Poporodní deprese

Mám pocit, že jsem vůbec 2. dítě mít neměla, vůbec se z něho nedokážu radovat.Jsem unavená, mám hrůzu, že bude brečet. Bez přestání mě bolí hlava, v noci se šíleně potím.Pořád bych jen brečela.Cítím úlevu když si někdo malýho vezme ale zároveň strach že za chvíli budou s ním zpátky.Připadá mi že nic nestíhám, že nemám čas ani na procházku.No prostě děs a hrůza.

Tyhle chvilky, že ti někdo malého na chvíli odebere a ulehčí ti, bys měla zařadit jako pravidelnost - nejlépe na stejnou dobu, ve stejnou hodinu, budeš už s tím počítat a neznamená to, že jsi špatná máma. Naopak to prospěje tobě i miminku, když si trochu odpočineš.
Dále si rozvrhni den a zkus si naplánovat, co chceš dneska udělat, ale pozor - nenabírej si toho moc. Do dne si zařaď alespoň jednu činnost i s miminkem, která ti dělá radost, na kterou se těšíš - třeba tu procházku nebo koupání a udělej z toho každodenní rituál. I kdybys kvůli tomu nestihla něco jiného.
V žádném případě máš právo na to, cítit se špatně a brečet. Vím, že je těžké se s maličkým sladit, je to změna. Rozhodně si nevyčítej, že všechno nestíháš, hlavní je jenom to, abys zaopatřila miminko.
Myslím, že si teď hlavně potřebuješ trochu vydechnout a nabrat sílu.
Kdybys ale měla pocit, že se to ani trochu nelepší, že tě nic netěší, že si nedokážeš rozplánovat den a mělas tendenci se o miminko přestat zajímat - napiš mi, promluv o tom nejlépe s lékařem, dnes existují na tohle i léky.
Ale kdybys cokoli potřebovala - napiš mi třeba osobní zprávu a hlavně si cokoliv negativního, co ti projde hlavou nenechávej pro sebe.
Přeji krásný den plný sluníčka a drž se
Pa Natalka