde že to dost přeháníte. Jde o dítě a ne o výchovu psa :00: . Šokovat reakcí,jo? co to jako znamená? že když na něj budete řvát a nebo ho bít, tak bude poslouchat. Bohužel je to naopak. Pokud na něj ze začátku půjdete takhle tvrdě, tak se dítě do sebe uzavře a poslouchat nebude. Na venek bude působyt dost zakřiknutě. Dítě má v určitých situacích poslechnout na slovo, ale to ho musíte naučit. Nenaučíte ho to tím, že na něj budete řvát ale tím, že mu to ukážete a budete mít trpělivost....
In reply to tak mě přijde že to dost by JaMiOn
No teď to vypadá, že ho nevychováváme jinak než že na něj řveme a bijeme ho - TO NE!!!! Tím šokovat, se myslelo jednorázově - známý to jednou udělal a od té doby ho dítko poslechlo a nemuselo docházet ke scénám, křiku, vzteku dítěte atd. Ale to byla asi vyjímka, že to na to dítko stačilo udělat jednu a pak už byl klid :-)
In reply to No teď to vypadá, že ho by afrika111
No, někteří to tu berou do extrému...Nic si z toho nedělej. Jinak to šokování není jen zakřičet...Jak jsem psala někde níž, je to o tom, že to dítě prostě něčím rozhodíš. Jinak to, že dítko od té doby dítě poslechlo, je fakt spíš výjimka. U každého dítěte je to jinak a prostě se musí zkoušet a zkoušet...Kuchařka na výchovu není, existuje jen několik rad, které se dají použít. Na každé dítě pak zabere něco jiného...Taky záleží i na osobnosti toho, kdo zakazuje - někdo má přirozenou autoritu a stačí říct a je to...
In reply to tak mě přijde že to dost by JaMiOn
..
In reply to tak mě přijde že to dost by JaMiOn
Naučí, ale je to založeno na strachu, což není dobré, že? Autoritativní přístup tedy taky nezastávám, nejsem ale ani příznivce myšlenky, že dítě samo ví, co je pro něj dobré a proto ho nemáme nijak omezovat a svazovat jeho osobnost. To jsou velké extrémy a ani jeden se z hlediska výchovy neosvědčil jako ideální...Nejlepší je přístup demokratický, který je něčím mezi...Ale...zase jsme u toho. Jsme lidé a sice existuje ideální pohled na výchovu, ale nelze při výchově postupovat jenom dle tabulek a bez chyb, že? Jinak to šokování reakcí není úplně špatné - autorka asi nechtěla říct, že musí dítě vystrašit. Tím šokováním se myslí udělat více méně něco, co dítě nečeká...tedy: třeba když dítě začne ječet a kopat nožičkami, když najednou začneš dělat totéž, což by od dospělého nečekalo, tak je překvapené a činnost zarazí...Takže já bych to nebrala tak doslovně. :)
In reply to Naučí, ale je to založeno by DenyPu
tak tahle jsem "šokovala" Ondru a vždy ječel a stekal se ještě víc :s: . Asi mám divné dítě. Výchova dítěte neni nic jednoduchého. Určitě je důležité, aby byli rodiče trošku přísní a hlavně zásadový.
In reply to tak tahle jsem "šokovala" by JaMiOn
Na naší treperendu to taky neplatí, ale u dost dětí to platilo :) (Každé dítě je jiné a proto je tak těžké vychovávat...) Nejlepší je, když to udělá někdo úplně cizí - to většinou zkoprní všechny :s: Jinak s tou přísností a zásadovostí souhlasím. Platí prostě všeho s mírou - a hranice a určitý řád dítě potřebuje, jinak je prostě dezorientované a pak zkouší samo, kde ty hranice jsou - a právě v tomhle případě pak rodiče tvrdí, že je jejich dítě strašně neposlušné, že si dělá co chce a strašně zkouší. Mám takovou kamarádku - má doma fakt živé dítko (ale ne hyperaktivní) a ona je ve výchově bezradná - stěžuje si, že už prostě neví, jak s ním dál. Když přijdou k nám, nechápe, jak to, že s námi uklízí i hračky a říká mi, že bych měla jít učit do školky. Samozřejmě je hodně dáno i tím, že nejsem jeho rodič, ale je to i v nastavení těch hranic. Kamarádka mu 5x opakuje, že něco nemá dělat a on to dělá naschvál dál. Ona pak už unaveně dělá, že to nevidí. Já mám pravidlo 3x a dost a to na něj funguje dobře. Rozmyslí si to...
In reply to Na naší treperendu to taky by DenyPu
jj přesně. Pravidlo 3x a dost u nás platí taky. Někdy i 2x a dost. záleží oč jde :-). Ale i tak si ze mě syn dělá dobrý den. Bude mu 5 let a kolikrát jen čumim co zkouší. Přitom ví, že bude následovat trest. Ale on i za cenu trestu bude zlobit. No je to složité a ještě bude. musíme to vydržet :)
In reply to jj přesně. Pravidlo 3x a by JaMiOn
Souhlas...U nás je to taky tak. Děti prostě zkouší a některé víc, jiné méně. U některých stačí říct nedělej a jiné prostě testujou a testujou... :)
In reply to Koukám holky, že to by afrika111
Ona je přísnost a přísnost...Chce to najít něco mezi a proto je ta výchova tak složitá. Co je důležité při výchově je důslednost. Je dobré opravdu nastavit hranice co nejdřív a vyžadovat, aby je dítě dodržovalo. Na druhou stranu je důležité, abyste si s dítětem hráli a mazlili se s ním, protože dítě nejlíp přijímá "příkazy a zákazy" od milující osoby. Pak je výchova jednodušší. Taky je dobré střídat taktiky - pokud budeš jenom křičet, dítě si na to za chvíli zvykne. Je lepší zakřičet v případě, kdy už je něco třeba nebezpečné, aby se to dítě leklo a okamžitě s činností přestalo - to je třeba když běží do silnice apod... - asi tohle měl tvůj manžel na mysli... Jinak se o výchově pěkně mluví, ale samozřejmě se hůř dělá, protože jsme všichni jen lidi...:s: Ale je pravda, že třeba některé techniky můžou trochu člověku pomoct - třeba, že je dobré začít šeptat, když tě neposlouchá (taky změna - zarazí se začne poslouchat), nebo upozornit, ať něco nedělá, pak upozornit zvovu a říci, co se bude dít, když neposlechne potřetí, pak už zasáhnout - někdo upozorní jen jednou...Opakovat ale stále, že to nemá dělat, třeba 5x, je zbytečné, protože to dítě ví, že se stejně nic nestane a bude to dělat dál. V knihách je toho spousta. Jen ti teď nevím, ve kterých...Už nevím, co bylo ve skriptech a co běžně dostupné. Ale na netu to bude určitě taky...
In reply to Koukám holky, že to by afrika111
potřebuje spoustu lásky :-), a i ten pes budeš-li ho jen tlouct a nikdy ho nepohladíš tě jednou kousne, šoky jen na skutečně nebezpečné věci. jako třeba když Dani začla tlouct jednou velkou hračkou do skleněné vitríny, už jsem viděla jak se to sklo na ni sype...zařvala jsem NESMÍŠ a odtrhla ji okamžitě od toho až si kecla na zadek, nikdy víckrát ji podobná blbina nenapadla.
ještě dodatek. přece chceme aby nás děti měly rády, měly k nám důvěru ne z nás měly strach. Aby až budou mít v pozdějším věku průsvih, problém se na nás obrátily o radu a ne to ze strachu zatajovaly...
In reply to dítě není pes by Dejmalka
I pes potřebuje hodně lásky :s: Ale tam je to trochu jednodušší :€): :€): :€):
In reply to No myslím, že pokud po by Blue Jane
Přesně,tak to dělámě i my a funguje :one:
In reply to No myslím, že pokud po by Blue Jane
Taky to tak děláme...Někdy uklidí jen dva tři kousky, protože jsem rychlejší, ale je to bez "keců" :s: Kdybych na ni spustila po zlém, akorát se mi šprajcne a stejně to neuklidí. :) Jinak u nás třeba funguje, když se jí zeptám, jestli si pamatuje, kde hračka bydlí a ona ji tam odnese, kostky třídíme dle barev, panance se stýská po ostatních v krabici, auto zaparkujeme do garáže atp. Je to někdy únavné, když už to je večer a člověk už by si raději sednul a dal se do klidu, ale...
ahojky nikce je 22 mesicu a je to to samy, ale u nas funguje, ze zacnu ja a delam u toho ruzny skreky a nakonec ji poprosim jestli by mi nepomohla, ze to sama nezvladnu a to se pak snazi, jen aby se mamka nesedrela :D to prejde, jen to chce pevny nervy a zkouset, co zabere. pa nada, nikca a semca
jojo období vzdoru je tu. Naše malá potvůrka 26 měsíců je teď taky s sežrání. Prakticky ve všem vidí problém. Záleží tedy na náladě, jak se asi zrovna vyspala. Snažím se ji učit na nočník, ale dostat ji na něj je někdy nadlidský výkon. Když prostě nechce, tak nechce a nic s tím neudělám. Po dobrém, po zlém je to šumák. Doufám, že ji to brzo přejde. Přeji pevné nervy.
podle mě je to období vzdoru.....u dětí si člověk nevybere. Chce to trpělivost, přejde to
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Já myslím, že je to nornální vzdor!
My uklízíme spíš spolu, jednu hračku ona, jednu já, a když slečna opravdu nechce, tak se nerozčiluju, druhý den je to zase jinak...