Poporodní depka

Ahojik ja už si myslela že jsem v tom sama. tyhle pocity jsem přesně měla... v porodnici v pohodě a doma to na mě přišlo... shodou okolnosti mame taky Elišku a taky hrozně hodný miminko... a ja byla pořad v depresi a v doměni že jsme udělali špatně a že jsme měli počkat.. tak jsem to řešila homeopatikama... zašla jsem si přimo za svojim doktorem a ten mi dal Belladonu, Acidum phosporicum a Graphites ale od firmy AKH je to přimo firma toho doktora mojeho a jeste jeho specialni nejake ... a na druhy den už jsem se smala na cele kolo a ty pitome pocity a domněnky jsou ta tam a je mi fajn a jsme spokojena rodinka. HOmeopatika zabraly a jsem rada... snažim se vše řešit homeopatiky pokud to jde a jsem spokojena... tak snad už ti bude lépe Denuliiinka

Bohužel toto období většina maminek snáší těžce - únava, vyčerpání po porodu, hormonální "bouře", pochybnosti.
Jako většina maminek Ti mohu potvrdit, že jsem si tím také prošla, plakala jsem denodenně, chvílemi jsem si připadala úplně mimo. Nevím jestli by na tom něco změnilo, že by Matěj byl pohodář, on totiž prokřičel první dva měsíce a skoro nespal. Každopádně kdybys měla pocit, že už fakt nemůžeš, neváhej někoho blízkého požádat o radu, ať si třeba Tvá maminka vezme týden dovču a pak tatínek.
Držím palečky, aby Ti bylo dobře a konečně jsi si začala užívat mateřství.

Lištička Kačka + Matýsek

Tim cim prochazis ty, prochazi skora kazda po porodu. Ja mela pocity uplne stejne: jsem neschopna, nezvladam to, chci svuj zivot zpatky, at si to miminko nekdo veme. Prvni cca 3 tydny to bylo nejhorsi a byla jsem hrozne frustrovana z toho, ze se mi tvorilo hrozne malo mlika i kdyz jsem kojila a kojila a mala nepribirala.
Ja se na sestinedeli vykaslala, protoze jsem potrebovala ven a navstevy jsme doma prijimali. Pokud ti to pomuze, tak si nekoho domu pozvi, popovidej. Nech at si pochova miminko, ale at si predem umyje ruce :). Zamozrjeme davej pozor aby ten clovek nebyl nemocny. Uvidis, pomuze ti uz jen to, ze se lidi budou nad tim tvym malym drobeckem rozplyvat a budou ti ho chvalit.
Pokud to ovsem bude pretrvavat, urcite bych to oznamila svemu gynekologovi. Maji s tim zkusenosti a muze ti neco predepsat. Je to uplne normalni poporodni stav, ale muze se to rozvinout a je to potom problem.
Mi po 7 tydnech po porodu odjel manzel na cca 3 tydny na sluzebku a ja byla skoro na prasky - bydlim v zahranici, tak mi bylo hrozne smutno. Ja jsem bulela nepretrzite. Ted ma mala 6 mesicu a je to parada. Cestujeme a delame skoro vsechno jako pred miminkem. :).
Pozvi si nekoho a povykladej si, mamku, kamaradku, tetu, babicku, nebo je pozvi vsechny, ale rozloz si to, at se muzes na ty navstevy tesit. Kdyz nedodrzis sestinedeli nic se nestane, hlavne kdyz ti to pomuze.
U nas byli doma navstevy druhy den po porodu a treti den po porodu uz jsem brouzdala venku s kocarkem a holka je jako lusk!! :)

já bulela tři týdny v kuse, pak to pomalu ustupovalo a na konci 6 nedělí jsem již byla vyrovnaná máma :)
- pozor na to mlíčko... opravdu to vliv má...
- doporučuju odpolední dlouuuuhé procházky (venku určitě depku nemáš) a na dodržení 6nedělí se vyprdni... kojenému dítěti nic nehrozí... to je pouze přežitek z dřívějška, když děti byly pomalu od porodnice na feminaru, který neochránil dítě před ničím...
- já měla od porodu doma dvě, tři návštěvy a fakt to od depky dost pomáhalo... jak jsem byla sama, tak jsem byla hromádka neštěstí... nemluvě o tom, že když byla návštěva, tak ňuňala a chovala Krýšu, a já mohla poklidit, uvařit, vysprchovat se :) a byla v klidu :)

šestinedělí je fakt hrůza, musí se nějak přežít. Mám také zkušenost, že si všechno sedlo až tak 2. - 3. měsíc, ale pak už to bude dobré, uvidíš...
Pokud bys to pořád cítila takto silně, poraď se s odborníkem, není to žádná prohra, pomůže ti!

ahoj, tady jsem našla nějaká homeopatika v šestinedělí http://www.bioklub.cz/article/68893.ranne-sestinedeli-s-homeopatiky/

šestinedělí je fakt peklo, já sice brečela jen jednou nebo dvakrát, ale i tak jsem byla na tom psychicky blbě, dost jsme se s přítelem hádali, já měla stavy, kdy jsem myslela, že jsem nejhorší matka na světě, byla jsem jakoby v takové bublině, nemohla se na nic soustředit, nic jsem nezvládala, měla jsem strašný stres a nervy, všechno jsem si musela zapisovat, nic jsem si nepamatovala a nemohla si vybavit ani běžná slova...

úplně to přešlo u mě až někdy kolem 2.-3. měsíce, teď už jsem to zase stará dobrá já, i když vyzrálá a sklidněná.

Vydrž to, máme to každá, popros přítele ať ti doma pomáhá, nečekej, že něco udělá chlap sám od sebe, musíš si o to říct, ale určitě ti vyhoví. Soustřeď se jen na miminko, takhle maličké bude jen chvilinku, strašně to letí. Můj Šimi už má 3,5 měsíce, už je to pěknej macek a já už si ani nevzpomínám, jaký byl jako úplně malinké miminko :-(

nic se neboj, to přejde. Nemohl by si manžel vzít pár dní volna a bejt doma s váma? Nebo na pár dní máma? Vim, co prožíváš, já to měla taky. Ještě k tomu nám nešlo kojení, takže jsem měla pocit, že nezvládám ani ten jedinej úkol nakrmit svý dítě. Nesmysl! :) Pravda je, že mě to trvalo celý šestinedělí a to byl Davídek taky zlatej. A já brečela kvůli všemu. Že nepřibírá, nebo naopak, že se krásně přisál, že jsem tlustá, že je všude binec, že jsem napustila moc teplou, nebo studenou vodu, že mi manžel řek, že nás miluje...a tak to bylo furt dokola. Se divim, že z toho mýho chlapa nekleplo. On byl se mnou doma a pomáhal. :) Návštěvy přijímej, hodně si s někým povídej a hlavně využij toho, že je venku ještě hezky a choď s Eliškou na procházky. Jestli Ti v kočárku spinká, je to relax. Nezoufej, ono to přejde. ;)

ahojky vim presne o cem mluvis prozivala jsem to prvni tyden dva porad jsem mela pocit ze jsem na nic ze me pritel opusti rano kdyz odchazel do prace jsem mela hnusne myslenky jestli do te prace vubec chodi a ze me opusti...pripadala jsem si jako krkavci matka co takhle uvazuje ze si toho prcka vubec porizovala ale ted uz jsem v klidu mala ma 3 tydny a vsechny hnusne myslenky me opustili ale musis se hlavne hodit do klidu rikat si to zle je vzdycky k necemu dobre a z par dnu bude dobre...hlavne nezoufej a vyprdni se na prasky a kdyztak si promluv s manzelem to mi taky hodne pomohlo ujistil me o tom ze nas miluje a nechce a nemusi si hledat zadnou jinou a ze bude bojovat semnou..drzim pesticky

Ahoj, tak homeopatika ti neporadím, ale pokud máš nějakou možnost, nebýt tak sama, tak ji využij. Na poporodní deprese se doporučuje, abys nezůstávala sama. Když budeš mít u sebe třeba kamarádku, malá bude spinkat, vy si dáte kávičku nebo čajík a pokecáte si úplně normálně a začneš si trošku uvědomovat, že život s miminkem nekončí. Jinak ten pláč, ten si prožijeme v šestinedělí asi všechny, já jsem toho taky spoustu nabrečela! Na mě padaly spíš takový ty pocity, že se o malého nedokážu postarat, měla jsem hrozný strach s ním zůstat sama, takže já jsem ho tahala skoro celé šestinedělí k našim a byla jsem s maminou, která chodí do práce až na odpoledne a to už se zase za pár hodin vracel manžel. Co se týká jídla, tak pokud nemáš hlad, tak se vyloženě nutit nemusíš, jen se snaž sníst pravidelně aspoň něco výživnýho a zdravýho. Já se živila prakticky jen bílým jogurtem a banánem. O všech těchhle pocitech hodně mluv, jestli máš manžela co proto, tak tě bude poslouchat a uklidňovat do aleluja...a ono to přejde, neboj! Každý další týden to bude lepší a lepší!

po prvním porodu sem zažívala to samý, říkala sem si proč sem chtěla dítě, celý těhotenství sem se na malou strašně těšila a po porodu šílený zklamání, jenom sem doma seděla a bulela, nebyla sem schopná nic, uvařit, uklidit to všechno dělal manžel, ani své kamarádky sem vidět nechtěla, na sms sem neodepisovala, šílený stavy, uplně tě chápu ale neboj to přejde, u mě to začlo odeznívat tak po třech týdnech, ale kdyby jenom přeci to neodeznělo po šestinedělí tak se svěř nějakýmu odborníkovi.