pochvaly
Ahoj holky, chválíte doma své drahé polovičky a oni vás?? Já mám posl. dobou pocit, že NIC co doma udělám není dost dobrý.. :( Ráno jsem špatně manipulovala s nožem / zlomíš ho /, nevedu dceru k povinnostem, mám anarchistický názor na výchovu, samozřejmostí je, že mi nikdy nic nesluší, nepochválí mě jak vypadám, no a s naším spol. synem je taky všechno špatně. Tu ho oblíkám málo, málo ho přebaluju, málo ho krmím, nevěnuju se mu, věčně sedíš u PC / jsem tu asi 20min. denně, co zkontroluju poštu a přečtu zprávy /, okamžitě jak se zapnu, tak už ho mám za zadkem, jaktože jdu k PC, malýmu se musím věnovat 24hod. denně. Dnes se mě zeptal, jestli jsem na něj naštvaná, já jsem mu řekla, že mě mrzí, že mě nikdy za nic nepochválí. Nu, dozvěděla jsem se, že mě NEMÁ za co chválit. Přes týden prý nevařím a tudle jsem zapomněla dát malýmu pláštěnku na kočár, když pršelo / přebíhala jsem jen z nádraží, malý mokrý nebyl /. Prý mě pochválí, až bude za co. Ptám se-to mě vážně nemáš za co pochválit?? Prý ne. Až se budu chovat tak, jak on chce, tak potom možná. Prý mám svou hlavu a to on nesnáší. Já ho chválím dost. Za to, že mi pomáhá s malým, že mu něco sekne, že chodí do práce / ikdyž je to povinnost /, prý se mě ale neprosí, on chválit nepotřebuje. Já si tu prostě připadám jak na vojně, za správný chování dostaneš 10 bodů a pak si toho možná všimnu. Přistihnu se často při tom, že mě ani nebaví udělat něco navíc, protže je to většinou špatně. V půlroce miminka jsem nastoupila do práce kvůli velké hypotéce, aby na to nebyl sám-a hlavně při jeho náročném stylu života to ani jinak nešlo. Tak se ptám, jestli tohle třeba není to, za co by si mě mohl vážit, že ho v tom nenechám samotnýho-prý NE, nikdo se mě o to údajně neprosil..Tak je mi z toho hrozně smutno, chytli jsme se a čeká mě další "truc" neděle, jakých tu už bylo mraky.. Jak to máte doma Vy, holky?? Je takyvelká samozřejmost vše, co doma děláte?? :?
PS: V práci jsem teď byla pochválená od šéfa i od klienta, jak jsem hezká, hodná, milá holka, známý mě tuhle potkal, že jsem na ulici "nepřehlídnutelná",kočka, jak jde vidět, že mám malýho ráda atd. a v těch chvílích to cítím ještě víc, jak mi to doma strašně chybí..
Máš to těžký.Myslím,že tvůj manžel je docela sobec,má rád jen sám sebe a uznává jen to,co dělá on.Já bych to asi nevydržela.Zkusila bych někdy pro něj nic nedělat.Nenakoupila bych co má rád,nevyžehlila jeho prádlo a neuklodila po něm nádobí.Převlíkla bych peřiny a jen tu jeho ne.Řekla bych mu,aby si to teď dělal sám, a možná pochopí,proč chceš taky občas slyšet,něco hezkého.Jen ať vidí,co je to práce.Možná změní názor.Můj manžel mě chválí zase hodně často,nosí sen tam kytku,ale pak mi zase vyčte,že já ho taky nechválím,nebo do mě kvůli všemu reje.J :00: á bych byla raději,kdyby mě tak nechválil a zároveň tak nevyčítal.Když někam jedu,tak mi posílá pořád sms,nebo fotku,jek se doma mají.Jednou jsem byla 3 dny v Rkousku a on mi poslal 21 sms.Půlka jak mě má rád a druhá půlka,že ani nenapíšu (psala jsem tak 3X za den) :00: Teď byl nedávno V Rakousku s kolegama od nás a jako jedinej mi koupil kytku.Já to pak slyšela ze všech stran,že on jediný šel koupit manželce kytku,no a pak mi zase lecos vytkne,že já pro něj nic nemám.Mě je 38 let,jemu 41 a přijde mi to jak puberťáci. :00:
Jéjej to je smutný.... :r:
To bych asi nevydržela,kamarádka má něco podobného a k tomu jí ještě ponižuje před kamarády,že je tlustá a podobně,ale odchází od něho... :(
Já mám doma zlatíčko,sám od sebe jde umýt nádobí,udělá mi kafe když si dělá on... :§:
Když se obléknu nebo naopak svléknu pokaždé mě pochválí i když nemá moc co... ;)
Po každém jídle mi dá pusu a řekne jak to bylo výborný,nikdy mi nevyčetl nic co se týče výchovy Amálky,vždycky drží semnou... :one:
I když jsme se na pár věcech neshodli uznal,že já jsem s ní víc a že vím co na ní platí... :^O^:
Mo Ti držím palečky aby se Tvůj muž změnil a začal si Tě vážit... :h:
Možná bych zkusila výhružku že odejdu.... :jawdrop: Třeba by se chytl za nos... :) :k:
Já jsem něco podobného měla s exmanželem - nikdy mne za nic nepochválil, pořád jsem dělala málo, špatně jsem vychovávala dceru atd atd. Když jsem se ho zeptala, třeba jak vypadám v novém oblečení, tak mi na to řekl, co chci slyšet, když jsem tlustá. Kadeřník nebo kosmetika pro něj byly zbytečně vyhozené peníze, za kytky taky neztrácel, protože těch se nenají .... škoda mluvit. Žila jsem v tom 17 let. Teď jsem znovu vdaná a můj muž je pravý opak. Každou chvíli mne překvapí kytičkou, pochválí mi jídlo, pochválí mne, když hezky uklidím byt, pomáhá mi, oblečení často kupuje se mnou a rdí mi, co mi sluší, i když jsem tlustá. Je to moje zlatíčko a přiznám se, že si to teď užívám plnými doušky a je to krásný pocit.
-------------------------------------------------------
naše osobní stránky - www.dent.websnadno.cz
nahlédněte - http://www.mimibazar.cz/bazar.php?user=154877&strana=3
ahoj. je mi moc líto,že se k tobě tak chová. co třeba pochvalu,že máte krásné dítě. že se mu věnuješ jak to jen jde. tady jde vidět,že i ho nikdo za nic nechválil.myslím jako jeho rodiče. a tak to ventyluje dál. někde má zakodované,že ho nikdo nechválil,tak proč by měl chválit on,že. já mám zlatého manžela ( zatím:-)) . jsme spolu přes 5 let a manželé jsme 5 měsíců. čekáme mimi a moc se na všechno těšíme. i když jsem vždy měla větší prdelku,tak mi nikdy nic neřek. oslovuje mě prdelko a já vím,že to myslí dobře.pořád nás hladí,bříško při každé příležitosti. navařím mu,pochválí poděkuje. upeču něco,tak to samý. dám mu pusu,tak mě zas pohladí. já mám prostě fajn chlapa ( ikdyž občas zazlobí) a vždy mě moc zabolí,když tu čtu příspěvky jako ty. CO SE TO S NĚMI DĚJE. to je strašné. přeju ti z celého srdéčka ať se to zpraví. a dej vědět jak to vše probíhá. nejraději bych všem chlapům, co se tak chovají, dala přes hu.. a řekla: uvědom si co děláš,jak se chováš. máš ženu,dítě. bral jsi si ju,protože jsi ji miloval a tak se teď chováš a měníš se? co se děje? máš někoho jiného? tak to řekni rovnou a nějak se to vyřeší. a né být nepříjemný na celé okolí. to si nikdo nezaslouží a halvně ne TVOJE ŽENA!!!!!!! drž se.pa
In reply to ahoj. je mi moc líto,že se by jaruskaa
děkuju Jaruško...
já teda ať přemýšlím jak přemýšlím, nepamatuju si, že bych byla doma od manžela za něco pochválená :?
tak maximálně když se ho zeptám, jestli mu chutná, co jsem uvařila, nebo jestli se mu líbí, co mám na sobě, tak to jo, to se k tomu vyjádří, ale většinou je to nějaká hláška typu "chutí zemřelé" anebo "ty se zase děláš hezká do práce" ... fakt je, že mu spousta věcí asi připadá samozřejmá, že je dělám já, ale řekla bych, že to tak vnímá právě proto, že i mně to připadá samozřejmé. Ale mně to v podstatě nevadí. Vím, že na spoustu věcí týkajích se domácnosti prostě nemá buňky a v sobě nastavené tak, že když něco zrovna dělat nechci, tak to prostě neudělám, buď to odložím na někdy jindy anebo ho požádám, aby to udělal on. Řekla bych, že nám to docela funguje a dost to odpovídá modelu, který mají nastavený jeho rodiče mezi sebou. Prostě vím, že když si neřeknu, tak se neangažuje, ale je zbytečný, abych se tím užírala, protože když si řeknu, tak udělá, co mi na očích vidí :h:
kdyby mi ale říkal, co všechno jsem neudělala nebo udělala špatně, tak bych ho asi pořádně nakopala ;-)
In reply to já teda ať přemýšlím by ha.nka
Hani, jenže o tom to je..že mě neustále komanduje jak malýho smrada. Že mi dává najevo, jak jsem k ničemu, říká mi chudinko a kdyby nebylo mě, tak se děcko ani nenažere apod. je mi z toho nanic. Úplně mě zbavuje mojí zodpovědnosti za malýho, kdyby tu nebyl on, tak to tady nikdo nepřežije. Mám sebevědomí na nule. Ve všem. Mám pocit, že ze mě chce záměrně udělat takovou nicku, abych měla pocit, že to bez něj nezvládnu.. Znám takovej případ z minulosti, taky ta jedna dotyčná byla ta nejhorší, neschopná, nic nebylo dobře až jednou přišel jeden, co začal chválit a bylo zle.. Prostě s ním "ulítla", protže doma to neznala...
tak tohle nepochopím,je to debil,nezlob se na mě,my jsme spolu 17 let ale kdyby jsme se k sobě chovali takhle tak s ním nevydržím.
mám pocit, že spousta chlapů má tu svoji ženskou jenom jako "inkubátor" na miminko, a pak nastává často psychický teror, více či méně. že nějak nerozumí ženské, to je tak nějak "normální", ale ze všech časopisů a rad je přece jasné, že všichni potřebujeme jednou za čas pochválit. já takhle svéh času odešla z práce, protože kromě toho, že prachy nic moc, tak jsem nikde neviděla spokojenost, ač jsem se mohla přetrhnout, a nebyla to moje vina... tak jsem to vzdala a odešla jsem
mám holčičku, zítra jí bude 9 měsíců, pracovat chodím od jejích 3 měsíců, tatínka jsme si tak nějak "nezvládly" pořídit (otěhotnění bylo neplánované; na jednu stranu nechtěl, abych šla na potrat, na druhou stranu se teď nestará, a ani ji nechce vidět, prostě nic - kdybych mu neposlala mms, dodneška neví, jak malá vypadá)
bez chlapa to jde, a jak tady čtu, co spousta holek píše, tak ve spoustě věcí i líp. když je ženská nemocná, stejně se musí postarat, když je nemocný chlap, běhá ještě i kolem něj, takže má vlastně na krku o dítě navíc. prachy sice domů přinese, ale často za to chce nepředstavitelné služby a odměny - ale pomoct doma, to ani náhodou (nebo jenom minimálně). ocenění toho, co dělá ženská, taky nic moc - tuhle zapomene něco uklidit, uvaří něco jiného než na co má pán chuť, zapomene něco koupit (pivo). musí se zpovídat kam a s kým jde, a taky vlastně i proč, a chlap si na pivo jde běžně, a zeptat se kdy se vrátí? pokud odpoví, tak stejně přijde jindy.
já se sice musím otáčet víc než kdo jiný, a stejně to finančně není dost, ale je to i díky mým dluhům z dřívějška. ale v praze mám zase více možností přívýdělku i hlídání (rodiče mám v ostravě a pracují, takže tam to nehrozí), i když bydlení je dražší... něco za něco.
možná je to kruté řešení, ale máš kam na týden zmizet? aby si pán uvědomil, že spousta věcí, co má doma, není zase tak samozřejmých? že se samo neuklidí, neuvaří, atd atd? aby si uvědomil, že prostě, když se nezmění jeho přístup, tak taky o tebe může přijít? protože ty víš, kde je problém, co ti vadí, a zatím jsi ve fázi, kdy jsi schopná a ochotná to řešit. ale pak to může dospět do fáze, kdy ti začne vadit on, to co on dělá, a dostanete se do bodu, kde už cesta zpět moc nebude... zkus si s ním znova promluvit, ale z hlediska toho, že prostě to tak dál nejde, že se ti to nelíbí, že ostatní jsou schopní tě pochválit za spoustu věcí, které on bere jako samozřejmé, a pokud se jeho přístup nezmění, tak by to do budoucna mohlo mít nepříjemné následky, což je něco, co nikdo z vás nechce
In reply to mám pocit, že spousta by reina
děkuju za odpověď, jenže nemá cenu se s ním o tom bavit.. vždycky strašně vyletí a když se mi pořád něco nelíbí, tak se mám sbalit a vypadnout.. :( že bych někam na týden zmizla..to by otočil proti mě, to zatím nevím, ikdyž do budoucna nevylučuju, že bych něco takovýho udělala.. Někdy si říkám, že by nám bylo samotným líp, je tu věčně dusno a děcka svědkama hádek. Když budu cvrkat, jak on chce, tak tu bude dobře, ale to bych se tu udusila..
tak to mi připomíná mého bývalého šéfa. ten si zakládal na tom, že nikdy nikoho nevyhodil. hm. on seděl v kanclu ve španělích, já v kanclu v praze. s kolegyní v jedné místnosti, pak tam byly dvě další prázdné místnosti (jedna se počítala pro účetní, další až se rozrosteme), zasedačka, a místnost pro šéfa když přijel do prahy. v jedné z těch místností jsem měla haaafo kytek, opravdu malá botanická, ale zakládala jsem si na tom, že mám hezké kytičky, atd atd. no a on mi jednou v pátek večer napsal mail (takže jsem to četla až v pondělí), že do středy ať jsou všechny kytky pryč - forma nátlaku, ale docela dost účinná... nebylo to teda jediné co mi udělal, ale jasně - sebrala jsem se a odešla.
hloupý příklad, ale - občas člověk nechce být ten "zlý" kdo vztah ukončí, a tak dělá vše proto, aby odešel ten druhý, a člověk sám zůstal tím "chudáčkem" kterého partner opustil.
povahově ho znáš líp, jak kterákoliv z nás. tak si rozmysli, pokud by došlo k rozvodu atd., jak by se choval, ale pokud by to bylo ve zlém, tak bych byla proto, abys zašla teď k psychologovi, nechala si napsat nějaký posudek, jak se k tobě chová, jak z toho máš ty i děti psychické problémy, atd atd atd - no a pak se to dá případně použít u rozvodu a soudu o dítě
In reply to tak to mi připomíná mého by reina
Reino za názor, myslím, že nebudeš tak daleko od pravdy.. Tohle přesně jsem mu teď řekla, já si to totiž myslím taky, že jen nechce být ten, který nás opustí, ale že chce "být opuštěný", aby všude vykládal, že on měl rodinu, staral se a já jsem odešla.. Dělá pro to dost. Je protivný, náladový, dcera to tvrdí taky, že je naprosto hrozný v posl. dpbě, že ji ráno sotva pozdraví, když odchází na ranní, vrací se po noční, prostě pořád. Pořád se mu něco nelíbí, je zamračený, spí raději sám v obýváku, jak může, tak tam uteče a celý dny mu chodí spousty sms, tvrdí mi teda, že mu chodí meily, má nastavenou službu, že mu to pípá v mobilu. Dnes je neděle, tedy den volna a jemu přišlo od rána asi 6sms, z toho dvě dvojzprávy. Řekla jsem mu, že si myslím, že někoho má a neví jak z toho ven, tak proto je takový. Prý mě ta žárlivost jednou sežere. Domluvili jsme se na rozchodu, zítra se jdem každý zvlášť zeptat na prodej bytu. Manželé naštěstí nejsme. Bude to o to jednodušší. Chtěl by zůstat tady v bytě, chce, abych podepsala, že tu zůstane na mou pol. hypotéky a peníze mi bude posílat. S tím já nesouhlasím, tak se bude asi prodávat. I proto si myslím, že se mu to hodí do krámu, že vypadnu a on si tu zůstane. Byl naštvaný, že to pro něho nechci udělat. No, nejsem blázen. To bych tu spíš měla zůstat já, jenže na to fin. nemám.. :(
no máš nemáš - zase bych si to finančně trošku nechala projít hlavou - já teda řeším finance dnes a denně, ale - staráš se o jeho dítě, takže bys měla mít nárok na alimenty + do dvou let věku dítěte na výživné i na tebe. a snad i nějak s bydlením... víc by ti určo řekli na sociálce, kde je i něco jako poradna či úřad kde ti poradí co a jak když máš zůstat sama s dítětem. holky tady - spousta z nich - byla u soudu s žalobou která se jmenuje žaloba na úpravu poměrů - formuláře k tomuhle či spíše vzory najdeš na netu. nenechej se odrbat, sama vím, jaké to je, když je člověk sám s mimi, neustále shání a hledá hlídání, a pak si ještě "užívá" výčitky svědomí, že s dítětem tráví víc času tety než vlastní máma
In reply to no máš nemáš - zase bych by reina
..budu si to muset " ošéfovat", je mi ale jasný, že lehký to vůůbec nebude. Už teď mi připadá, že s mimi moc nejsem, hlídá buď mamka, nebo přítel. Jenže nevím, nevím, jestli mi bude chtít hlídat i v případě, že se rozejdem. Možná udělá všechno proto, aby mi to znepříjemnil.. :(
no tady si to chce ošéfovat a mít záložní plán. na hlídání. jasně, záleží na tom, jaký on má k prckovi vztah, atd atd
mně třeba hlídaly kamarádky "spolumaminky" podobně starých prcků, a teď mi většinou hlídá jedna hlídárna v praze na andělu, v kombinaci s maminkama. já mám rodiče oba pracující, a ještě k tomu na opačném konci republiky, takže jenom chci nastínit, že se to zvládnout dá, a i hlídání se dá zařídit
drž se holka, lehké to nebude, ale... pak si oddechneš
In reply to no tady si to chce by reina
díky.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Tak mě ten můj taky zase až moc nechválí. Sice občas ano, ale to už musí být.. Je mi líto, že vše bere jako samozřejmost, když nestíhám třeba vyžehlit, tak se diví apod. Je mi z toho smutno.
Před chvílí si odešel na fotbal a já se zase tady doma můžu s malým přetrhnout. Taky bych občas potřebovala někam vypadnout, ale to jaksi nepříchází v úvahu. Chvíli si s malým hraje, a když začne třeba brečet, tak mi ho hned dává zpátky. Chodí si k tomu do hospody a já jsem tady pořád sama.
Dává mi najevo, že to je on, kdo domů hlavně nosí peníze. Když přijde z práce, tak se uvelebí na gauči a řekne, že "musí přemýšlt" = musí prý odpočívat z práce... Přitom sedí v práci u počítače, takže nic fyzicky náročnýho nedělá.
A co já.. Já jsem asi robot..
Aspoň, že existujou takový diskuze, kde se můžu vykecat :\/: