Panický strach z porodu

S tim dychanim jsem taky mela strach. Tak jsem se domluvila s manzelem, ze mi preddychaval a rikal mi veci, na ktere jsem zapominala, jako ze mam otevrit pusu a povolit celist (kdyz je zatnuto nahore, je zatnuto i dole....) a tak. Ja chtela aby tam chlap byl hlavne prave proto, aby daval pozor na to, co delam ja a co delaji oni a aby se me kdyztak zastal a pripadne mi tlumocil co mam delat...

Simco, klid. Ja taky resila kazdy detail, az mi z toho oko cukalo a pak jsem pochopila - pri porodu a hlavne po nem, ze to vuuubec nemelo smysl. PA te profesionalne nasmeruje presne tam, kde mas byt, udela ti klystyr a hned posle na zachod, kde budes mit "svuj" cas se vyprazdnit. Ja sla kadit na dvakrat a pa se me maly bobis stejne jeste vykouznul pri kontrakcich a vubec nikdo to neresil!
V tu chvili budes myslenkami naprosto jinde a spolehnes se na ni a na sveho muze, pokud tam bude a ti pro tebe udelaji maximum, neboj! A dychani taky nespekuluj, ona ti VSE ve sparvny moment rekne a ukaze :)
Dobre to dopadne :) Dzrim palce ,a t mas rycly porod a miminko v naruci. Pak si na to uz ani nevzpomenes ;)

Neboj, to zvladnes. Ja se taky bala, resila jsem doma kazdou malickost a ver mi, ze pri porodu jsem neresila nic jinyho nez to,abych to mela za sebou. Fakt se neboj.

Neboj to zvládneš a jakou ostudu bys tam prosimtě měla udělat???Doktoři sou zvyklí na ledacos a hlavně ti v tu chvíli bude jedno všechno na světě a budeš se soustředit jen na to abys miminko co nejdřív porodila a bylo po všem to mi věř. Já se taky furt bála že udělám nějakou ostudu ale pak mi bylo fakt úplně všechno jedno páč se soustředíš jen na miminko a na bolest a všechno ostatní jde stranou... :D

já měla takový strach, do půlky těhu. Pak to nějak odeznělo. Prostě jsem si řekla, hele, zvládly to miliony žen předemnou, tak já musím taky. Čím víc na to budeš myslet, bude to horší. Prostě si řekni, že to zvládneš a s tím ostatním ti tam všichni pomůžou, od toho tam jsou! Strach máme každá. Mě i hodně pomohlo, že jsem se předem smířila s tím, že porod prostě bolí a tak to je. Neboj, bude to dobrý a mimčo ti pak všechn o vynahradí. Hodně sil!!

podle me je to dobre se bat, a pak budes prekvapena jak si to pekne zvladla...
ja se nebala, dokonce sem se tesila a pak jsem v duchu proklinala kazdeho proc mi nerekli ze je to tak strasny :D

:)) tak to má asi skoro každej...já jsem taky nervózní ze situací, který si nemůžu předem projít a naplánovat. Ale věř mi, až to přijde, tak ti bude jedno, jestli uděláš ostudu (jako že při porodu to asi ani nejde-mimochodem mě naposled klystýr nedali a stihla jsem se chvíli cítit i trapně, ale pak už mi to bylo fakt jedno ), dýchat budeš, jak to půjde, já to taky neumim a to mam 2 porody za sebou :)
Prostě v porodnici je dovolený všechno, protože od porodu tě nikdo nevyhodí, neutečeš od něj, nedá se nezvládnout :) Můžeš ječet, nadávat, mlátit personál petlahví, škrtit manžela :smich: ale porodíš!

Neboj holka, dáš to :\x: Já jsem měla úplně stejné obavy, přesně jak píšeš a jak to nakonec bylo? Porod byl tak rychlý, že mi ani klystýr nedávali, neb by šlo ven už i mimčo, všechno o dýchání apod z kurzu jsem stejně zapomněla, bolelo to jako prase, ale snažila jsem se dýchat a tlačit podle slov porodní asistentky, manža mě držel za ruku, ani nevím, co povídal, jen jsem tlačila ze všech sil, aby to konečně přestalo bolet :s: Teprve pak mi to všechno docházelo, nemohla jsem vůbec usnout, pořád jsem si říkala, že už vlastně jsem máma :cc): No bomba pocit, byla jsem i šitá, ale za pár týdnů se na to fakt zapomene, teď je malému devět měsíců a pokoušíme se o druhé mimčo. Jinak po porodu mi asistentka říkala, že jsem byla nezvykle ukázněná a tichá rodička, to mě dostalo, na to jaký jsem měla bobky, že udělám ostudu a budu hysterčit, takže fakt se neboj. Fráze, že to zvládne každá je sice otřepaná, ale asi pravdivá :qu:

Ahojda mě taky čeká porod první za týden a pár dnů.Neboj se , ženy mají přirozený instinkt a máš ho i ty a v čas se objeví.Taky mám starost abych všechno zvládla, ale vim že když to zvládli ostatní, zvládnu to i já.Já mám hrůzu spíš z epidurálu , tak že si ho nenechám píchnout, jinak bolesti se nebojim, protože vim že to je bolest která nás dělí od miminka už jen pár hodnim nebo dní a to za to stojí.A až uvidíš okolo sebe ty maminky s mimískama už ani nepomyslíš na strach:-)Bude s tebou někdo u porodu?Semnou jde přítel, chěl to sám nenutila jsem ho, ale jsem ráda že tam semnou bude.Taky jsem se byla podívat na porodní sál kde budu rodit a je to tam útulné, vypadá to tam jako na pokoji s boxem pro miminko a jen něco málo přístrojů.Jo a ten záchod stihneš.V příprvně záchod mají a rovnou i sprchu no a kdyby jsi to nestiha tak co , nebudeš první ani poslední a tam se to bere jako normální věc.Nejdůležitější je poslouchat doktory při porodu co ti říkají.Já je poslouchám od začátku těhotenství a ještě že tak:-)Přeju hodně pěkný a rychlí porod a určo se neboj , zvládneš to! :||): :a:

Ahojky,myslim ze je to normalni! Ja se taky tak hrozne bala a mela vsechny mozne pochybnosti :00: Ale stále jsem si říkala,že to zvládly všechny ostatní maminky už staticice let se rodí,je to součást života a naprosto přirozená věc! Ženy jsou stvořeny na to aby rodily,tudíž to každá zvládne! Neboj se!