Pobyt v porodnici a druhé dítě

když jsem byla v porodnici. Jezdili za mnou každý den,i v den porodu a byla jsem za to moc ráda a musím říct, že to snášel úplně v pohodě. Prý se občas zeptal, kde je maminka, tak mu to manžel řekl a byl zase klid a vždycky se těšil, že přijde za mnou a pak už zase říkal, papa maminko a to musím říct že si beze mě někdy ani neuprdne.

Taky jsem se toho bála, ale bylo to naprosto v pohodě. Malou jsem ještě taky kojila, když jsem jela do porodnice, takže ona byla opravdu závislák velký...byla doma s taťkou a u babičky. Jednou jsme tu návštěvu prubli, protože už mi bylo smutno a malá byla úplně v pohodě - nadšená z miminka. Jediné co ji zajímalo bylo prso a mlíčko :-D a hleděla, jakože brácha pije z jejího prsa :-D... ale byla v pohodě a měla z toho děsnou srandu :-D . A po chvilce říkala, že ji to tam nebaví, že chce jít domů - no chtěla jít i se mnou, ale vzala to dobře, že maminka ještě zůstane dva dny v porodnici.

Ahoj,tak ja kdyz rodila podruhe tak mela mala 16 mesicu a taky byla zvykla jen na me,do te doby nesla spat beze me.No a kvuli komplikacim sme tam byli pres mesic,ale zvladli sme to.mala byla doma s tatinkama a u babicek a myslim ze to bylo daleko horsi pro me nez pro ni :D jInak me volali,ale je fakt ze vetsina deti pak place tak to zalezi na vas

ahoj, kaje bylo 20 mesicu, kdyz se kacka narodila.... chodili za mnou s tatkou denne, vypadala v pohode, ale moc dobre to nenesla... mela strasnou zacpu, nic nepomahalo a vykadila se az kdyz jsme byly s kacenkou doma. ty 4 dny byly asi nejtezsi v mem zivote. ale kazde ditko je original, takze neboj - nejak se to zvladne! žabka, kája a kačenka

Synovi bylo rok a půl, když se malá narodila. Do té doby byl zvyklý být pořád se mnou, občas s tatínkem a párkrát zhruba půl dne s babičkou a dědou. Do porodnice jsem jela v noci, ráno u malého byla babička (porodila jsem až odpoledne) no a zvládal to v pohodě. Dny, kdy jsem byla v porodnici, byl jen s tatínkem a zvládali to chlapi výborně. Když byli za mnou v porodnici, chtělo se mi brečet, protože malej ke mně vůbec nechtěl jít a pořád jen táta, táta. Až když zavřeli dveře od pokoje, zavolal "máma". Bylo mi fakt hrozně (hodně dělaly samozřejmě i hormony:-)). Měla jsem trochu obavy, jak to bude pak, až se vrátím i s dcerkou domů a budu na ně sama a bylo to úplně v pohodě, až jsem byla překvapená. Nevím, jestli synovi vadilo to cizí prostředí nebo prostě tím, že jsem doma nebyla, chápal to jako zradu....ale jen jsem přijela domů, už to byl zas ten náš "starý" mamánek ;) Vzhledem k tomu, že syn toho moc ještě nenamluví, tak o telefonování nemohla být řeč. Uvidíš, jak to bude zvládat syn doma s tím, kdo bude hlídat. Já bych byla asi pro návštěvu v porodnici - aspoň uvidí mimčo dřív než si ho přivezete domů natrvalo. Tak přeju hodně sil a ať to malej zvládne.

Ahoj, syn mel v dobe, kdy se narodila dcera, 2 a ctvrt roku. Oddeleni zvladl na jednicku (byl ale zvykly, ze obcas na par dni odjedu - delam tlumocnici), do porodky jsem ho nechtela, takze tam za mnou nebyl. Ani jsem s nim netelefonovala. Jinak nemam dobrou zkusenost s navstevou ditete v porodce, jedne spolulezici tam privedli dceru a ta pak rvala, ze nechce jit domu bez maminky, no silena scena. Takze jsem byla rada, ze jsem si uz predtim rozhodla, ze syn do porodky nepujde. Prave jsem se bala toho, ze by si pak mohl myslet, ze uz ho nechci, ze zustavam nekde s nejakym jinym ditetem. :a:

Přesně to teď taky řeším. Malýmu budou v době porodu akorát tři roky a je na mě hodně fixovaný. A nedovedu si představit jak to v porodnici bez něj vydržím a on taky. Víc jak na den jsme bez sebe nebyli. A jestli mě přijdou navštívit,tak nevim jak to zvládnu,to tam pak budu brečet jak malá holka. :-(

Taky jsem to tak řešila.Tenkrát bylo starší dceři 1,5 roku...naštěstí mě to chytlo v tu dobu kdy už spala a ráno si prý skoro vůbec nevzpomněla....ale bylo mi jasné,že kdyby se objevili v porodnici,tak bež breku by se to neobešlo...což se mi zdálo zbytečné jí a sebe takhle stresovat..přece jen každá počítáme s tím, že jsme za 4-5 dní s miminkem zpět