Pocity při porodu / psychika a její vliv

09.12.2014

Ahojky maminky,
mohla bych vás poprosit o nějaké zamyšlení nad tím, s jakým pocitem/nastavením jste šli k porodu a jak to podle vás porod ovlivnilo?
Třeba - "Šla jsem k němu s pocitem, že to daly všechny, tak proč ne já a pak jsem byla vyšokovaná z toho, jak je to těžký - myslím, že moje přehnané sebevědomí mi to celé ztížilo ..." nebo: "Moc jsem se bála a ten strach mi pak nedovolil si to prožít - kdybych k tomu přistupovala pozitivněji, asi by to bylo lepší." - neumím to moc popsat- snad chápete, co tím myslím :///:

Prostě jakési zamyšlení nad tím, jak podle vás vaše pocity ovlivnily porod, zda-li byste do toho podruhé šly jinak (nebo jste do toho podruhé/potřetí/podesáté :///: šli jinak) ...

Moc,moc,moc díky :€s€:

Kliknutím vložíte smajlíky:

Ahoj, na první porod jsem se těšila, jsem zvědavá a tak jsem byla zvědavá jaké to bude, co se mně narodí, rodila jsem 37+5 a den před tím jsem byla v práci, tak jsem moc nepřemýšlela. Porod super, šestinedělí hrozné.
K druhému porodu jsem šla s porodním plánem a s jasnou představou, jak to všechno chci vč. šestinedělí. Těšila jsem se moc. Porod super, malý byl venku za 20min po příjezdu do porodnice. V porodnici jsem byla jako v lázních, prostě paráda.
Určitě jsem měla štěstí, že ani u jednoho nenastala žádná komplikace, také mám celkem vysoký práh bolesti a byla jsem u obou porodů na tom fyzicky dobře.
Nicméně věřím, že právě ta pozitivní motivace a nadšení sehrálo hlavní roli :-)

Ahoj, já se na porod těšila, že budu mít miminko už u sebe. Rodila jsem po vyvolávání (kvůli cukrovce) 4 dny, z toho 2 dny se samovolně prasklou vodou. Takže když mi začaly opravdové kontrakce, tak jsem jásala, že už a doktor nechápal :s: . A celou dobu jsem si říkala, že nejsem ta hlavní, že i to miminko z toho může mít trauma, takže jsem dělala všechno, co jsem mohla, aby hlavně mimík měl bezproblémový porod. Bolesti 40 hodin, hrozba císařem, protože už byl malej dlouho bez vody a vůbec jsem se neotvírala a nakonec za 15 minut z pro prst volně bylo 51 cm a 3468 g :s: Hned na sále jsem se dohodla s doktorkou, že za dva roky jsme tam zpět s druhým a já svou část dohody už pomalu plním }:)

první porod, naprosto natěšená, moc jsem se těšila, měla jsem u sebe manžela a bylo to fakt super, pořád srandoval, pak mě tedy smích přešel, jak začali velké bolesti :s: až jsem manžela musela trochu usměrnit, že fakt asi sranda skončila :s: od příjezdu do 4 hodin se malá narodila, nejhorší to bylo po píchnutí vody, to byly bolesti jak blázen, ale moc jsem se těšila na malou, doktorka mi řekla, že do hodiny bude malá venku, to mě vyděsilo, protože to byla fakt velká bolest, naštěstí za 15 minut byla na světě, super porod, bez nástřihu, jen pár vnitřních stehů, takže paráda. Druhý porod byl horší v tom, že člověk už ví, jak to bolí a už má větší strach, co když budou nějaké komplikace. Malá se narodila za 5 hodin od příjezdu, jenže jsem celou dobu byla na monitoru, takže to byla síla od začátku, pořád jen ležet, nemoct chodit, bolely mě záda, ale dalo se to, jen to ubíhalo pomalu. Ještě jsem byla nadopovaná léky na alergii, takže jsem byla taková oblbnutá, ale dalo se to nějak zvládat, ale detaily si moc nevybavuji, ale asi to bylo podobné jak u prvního po píchnutí vody to byl fičák. Bohužel šok u nás nastal po porodu, malá se nám narodila s vrozenými vývojovými vadami :( takže porody super, druhé šestinedělí peklo, celé jsem ho prořvala :r: Zatím je malá v pořádku vývojově až na pár věcí okolo, takže vlastně to vypadá dobře i po té hrůze, co mi v porodnici vykládali! Ale to jsem se rozepsala mimo dotaz, takže za mě naladěná na porody dobře a dalo by se říct oba dobré :)

Na první porod jsem se těšila,samozřejmě i trosku bála. Na porod jsem nahlizela jako na krásný prožitek a takový pro mě nakonec i byl. Přesně v den termínu se mi narodil 4kilovy kluk po necelých 2hodinach bolesti,které už jsem musela prodychavat (ty před tím byly sranda- asi 5 hodin). Na druhy porod jsem se těšila jeste víc. Ovšem problém nastal ve chvíli, kdy jsem začala chodit na kontroly do porodnice . Narazila jsem na doktora, se kterým jsme si totálně nesedli a už to bylo. Začala jsem se bát, ale ne bolesti, komplikaci atd... Ale pravé toho doktora. Bohužel mi to došlo až pozdě, nepřiznávala jsem si to. Dva týdny jsem přenášela, následovalo vyvolávání porodu, kterého jsem se bála šílené a hodinu od prasknutí vody jsem byla pod kudlou. Malý se natočil obličejem napřed a chudackovi se to hodně nelíbilo. Jinak kdyby byl normalne, tak porodim do ty hodiny určitě, protože na sále jsem už byla plne otevřena, jen mimi nebylo sestoupene .Takže já jsem nezablokovala psychicky své porodní cesty, ale miminko, které muselo byt ze všeho tak zmatené, ze se radši nechtělo narodit.

já jsem si nějak nepřipouštěla že ten porod příjde. bála jsem se hrozně nástřihu hráze. nedělala jsem žádný přípravy jako pití maliníku a tak.prostě jsem si myslela že to těhotenství nikdy neskončí. porod byl pro mě nejkrásnější bezbolestný zážitek. a bez nástřihu. jen lehké poranění.

u obou porodu jsem sla do porodnice s tim, ze je to prirozene, asi to bude bolet, ale proste to zvladnu. Mam docela vysoky prah bolesti, takze porody opravdu byly krasne.

Ahoj.Prvního porodu jsem se nebála.Byla jsem spíš pozityvní.Ale když jsem byla tak v půlce měla jsem už toho dost a myslela jsem ,že už to nedám.Koukala jsem z okna lidi začaly chodit do práce a já si v tu chvíli přála být jeden z nich.hodiny utíkaly a já to nakonec zvládla.Pak jsem si říkala proč jsem byla tak nervozní ,že to bylo úplně zbytečný :-) U druhýho jsem si říkala,že to prostě nák bude že to zase vydržim.Jenže pak se situace opakovala znova když kontrakce zesílili měla jsem znovu špatný myšlenky.Zevšeho nejraději bych se z toho probudila.Byla jsem nepříjemná na asistentku na sestry na všechny.Znovu ta samá hekárna znovu tam bylo to okno jedinej rozdíl byl ten že byl venku sníh.Do toho byla chřipková epidemie takže se mnou nemohl být přítel byly zavřený nemocnice pro návštěvy to mi na náladě moc nepřidalo.Po porodu jak odezní bolesti se mi zase strašně ulevilo.Myslela jsem si že už fakt nikdy a ted plánujem třetí :-) Já mám asi slabej práh bolesti porody pro mě byly náročný i přez to že jsem ze začátku byla pozitivně naladěná tak dobrá nálada mi nevydržela .Počítám už že třetí porod bude podobnej po psychice jako ty dva předtím.

ahoj, tak poprvé sem si o tom ke konci četla spoustu příruček, třeba jak poznat kdy jet do porodnice a vůbec sem neodpovídala knížkám :D Nakonec porod skončil akutním císařem a já sem se dostala do situace kdy sem neměla ani břicho, ani dítě. Syna mi ukázali až druhý den odpoledne a já sem si k němu horko těžko budovala vztah. Ale osobně mě nejvíc zklamalo kojení, prsa sem měla D takže sem nepočítala s problémem. Kojení pro mě největší psychické martírium mého života. Každé buzení mého dítěte byl stres. Druhé dítě bylo plánovaným císařem a ten pocit když vám ho poprvé ukážou je prostě k nezaplacení a moc mě mrzí že jsem o to s Vlastíčkem přišla :-/. Druhý porod jsem celkově zvládala o hodně líp. :a:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky