Pojďme rekapitulovat :-)

já mám, krom vlastnoručního dortu, v plánu hlavně botičky - budeme potřebovat nějaké na ven a ty domácí už synkovi taky začínají být malé, pak jsem pořídila bundičku a kaťata na chození po venku a ještě uvažuju o nějaké tahací hračce, protože doma takovou ještě nemá a v herně, kam s ním chodím cvičit, vždycky jednu takovou "uloupí" a veškerou mojí snahu o zapojení se mezi ostatní cvičící mrňousky ignoruje. Něco taky pořídí babičky, pokud teda budou mít myšlenky na slavení našeho prvního roku, když shodou okolností obě v té době čekají další vnoučecí přírůstky do rodiny. Jinak to dárkama nehodlám přehánět, soudě podle zkušeností rodičů z okolí dítka ty první narozeniny prožívají o poznání méně než jejich rodiče, takže mám v úmyslu hlavně pohodovou atmosféru a taky chci pořídit nějaké ty památeční fotečky ;-)
1) náš malej se samostatným chozením "bohužel" neotálel, první krůčky bez držení na mě vybalil už v lednu, tehdá to byly ty první vratké pokusy, dva tři krůčky a pak bác na zadek, tak od půlky února má rovnováhu "na háku" a teď už chodí takovou rychlostí, že mě představa otevřeného venkovního prostoru děsí čím dál víc
2) náš malej je prostě beran
3) mě nejvíc potěšily i zničily zároveň dvě věci, tou první je synkův spánkový režim a tou druhou manželův přístup k rodičovství, v obou těch záležitostech se nepravidelně a bez předchozího varování střídají okamžiky, kdy bych je zulíbala, s okamžiky, kdy bych je bez váhání uškrtila

Tak my jsme 1. dubna a budu péct jeden dort pro Petíka (z potravin, které může a aby se v něm mohl porochnit) a z dárků: autosedačka, přilba na kolo, sedací kruh do vody, tahací zvířátko, které má tlačítka a dá se na něj hrát, pak zásobník na hračky u vany v podobě žabáka a odrážedlo Enduro. Nepřeháníme to. Babičky přispějou na autosedačku.

1) Petík dělá už kroky sám, ujde tak asi dva metry, tak snad to za těch 14 dní vypiluje do chůze :)
2) Povaha je docela temperamentní. První půl rok hodně plakal, ale co je mobilní, je to čím dál lepší. Zabaví se sám jen když je najedený, neunavený a další faktory fungují :). Chvíli neposedí a docela dost mi visí na nohách, nerad je sám v místnosti, to pak pláče a leze za námi.
3) Potěšilo mně nejvíc to, že jsem poprvé v životě zažila mateřskou lásku, která se navíc stupňuje :). Jsme spokojení :). Nejvíc mě ničilo noční vstávání než jsme pořešili noční kojení, až od 10 měsíců spí jakžtakž, že nevstávám co hodinu :). Takže první rok byl u mě ve znamení únavy a neustálé snahy o zabavení aby neplakal.