pořád ějaké obavy, poradite?

Ahojky! nedělej si z toho hlavu, chlap to doma zvládne, jsou to přece jenom 4dny, pokud nebudou teda komplikace. Já jsem rodila v červenci a manžel se doma staral o 2,5letou holčičku a jak to krásně zvládli a to musím říci, že neumí vůbec vařit. No ale přesto něco ukuchtil-špagety, kuřecí apod. Já teda v porodnici pro ní plakala, nejhorší to bylo, když přišli na návštěvu a pak zase odcházeli. Málá doma prý nezabrečela ani jednou, manžel se jí teda věnoval, dětské hřiště, výlety a koupaliště. Dodnes na to malá ráda vzpomíná. Tak se tím zbytečně netrap a užívej těhu. Někdy to dítěti taky prospěje, takový den s tátou. tak pa pa

Já rodím v květnu...syn bude mít 2 roky a 8 měsíců...doteď to bylo úplně v pohodě, je zvyklý být přes den u babiček, má je rád, miluje své tety, svýho tátu taky a je zvyklý, že se mu často věnuje někdo jiný než já. Samozřejmě, že jak přišla bolístka, volala se máma, ale jinak mě nějak zásadně nepotřeboval. Teď co jsem těhotná víc a víc se to ale zlomilo...asi to cítí, má strach, že o mě přichází a některé scény bych vám nepřála vidět :-(. Už nemůže být na noc pořádně u babiček, ty na to nemají nervy a je jim ho líto. Prostě ji začne z ničeho nic plakat, že se mu stýská po mamince. V noci spinká už jen zásadně u mě...pohádku čte taťka, ale jak je po pohádce, už tam tátu nechce, chce mámu. Když má pocit, že jsem mu někde zmizela, začne hystericky plakat a volat mamí, maminkoooo!! Než se někde objevím, pak se přitulí a já ho třeba půl hodiny nosím než se u mě uklidní. Když má dát třeba babičkám nebo dědům pusinku, tak jim ji sice dá, ale pak hned běží za mnou a dá mi jich pro jistotu hned pět, abych jako věděla, že jsem jeho favorit já...Je to krásné i smutné zároveň. A porodnice se nám blíží...Přesto všechno se nedá nic dělat, lidem kolem nás věřím, věřím, že manžel spolu s babičkama udělá všechno, aby to zvládli a že možná nějaké smutnění proběhne, ale zase se rychle zažehná. Řeším, jestli chci, aby přišli na návštěvu do porodnice s taťkem oba. Samozřejmě, že chci! Nedovedu si představit, že synka 5 dní neuvidím! Navíc chci, aby viděl to naše čerstvoučké miminko, na které se už tak dlouho spolu připravujeme...ale mám hrůzu z toho, že se mi tam při odchodu rozbrečí. To asi nebude nic moc, kór pro ženskou, co je po porodu nadopovaná hormonoma.
A abych to neměla jednoduché, máme nějaké problémy s ouškama. Pokud se to do konce dubna nezlepší, mám od ušaře ultimátum a koncem května chce syna do nemocnice na zákrok. A co já?? Mám být v porodnici..nebo už bude čerstvé miminko, s tím taky do nemocnice nemůžu. Z toho mám největší strach, protože tam být se synkem prostě MUSÍM!! Tak se zatím modlím, aby se nám ouška do dubna zlepšila a tenhle strašák jsme mohli hodit za hlavu úplně. :a:

malému bylo 2,5 když se narodil druhý. Od nikoho nechtěl ani jíst ani pít nic, to bylo furt jen máma máma. Za tu dobu co jsem byla v porodce byl prý strašně hodnej, ani se tak nevztekal jako když jsme byli spolu... Chlap to zvládl úplně v pohodě. Není se čeho bát... Hůř to nesli kluci teď v 6 a8 letech když jsem jim byla v porodnici pro ségru :DDDD To se jim stýskalo hodně :D

Ahoj, základem je positivní myšlení ;) Když se budeš bát a strachovat víc jak půl roku předem, s největší pravděpodobností se něco stane. Já mám rodit srpen/září, to malé bude 19 měsíců. Tátu už dva měsíce neviděla a ještě dlouho neuvidí - je pracovně mimo. Přesto ani na vteřinu nepochybuju, že to zvládnou. Chlapi nejsou blbci, poradí si ;) Zatím pořád kojím, možná to vezmu z jedné vody načisto, že ani nepřestanu...no, tak to malá nějak zvládne. Já se na to paradoxně teda těším, páč si to aspoň chlap zkusí, jaký je to být 24 hodin s pišišvorem :)
Máš plno času na to, abys malou trochu "odzávislila" (konec konců i sebe), tak toho využij a fakt se tím nezabývej. Ono to nějak dopadne ;)

ahoj, tak já jsem tak závyslá na Ondrovi nebyla. Ondra byl zvyklej být jednou za měsíc u babičky a taky byl zvyklej chodit na procházky (o víkendu) s taťkou. Můj pobyt v porodnici zvládnul na jedničku. Neříkám že jsem na něj nemyslela, ale zaměstnávala mě malá a tak jsem neměla čas na nějaké plakání a smutek. Uvidíš že to zvládnete dobře

Já se taky bojím. Malé bude 2 a čtvrt. Nikdy beze mně nebyla přes noc, přes den si ji někdy taťka vezme, takže nějakou dobu to zvládne. On ji umí zabavit, takže to zvládají, i když si vzpomene. Já se ale bojím o to víc, protože první dítě bylo císařem a jestli půjdu zase, budu v nemocnici zase 14 dní a ještě pak budu neschopná :r: Bojím se toho jak čert kříže a modlím se, aby aspoň tohle dítě šlo ven normálně a já se mohla o obě děti postarat :€\€:

Ahojky já rodím v září, to málému budou 2 roky a 8.měsíců a pro jistotu jsem si pozvala na pomoc mamku, protože chlap je věčně pryč a občas mám pocit že tady ani nebydlí :D Samo každý je jiný a já bych ho už tedka nechala občas doma samotného aby si to vyzkoušel .-)

Neboj se nic! :-) Já měla malou závislačku a tuplovanou tím, že jsem ji ještě kojila :-) A byla naprosto v pohodě! Možná i tím, že jsem byla i já v pohodě a vůbec jsem si to nepřipouštěla, že by to doma nezvládli. Jen jsem měla pochybnosti, jestli bude dobré ji vzít do porodnice na návštěvu, aby když mě uvidí neplakala a nechtěla jít domů, nooo takže maminka (jako jááá) byla pěkná najivka :-D . To, aby nepřišla do porodnice jsem vydržela dva dny a už jsem volala manželovi, ať ji okamžitě dovede. A byla úúúžasná. Došla už jako velká sestra a odcházela s tou svou hatlapatilkou něco jako "ahoj a přijď domů, jo"? Fakt se toho neboj. :a: