pomoc MUSIM SE SVĚŘIT asi nejsem normální.

jsí úplně normální. Já tohle měla se Zuzankou taky. Nejlepší na to je, zapojit občas babičky, aby šli s malou na procházku a ty ses trošku vyspala, nebosi jen tak odpočinula. Nebo ji pošli ven s partnerem. Prostě potřebuješ odpočinek. stačí klidně i dvě tři hodinky týdně a bude to o moc lepší. Mluvím z vlastní zkušenosti. Zuzanka se mi budila několikrát za noc 14 měsíců, takže vím, co prožíváš. Pa pa a drž se. Budeš skvělá máma! veronika a Zuzanka

Taky jsem to prožívala negativně. Cítila jsem se hrozně provinile. Pak jsem četla jedno povídání v Mamince, o stresu po porodu atd. Je to normální a každý si najdeme nějaký způsob, jak to zvládat, jak to ze sebe třeba dostat. Někdo to možná nepotřebuje, ale já jsem to rozhodně potřebovala. Zjistila jsem, že mi pomáhá zatnout hodně silně zuby, prostě ten nával potřebuju ventilovat. Taky jsem holčičku někdy plácla po plínkama vypolstrovaným zadečku, přiznám se a stydím se za to. Stejně to bylo nanic. Až když mi došlo, že to musím dát jinam, uklidnila jsem se. Nebo třeba zabušit do polštáře pomáhá. Do těch 3 měsíců ten pláč někdy vypadal jako schválnost. Ale pochopila jsem, že je to nesmysl, nic na mě nezkouší, vždyť je to nevinné stvoření.
Půjde to, neboj. Už dlouho ani nezatínám zuby:o)

Ahojík.Uplně vím o čem mluvíš, naše malá je pěkný kvítko a těch řvacích záchvatů co už jsme měli no jé jé(máme 9měsíců)Těď zase hlídáme kam všude vleze a naše nejčastější slovíčko je ne!Protže nejzajímavější jsou zastrčky a tak pod.Neboj bude líp a jsi určitě suuuper mamča :dance: :a:

Ahoj,
myslím, že jseš úplně normální maminka jako každá jiná.
Já teď tyhle stavy zažívám s naším 10 a půl měsíčním synem Honzíkem taky.
Prvních 8 měsíců byl zlaté miminko, hodný, hezky spinkal, papal a brečel málokdy.
Ale co mu v 9 měsících začaly růst horní zoubky, tak je jako vyměněný. Strašně se vzteká, hlavně u jídla, občas mi bojkotuje i kojení, ale to ho naštěstí do druhého dne přejde. Už asi dva týdny jsem se v noci taky nevyspala, protože mě tak třikrát až čtyřikrát za noc vzudí Honzíkův šílený křik, který nejde utišit a nic na něj nepomáhá. Snažím se ho sice nakojit, někdy potom usne, ale někdy to taky nepomůže a křičí dál. Když je takhle vzhůru kolem 3. hodiny ráno a nechce prostě ležet v postýlce, jenom se chovat, tak už mám taky nervy na pochodu a je mi do breku. Únavou sotva stojím na nohách a tak když v tu chvíli přijde do ložnice manžel, který spí vedle, aby se aspoň trochu vyspal, když ráno vstává do práce, tak bohužel odnáší moje výlevy vzteku on. Přitom nechci být protivná, zvlášť před Honzíčkem, ale jak jsem šíleně unavená, tak mám prostě nervy na pochodu a vytočí mě každá maličkost. Pak si hned vyčítám, že se neumím ovládnout ani před dítětem a že ze mě bude mít strach, když jsem taková naštvaná.
Ráda bych se ovládala, ale jak nejsem vyspaná, tak jsem šíleně protivná a bohužel to odnáší okolí (na Honzíčka se tedy snažím být hodná, ale někdy taky musím odejít a uklidnit se).
Tak doufám, že nám to trápení se zuby nebude trvat moc dlouho, protože už tak toužím se aspoň jednou normálně v noci vyspat, že si přeju, aby už tohle krizové období přešlo.
Honzíčka samozřejmě miluju ze všech lidí na světě nejvíc, dýchala bych pro něho a když se na mě ráno vždycky tak usměje, tak mu hned prominu i ty prokřičené noci (i když v noci jsem na tom tedy hůř). Prostě miiminka bohužel neumí říct, co je trápí a tak musí křikem dávat najevo, že se něco děje.
Těmito stavy si prochází snad každá maminka a asi je to nutné, o to víc si potom vážíme těch chvilek, kdy jsou naše miminka hodná, smějí se a dělají nám radost.
Pa :a:

Tak já sem se takhle někdy cítila na začátku taky i ted a to už je Majdince 10měsíců, se tak cítím a ujedou mi nervy a ono to asi bude trvat dál... :c: , ale myslím, že tím si projde skoro každá maminka a neznamená to, že nejsi normílní, ale opak si úplně v pořádku.. :) .Taky sem na Majdinku jednou tak zakřičela, že se chudinka lekla, já hned začala brečet, co jsem to udělala a připadala sem si jak krkavčí matka, ale to sou jen pocity a ty brzo zaplaví vlna lásky a citu.. :h: .Tak se drž mamko a at těch špatných pocitů, je čím dál méně.. ;) .

tak to jsem mela neco podobneho minuly tyden. bylo to tyden a pul po porodu a matysek tak rval, ze jsem nevedela co s nim. jinak je moc hodny. manzel byl pryc a ja byla hrozne unavena. no zacatky. tak jsem ho polozila na prebalovaci pult a prebalovala a on porad kricel. tak jak lezel, tak jsem s nim trosku zahejbala ze strany na stranu a zarvala na nej. ani nevis, jak me to potom mrzelo. hrozne jsem to obrecela a nekolikrat se mu pak omlouvala, protoze se hrozne lekl. ale byl klid. ale ty vykuleny ocicka mam pred sebou porad. takze ted k tomu pristupuji s chladnou hlavou, abych mu nahodou neco neudelala. to vycerpani a hormony delaji sve. dodnes me to mrzi. a mrzet bude jeste dlouho. zarvala jsem na nej matysku pst. ale reknu ti , to byl rev jak hrom, pac on hrozne rval, tak abch ho prekricela. jak se lekl on, tak jsem se lekla i ja, ze jsem mu neco udelala. to byl ale hroznej pocit. uz bych to nikdy nechtela zazit a doufam, ze nezaziji.

Ahoj, tak dosti podobné věci jsem zažívala se svým synem. Ten prořval rok..nechtěl dudlíka a tak jsem si to opravdu užila. Ať byla noc nebo byl den. Jakmile jsem od něj poodešla řval i hodinu. Kolikrát jsem myslela že snad skočim z okna. Taky jse nad ním bulela..je to normální vyčerpání.Holt miminka jsou i pěkně protivná

Holky moc děkuji pomohlo mi to. :r: :r: :r: :r: :r: :r: :r: :r: :r:

Ahojky Iso, tak já teda musím zaklepat, že mám klidné dítě. Naší malé je dnes přesně 14 týdnů, ale zpočátku si taky vybrala řvací chvilky, obzvlášť večer. Sice to nebylo časté, ale když už to taky trvalo řádově hodiny, kdy řvala od půl šesté do půl jedenácté v noci a mezitím byla ticho jenom když papkala, tak mě taky chytal vyloženě amok!! Byla jsem doma úplně sama, protože manžel chodí do práce na odpoledne a vrací se až v půl dvanácté v noci domů. Chovala jsem, hladila jsem, dávala dudel (nebo prso zpočátku), zavinovala... no nepomáhalo naprosto nic a já jsem ve finále řvala taky a kolikrát jsem se přistihla, že mi na adresu naší Marcelky, která samozřejmě vůbec za nic nemůže, padají z úst velmi nepěkná slova a že vykřiknu!!! Pak už jsem jenom stála bezradně nad ní, držela si ruce, protože jinak by mi asi taky byly ujely, a plakala jsem taky, jak jsem byla už bezradná. Únava a hormony v šestinedělí se mnou pěkně mávaly, to musím říct. To fakt člověk musí jít pár metrů dál nebo do vedlejší místnosti a napočítat aspoň do dvaceti, uklidnit se a začít s mimčem jednat znovu, protože věřím, že jinak se ten amok vystupňuje tak, že i milující matka své milované dítě prostě udeří a nechtěně mu ublíží. Teď už máme naštěstí klid. Marcelka je hodňoučká a že se občas naštve nebo dá najevo svůj zájem o to, abychom si jí všimli, to je zcela normální. Večery v žádném případě už řvací nemá - ošplouchne se, napapká a po osmé hodině jde hezky spinkat. Potom papkání o jedenácti a spíme až do rána :-) Držím ti pěsti, ať to přechodné neklidné období u vás ustojíte všichni ve zdraví a ať je mimčo slaďoučké hodňoučké :-) Ahojky, M.

lhala bych kdybch rekla, ze ja takove stavy nemam.ted posledni dobou casteji,taky amm nekdy 1000 chuti mu lepnout ma 8 mesicu a rostou nam dalsi zuby,v noci je nejvic protivnej,ale tak jak tu pisi maminky,za nic na svete ybch materstvi nemenila!!!!!!milui ho a ziju pro nej a teda i pro manzilka.... :s: ,malej chce byt ted porad u me vim ma trapeni ze zoubkama a le on kdyz chce usinat tak me musi smatlat po obliceji,taha me za nos,usi,vlasy a to nekdy tak vykriknu,ze si ho musi vzit muzik.....starsne to boli,strka mi palec do nosu a to dkyz spis je velice pijemne!!!!!! :jawdrop: ,vim ze za to nemuze ale nekdy me nervicky taky ujedou.....ale i presto si ymlsim, ze jsme tpravna mama a my vsechny tady!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!to k tomu patri......tak pevne nervicky a hezky den Monca a Danecek :cc):

Ahoj, já mám občas taky co dělat, když je malej k neutišení, a když to nemůžu vydržet, tak pustím vysavač... Přehluší to pláč a malýho to většinou uklidní. Hlavně pozor, abys s malou netřásla, mohlo by jí to velmi ublížit.

Neboj sama v tom nejsi, jen si potřebuješ opravdu odpočinout. Hormony a nevyspalost dělá hodně. Mám 5-ti měsíčního kluka Matyáše. Je to sice takové moje hodné sluníčko, které je vesměs pořád vysmáté, ale taky byly takové chvilky, kdy jsem nevěděla co s ním. Naštěstí mi pomohl manžel, že když jsem měla pocit, že bych malému nejraději jednu plácla, tak jsem ho dala jemu a raději na 5 minut odešla do vedlejší místnosti. Sotva jsem ale překročila práh, tak mě to napětí přešlo a já jsem se mohla zpět a s láskou vrátit zpátky. Ve tvém případě bych ti doporučila se na chvíli odreagovat a nechat malou na chvíli hlídat, aby ses vyspala a dala do pohody.

Ahoj. Neboj. Sama v tom určitě nejsi a myslím, že nebezpečná taky ne, když si to uvědomuješ ;) Já to znám docela dobře. Malej nespal od 3 měsíců skoro do dvou let. Do roka jsme se budili když po hodině, tak to byla kvalitní noc :'zz): Byla jsem úplně grogy a když začal v noci ječet, tak jsem měla pocit, že s ním musím aspoň zatřást :s: Nejlepší je odejít, zadupat si, vykřičet se a párkrát se pořádně zhluboka nadechnout, aby ta agrese s tebe odešla jinde než u prcka. Taky je fajn mimi nakrmit, zabalit taťkovi do kočárku a mít chvilku jen a jen pro sebe :\x: A tu nejlépe prospat ;) :s: Určitě nejsi špatná máma a brzy to zvládneš. Držím palečky :qu:

Ahoj mamino, nene, zdaleka v tom nejsem sama....náš má naštěstí takovou řvavou jen občas a to chytam takovýho nerva, že se až bojim, abych něco nevyvedla...naposledy v pondělí jsem mu pěkně vynadala, když už halekal jak na lesy...pak mi to bylo ale tak strašně líto, že jsem to dost obrečela a v postýlce-ještě než usnul-jsem se mu omluvila...ale v tu chvíli si prostě zasloužil, abych na něj byla ošklivá.. jsou to prostě pocuchaný nervíky, navíc, když jsi nevyspalá. Náš spinká celou noc a i tak mě dokáže vytočit do vývrtky. DRŽ SE, MYSLÍME NA VÁS.

Ahojky,nic si z toho nedelej!!! Jsem na tom obcas stejne...ted se tady vede diskuze-Zlate miminko :s: tak to mi teda fakt nemame,naopak :00: Miluju ju celym svym srdcem a nevymenila bych ji za nic na svete,ale obcas mam uz takove nervy z toho vecneho revu,ze ji placnu pres zadek a reknu "A DOST!" myslim,ze je to normalni a muzeme zavidet maminkam,co maji hodne deti...urcite je to i unavou,ze se nevyspis ti positivni nalady neprida...ale ja si zase rikam,ze je temperamentni a houzevnata,coz take neni k zahozeni :s: a az budou vetsi,tak to urcite prejde!!! Ja se teda nemuzu dockat haha :a: