Poporodní deprese..maminy co dělat?

Ahojky, tohle je naprosto normální...neřekla bych, že to jsou poporodní deprese, je to prostě náhlý výkyv hormonů, nová situace, se kterou se musíme vypořádat :-) takže držíme palečky, neboj, bude to lepší...
na prdíky my používali probiotické kapky, Sab simplex, nahřívací patlík na bříško, zavinutí do zavinovačky a chování (u nás na balónu, pak se z toho stal zvyk :-)
od cca 5,5 měsíce usíná sám v postýlce, přes den i večer...a je to hodňoučké miminko :-)...tím, že jsem první 3 měla dost kruté, tak teď mě jaký pláč nerozhází :-)

jsem ráda že nejsem jediná co má ttenhe pocit já o něm nevěděla, že to existuje a je to šílené.Teď jí začali trápit prdíky a ještě k tomu krkání, nevíte co stím? A taky co děláte když vám pláče a vy jí vemete , utěšíte a položíte do postýlky a za chvilinku znovu pláče...?Mám ji nechat vyhřvat a nebo chovat?A ještě jedna věc, nemáte někdo zkušnosti stím , že si mám každý den dát decku vína nebi piva?Mě to poradila laktační poradkyně a je pravda že mi v noci spinkala víc jak 3.h. v kuse.Myslíte že ta decka má vliv a že se dostanr do mlíka?A nebo je to tím že se potom víc uvolnim a jsem v klidu?Děkuju vám všem moc za rady, jsou k nezaplacení.

Ahoj tak co se týká těch depresích, tak už ti tu holky asi napsaly všechnno. Snad ti trošku pomůže, že v tom nejsi sama. Většina z nás byla velké slzavé údolí, já se od malýho nehla ani na krok, sama jsem s ním prakticky odmítala být, takže za mnou denně hned ráno přišla mamka a dokud nemusela v poledne do práce, byla s námi. Pak odešla a já jsem očima tlačila hodiny, aby se už ve čtyři vrátil manžel a já měla zase nějakou jistotu...jste spolu týden, ještě to potrvá, ale sžijete se, uděláte si režim a každým týdnem se to bude zlepšovat! Snaž se nebýt tolik sama, třeba by si mohl tatínek miminka vzít týden dovču a trošku s vámi pobýt, aby sis taky začla trošku víc užívat toho pocitu, že máš krásnou zdravou holčičku. K tomu krmení...přestaň se tím trápit, najdi si nějaký pohodlný místo, ve kterém se ti bude dobře kojit a zároveň si tam budeš moct třeba číst, nebo koukat na Tv nebo na net. A pokud bude chtít miminko jíst po hodině, tak krm po hodině. Ono i to malinké mimi musí nejdřív najít sílu a systém jak se pořádně najíst. Kamarádce taky hodně moc pomohly telefonní rozhovory s laktační poradkyní, ani nemusela přijít k nim, jen si s ní asi třikrát popovídala po telefonu, uklidnila ji, že je miminko v pořádku a hned bylo líp. A poslední rada...zkus si holčičku na kojení rozbalovat třeba až do plínky. Prostě aby nebyla úplně zachumlaná a v teplíčku, tak je jí dobře, je navíc u maminky a to bych spala hned taky :-). Jak ji trošku ofoukne studený vzduch, třeba se víc napapká. Tak držím pěsti, abyste se spolu měly dobře!!!!

Ahojky, je to normální a určo to brzy přejde. Holt ty hormony nás dokáží pěkně potrápit. Já jsem brečela furt a někdy jsem nevěděla ani proč. Stačilo trochu a už jsem bulela. Pocit, že jsem na všechno sama jsem měla taky a až odstupem času jsem si uvědomila, že mi manžel pomáhal jak nejvíc to šlo, ale já to jen neviděla. Neboj to přejde, dneska už nechápu sama sebe. Malej většinu času prospal a já stejně nestíhala vůbec nic. Kolikrát ani malého vykoupat. Je to pro mě opravdu nepochopitelné, když teď spí jen dvě hoďky po obědě, už běhá a já stíhám v pohodě. Neboj, ono se to srovná.
Jinak s tím kojením se to srovná taky. Já kojila pravidelně po hodině. Nic jiného ti asi neporadím, než vydržet.

Ahoj, já měla po porodu taky úzkosti...jak se začalo stmívat a manžel nebyl doma-stál před domem a kecal se sousedem, tak sem začala histerčit a bát se co zase bude vnoci a tak...Malej totiž pořád řvával hlady, protože blinkal a já myslela, že je přejezenej a on měl zatím reflux tak byl do 4 týdnů hlady!
No musíš to probrat s partnerem, řekni mu jak Ti je a že má s Tebou být co nejvíc...Já měla taky doma ze začátku kočár a jezdila sem s ním po domě dokud sem s ním nechodila ven abych se mohla po bytě pohybovat i když mimi spalo a já ho měla na očích.
Nebo lehátko, cestovní postýlku, nosítko...něco si najdi, co Ti ulehčí pobyt doma.

První týdny jsou nejtěžší...to mi pořád dokola opakoval šéf firmy, ve které dělám, když mi po porodu volal a já mu nevěřila... :-) má 5 dětí, měl pravdu, bude líp, nevěš hlavu! Je to jen o zvyku!

Držím palečky!

ahojky, ty stavy to je asi normální, ono se to upraví neboj, já jsem třeba kojila a u toho mi tekly slzy a jetšě jsem si začla vyčítat že toje hrozný že to malá vycítí, ale ona je naštěstí nenasyta, takže papkala i tak.. no v porodnici nám radili když mimča spinkali třeba pošktabkat na zádíčkách nebo mě když malá nesaje tak jí pohladím po tváři, ale to asi na tu tvojí kočičku nezabere.. třeba ti ještě něco holky poraděj. akorát asi to papání po hodině není práve ideální, aby jí nebolelo bříško, jak se tam smíchaj ty mlíka, tak to může dělat rotiku, nám teda v porodce říkaly aspoň dvě hoďky rozestup..