Oznámení rodině | Moje těhotenství.cz

Oznámení rodině

Obrázek uživatele Slunko

    Tak jsme včera udělali takovou malou rodinnou oslavu, kde jsme všem konečně (na konci 15tt) sdělili, že čekáme miminko. Všichni byli nadšení, ale zároveň se otevřelo téma svatba, protože jsme stále svobodní a můj přítel to tak nějak neplánuje změnit. Prožil si dost špatné dětství, kdy rodičům manželství nevycházelo, bylo tam hodně násilí a on jako jediný syn musel vše bránit a skoro i řešit. Proto má na manželství špatný náhled a když to vezmu nadneseně, tak se u něho rovná manželství následnému rozvodu. Argumentuje také tím "vy na všechno potřebujete papír", "jako svobodná matka dostaneš víc peněz", "svatba je drahá" a podobné výmluvy. Dostal obrovskou masáž od své matky a starších "žen", které byly na oslavě, až jsem ho chvílemi litovala, ale na druhou stranu mu řekli vše, co byla do určité míry pravda a co já bych mu nikdy takhle nevpálila. Svatba mi nepřijde až tak důležitá (papír si můžu napsat i doma), jde mi o to, že nám to jinak skvěle fugnuje už téměř 4 roky, ale co mě spíš mrzí jsou rozdílná příjmení. Kdybych věděla, nebo měla náznak, že si mě vezme, nemám problém dát dětem jeho příjmení, ale když nevidím ani náznak, je to těžký. Já mám takový blbý příjmení, který dětem dát nechci, jeho se mi líbí, ale za těchto okolností nevím, co dělat. Mám obavy, že se v něm ani po té včerejší "masáži" nic nezlomí a ještě víc se zasekne. Říkal mi, fajn, vezmi mě k psychologovi, ať se té fobie zbavím, a skoro mám chut to udělat.... nevím, co čekám když to sem píšu, na to téma jsem přečetla hodně diskusí (s výsledkem na obě strany: "dětem dám své jméno, at ho to donutí si mě vzít" nebo "děti mají jeho jméno, nevidím v tom problém"), ale potřebovala jsem se z toho vypsat a možná vyslechnout nějaké Vaše zkušenosti. Nebo jste všechny vdané?

    Komentáře

    Obrázek uživatele ZelaZuzu

    Ahojky Sluníčko Dance 4 . Obávám se, že můj názor vyzní pro všechny asi hodně jednostraně zaměřený, ale cítím to tak a díkyBohu to tak cítí i můj, teď už rok manžel. Já se vdávat vždyck chtěla a to ne proto, že pak mám partnera jistého a už mi nemůže frnknout. Svatba tohle opravdu neřeší. Řeší spíš ostatní problémy a radosti. Jsem konzervativní a už jen to, že by se děťátko mělo jmenovat jen po tátovi bych asi nezvládla. Připadala bych si méněcená. Dále ostatní věci typu koupě bytu, domu investice do čehokoliv..jde to i bez svatby a dohromady, ale je to mnohem víc papírování, než se prostě vzít..To samé pokud se s partnerem něco stane..Já bych prostě nesnesla to, že se může něco stát a mě k němu do nemocnice bez souhlasu jeho rodiny nepustí - to bych nedala..To samé i zabezpečení. Ono se opravdu může stát cokoliv a mě pak třeba rodiče vykopou z manželova domu bez nároku na nic, ikdyž jsem dům opravovali a investovali do něj společně??? Samozřejmě, dá se to ošefovat nákýma smlouvama, ale ruku na srdce, kdo má čas a hlavně chuť běhat někde po uřadech s každým kouskem majetku a vyřizovat papíry? Svatbou se prostě vyřeší spousta běžných věcí a navíc je moc krásný pocit cítit, že k tomu druhému oficiálně patříš se vším všudy Srdce ..Radila bych Ti domluvit nějakého psychologa, kor když přítel to sám navrhl! To je super! Jo a svatba až tak draho nevyjde..Dokonce dělat menší svatbu vyjde spíš dráž, než udělat větší! K tomuto poznání přišel i manža, který nechtěl původně o svatbě kde bude víc jak 20lidí slyšet. Já holt chtěla větší svatbu a protože jen ode mě bylo přes veškerou selekci 25lidí, které jsem prostě na svatbě mít chtěla, tak nakonec byl svatba cca 50lidí, takže tak střední a můžu Ti říct, že nás náklady vyšli asi nalej-vylej a to jsme uspořádali super mejdan! Ono totiž šaty, boty, prstýnky atd. musíš pořídit jak na velkou tak malou svatbu a co se jídla a pití týče, tak si to každý spíš zaplatí sám. Jen jim musíš říct, že nechceš dary, ale peníze :C]]: ..Když jsme to tak zhruba počítali, tak svatba stála cca 80tis(měli jsme ale cca pro 20lidí ještě ubytování v penzionu) a nějakých 80tis se nám vrátilo na darech..A to jsem ještě od svědkyně dostala žehličku za 6tis, což nepočítám :-)..Takže žádné strachy ze svatby a směle do toho :-).

    Obrázek uživatele Slunko

    Zuzu, vystihla jsi přesně všechno, co se i mě mele v hlavě, jen jsem to nechtěla psát, protože to vyzní tak "materiálně". Oba jsme s přítelem praktici, takže ty důvody bychom určitě odsouhlasili jako "pro svatbu". Za normálních okolností. Dnes jsme na to téma opět narazili a řekl mi, že po tom, co do něho tchýně ryla (musím říci, že to hodně nadsadila, že jsem to říkala prý se slzami v očích a jak mi je to hrozně líto....což není tak docela pravda), a prý se v něm hnulo svědomí. Pak si chudák v cukrárně koupil větráka, prý na to, aby zládl pošťuchy své rodiny. Řekla jsem mu k tomu své, že ho chápu, ale také to, že mě to trochu mrzí. Z jeho odpovědí jsem vytušila, že ne hned, ale časem by rád. Pak se to zamluvilo, chci mu toho říci mnohem více a vy všechny jste mi pomohly svými argumenty si uvědomit všechny ty aspekty toho všeho. TAkže díky. No a peníze za svatbu - už jsem slyšela, že svatby mohou být velmi dobře návratné a Ty jsi toho důkazem :)))). Nám psíš vadí to divadlo kolem, z nějakých rozbitých talířů, společných ubrusů kolem krku nebo chomoutů nám vstávají vlasy hrůzou. Obřad bych chtěla jen srkomný třeba o 6 lidech, ale pak tu párty bych chtěla mít velkou, se všemi, které máme rádi. Přítel má na to stejný náhled.
    Další postup je teď takový, že nechám čas pro to, aby si vše promyslel, to pomáhá. Budu stát při něm a chápat ho, ale také argumentovat praktickými příklady.
    Díky holky Smile

    Obrázek uživatele Puzzlinka

    Jednička Jednička Souhlasím s tvým názorem ohledně toho papírování. A máš pravdu, svatba je fakt dobrej byznys. :///: Taky jsme teď s manželem říkali, že to zopakujem. Všechny výdaje se nám vrátily a dokonce jsme vydělali :s: :s:

    Obrázek uživatele ZelaZuzu

    To je bomba co? Nevěřili jsme tomu, že se nám prachy z poloviny vrátí, natož něco navíc. Manžel říkal, radši malá svatba a zajet si na dovču, teď všechny kamarády odrazuje od malé svatby, protože to je drahá záležitost :s: ..když svatba tak pořádná..prachy se vrátí a ten mejdan neměl chybu :-)..Táhli jsme to do 3do rána, ale je pravda, že hodně záleží na hudbě a tu jsme měli skvělou, ikdyž drahou..stála 7tis a za každou hoďku navíc 1000kč navrch!!! Vidíš, ale i tak jsme neprodělali Dance 4

    Obrázek uživatele Puzzlinka

    Ahoj Slunko! Předem Ti gratuluji ke šťastné události. Hlavně ať se Tobě a miminku daří výborně! S chlapama je někdy těžké pořízení. Já svého přítele "uháněla" rok. Spíš to bylo takové hecování. Když jsme šli kolem vitríny s prstýnky, tak jsem se zasekla a ukazovala, který prstýnek by mi určitě slušel. U televizi jsem na něj mávala prsteníčkem a říkala, jak je chudák prstík takový chudý... Ne že bych byla tak vdavekchtivá, ale chtěla jsem vztah posunout jaksi dál, ale on byl vůči mým velice okatým náznakům imunní. Musím podotknout, že pochází z příkladné rodiny. Jak se chovají mezi sebou - to se jen tak nevidí. Jeden pro druhého by se rozkrájeli. Ze své rodiny to fakt neznám. Ale jednoho krásného dne jsme si řekli, že vysadím prášky a pokusíme se o prcka. Oba jsem počítali s tím, že se hned nezadaří, pte v našem okolí jsou s otěhotněním jen samé trable. Každému se to podařilo, tak za půl roku, za rok. Nám však hned. Takže jsem v červnu vysadila a v červenci už byla "v tom". Pak to šlo rychle - kontrola, potvrzení těhu, svatba... A tu svatbu navrhl sám. Já se totiž zasekla, že dítě, které JÁ v sobě nosím, se bude jmenovat po MNĚ. Prostě se mi příčila představa, že se maminka bude jmenovat jinak než dítě. Asi jsem konzervativní, ale to samé řešil i manžel. Že se nebude jmenovat jinak než jeho potomek. A ke všemu jsme řešili i jiné otázky - papírování a podobně. Je toho víc, co nás donutilo, abychom se vzali dřív, než se prcek narodí. Držím palce, ať svou situaci vyřešíš - třeba i za cenu psychologa. Jak říkají holky - on si svou "vadu" uvědomuje a přiznává. To je dobrý tah.

    Obrázek uživatele luci_l

    Ahojky, napíšu Ti jak to vidím já. Měla jsem díky našim špatné dětství a pak bohužel i špatnou dospělost. Vdala jsem se a brzy rozvedla. Tvého přítele úplně chápu, díky jeho zkušenostem má strach...Nebrání se zajít za odborníkem...uvědomuje si svůj problém a chce ho řešit...to je dobře a určitě to není ostuda. Mohlo by vám to pomoct a i tím Ti dává najevo, že mu na vás záleží, to je přeci zatím víc než požádat Tě o ruku. Píšeš, že máte fajn vztah už čtyři roky, čekáte miminko, vy už vlastně rodina jste a i tohle všechno jsou pro něj velké změny a určitě by do toho nešel kdyby mu na Tobě nezáleželo. Na chlapy musíme opatrně, potřebují víc času a já myslím, že když vydržíš tak to jednou bude tak jak si přeješ. Žiju s přítelem dva roky, čekáme brzy holčičku a zatím se brát nebudeme, vyhovuje mi to tak jak to je. Malinká bude mít jméno po něm, nikdy jsem neuvažovala nad tím, že by to mohlo být jinak. I tím mu dáš najevo, že Ti na něm záleží, že s ním do budoucna počítáš, to je pro chlapy taky hodně důležitý. Nepodceňuju nijak Tvé pocity, ale možná teď nad tím moc přemýšlíš (v těhotenství s náma hormony pořádně lomcují), ale já bych tomu dala čas. Ten papír opravdu není důležitý, vy už teď jste rodina, nenech se ovlivnit jeho rodinou.Ty sama dobře víš, že Tě má rád. Užívej si těhotenství. Mějte se hezky rodino. Tohle je jen můj názor, ale po tom co jsem si prožila, vím o čem mluvím.

    Obrázek uživatele Slunko

    Týjo, Luci, napsalas to přesně tak, jak bych si to myslela já, kdybych o sobě nepochybovala. Ale máš pravdu, že možná rozvinu tu myšlenku na psychologa a opatrně se ho zeptám, zda to myslel vážně a že mě těší, že chce se sebou pracovat. Možná se nechám moc ovlivňovat řečmi ostatních, máš pravdu, ale člověk chce, aby byli spokojení všichni - tedy i přítel, na kterým mi záleží nejvíc, takže bych měla v prvé řadě naslouchat jemu že. Teď to tak řeším, protože včera do nás fakt šla spousta lidí a rejpali fakt hodně a drsně. Nechám to trochu uležet. Tvého příspěvku si cením, děkuju Ti. Katka

    Obrázek uživatele luci_l

    Když budete Kačko šťastní vy jako rodina pak je to to nejdůležitější. Vaše rodina vám může domlouvat ať to máte na papíře, ale myslete si o tom své a když pak od nich přijdete domů bude vám spolu dobře, protože držíte při sobě. I když o pocitech chlapi tolik nemluví, jsou si toho moc dobře vědomi :-).

    Obrázek uživatele ha.nka

    já myslím, že když ho budeš do svatby nutit, tak si tě nikdy nevezme, protože chlapy jsou neradi do takových věcí nucení. Musí sám přijít na to, že to, co zažil ve svém dětství neznamená, že jeho manželství nebude šťastné, a že manželství má taky své výhody.
    Myslím, že v dnešní době už to svobodné matky s těmi penězi od státu lepší nemají, protože pro výpočet sociálních dávek se jim započítává příjem partnera žijícího ve společné domácnosti a těm, které partnera nepřiznaly, chodí domů kontroly prověřovat, zda jsou opravdu samy. A svatbu lze určitě pořídit levněji než za padesát sto tisíc.

    Ten "papír" je možná drobnou zárukou toho, že v případě nespokojenosti to mají manželé s rozchodem trochu složitější než partneři "na psí knížku". Na druhé straně, pokud mají nesezdaní partneři dítě, tak taky nemohou jen tak sbalit kufry a prásknout dveřmi. Rozpadnout se může obojí a stejně tak může obojí vydržet na celý život.
    Mě by asi nejvíc trápila obava, jak budu s dětmi zabezpečená v případě, kdyby se mu nedej bože něco stalo, ale to se dá stejně dobře jako svatbou vyřešit i životní pojistkou.
    A nejspíš bych neskousla fakt, že by se moje dítě mělo jmenovat jinak než já, přeci jen doktorky, učitelky a všetečné sousedky dokážou svými nevinnými dotazy pěkně potrápit.

    Naštěstí to řešit nemusím, protože můj chlap je stejně konzervativní jako já. Vzali jsme se ještě dřív, než jsme začali „pracovat“ na potomkovi. Mimochodem, nevdávala jsem se pro potřebu mít nějakou doživotní záruku, když o mě přestane stát, tak ho snubák, společný příjmení ani společný majetek nezadrží. Jen jsem chtěla, aby všichni věděli, že jsem se rozhodla prožít s tímhle člověkem celý život a že jsem si tím rozhodnutím tak jistá, že žádná zadní vrátka nepotřebuju.

    Obrázek uživatele Slunko

    Hani, já ho právě nechci nutit, je mi to proti srsti a cítím, že by ten postup fakt nebyl konstruktivní. Ale jak píšeš, my už dlouhou dobu oba víme, že spolu ten život chceme prožít (nyní jako svobodní), ale takhle to ve mně vzbuzuje pochybnosti, jestli i on to tak cítí za předpokladu svatby, přitom to pořád tvrdí a já to tak cítím, ale svatba je pro něho prostě taková zábrana plná problémů, jakoby ze dne na den. Jinak jsi to vystihla přesně.... díky za názor.

    Obrázek uživatele danina

    Ahojky Slunko, nebudu, ani nechci, Ti radit, tohle je něco, co si musí každý sám, jen napíšu jak to máme my. Jsem rozvedená a i můj přítel je rozvedený. Po těchto zkušenostech se on rozhodl a tvrdí, že se už nikdy ženit nebude a ani já to nepotřebuju. Oba už děti máme a miminko bude mít 100% příjmení po něm. Jsme spolu takhle šťastní a budem se snažit, aby nám to štěstí vydrželo a žádný papír na to nepotřebujem. Můj syn nám už někdy před půl rokem udělal fiktivní asi dvouminutovou svatbu Wink a tím to i pro něj skončilo. Moje mamka mi řekla, že kdyby jsme se náhodou někdy chtěli vzít, tak ať jim to řeknem až potom, protože žádné další přípravy svatby nechce. Jen mimochodem, s přítelem vychází dobře a tykají si Smile Takže pro mně opravdu papír není potřeba a Tobě přeji, aby jste se spolu rozhodli v to nejlepší pro vás.

    Obrázek uživatele plucka

    Ahojky, tak já ti popíšu, jak to bylo u nás... Byli jsem spolu 5let, když se nám narodil první syn. Brát jsme nechtěli ani jeden! Přímení měl malej po tatínkovi. Já to tak chtěla Smile ani už nevím důvod, asi abych potěšila přítele. Po dvou letech jsem se začali bavit o druhém miminku. A tak nějak mi začlo chybět, že jsem "svobodná matka". Chtěla jsem být manželka s prstýnkem, zabezpečená... a se všema frázema, co se k manželství říkají Smile . Začala jsem o tom před přítelem mluvit, ale tak v žertu jsem si ho dobírala... Už ho to moc nebavilo poslouchat a pořád dělal mrtvýho brouka. Pak si s kámošema u piva řekli (spíš vyhecovali), že se ožení současně a stanovili datum. Bez nás ženskejch... Já jen říkala, no to určitě, smála se tomu a nevěřila. On kterej se nechtěl nikdy ženit??!! Stanovili ho na 13.9.2009 a o miminko jsme se začali snažit v květnu. Byl červen a přítel na mě. Už máš vybraný šaty? A já jako na co? A on že prej na tu svatbu a já něj, jestli to jako myslí vážně a myslel :smich: . Na poslední chvíli jsem sehnala šaty atd.... V červenci jsme se dozvěděli, že čekáme miminko Smile . Takže svatba se konala opravdu 13.9.2009, tak jak si domluvili s chlapama, ale oni do toho nakonec nešli :oci: :smich: . Takže nezoufej, třeba se taky rozhoupe, když to nebudeš čekat. :papa:

    Obrázek uživatele Slunko

    Tak to je kuriozní způsob :). To mě pobavilo :). Gratuluju ke svatbě i k těhotenství :)))).

    Obrázek uživatele plucka

    Jé já tam spletla rok :oci: :smich: . Už jsem vdaná rok a máme druhýho chlapečka.

    Obrázek uživatele veronikafrankova

    Na tvém místě bych si připravila hodně dobrou a dojemnou řeč a celé hezky nachystala a požádala bych ho o ruku sama s tím, že můžeme být zasnoubení třeba klidně i rok. Pokud si ho teda chceš vzít, tak bych to určitě zkusila :///: Pápá

    Obrázek uživatele tessie

    ahoj Slunko, já na tvém místě bych dítěti dala určitě jméno po sobě a tak bych to řekla i partnerovi. Vysvětlila bych mu to jednoduše - k doktorovi, do školky a do školy s dítětem většinou chodí maminka. Taky se ti může stát, že se tě zeptají, zda je to dítě tvoje. To by se mi určitě nelíbilo. Třeba ho tímto postojem přeci jenom k té svatbě zlomíš. A když ne, tak se nic neděje, důležité je, aby vám to fungovalo a na to ten papír opravdu nepotřebujete.
    Tess
    http://tessie156.mondozoo.com

    Obrázek uživatele Juulca

    A co změnit si příjmení na jeho? To v dnešní době jde, bez svatby, za poplatek.... Ale budete mít všichni příjmení stejné

    Obrázek uživatele Slunko

    Taky jsem nad tím uvažovala a samozřejmě mi to i on nabízel. Ale není to trochu velký ústupek? Pak se nebude chtít ženit už nikdy. Kdyby se mu nedejbože něco stalo (je voják), ze sirotčího důchodu se těžko žije (ano, i o tomhle musím chtěnechtě přemýšlet). Nehledě na to, že by to možná uspokojilo jeho ve směru, že se nechce ženit a mě ve směru, že budu mít jejich jméno, ale naše rodiče ani náhodou - znáte to, tyhle psí knížky neuznávají a pořád mluví o zabezpečení, které manželství dává... neříkám, že tenhle důvod je nejdůležitější, ale částečně pravdu mají....
    Každý řešení, který připadá v úvahu má pro a proti....

    Obrázek uživatele Juulca

    No právě, všechno má své pro i proti. Teď jde o to, co bude ze všech nabízených možností to nejlepší pro vás oba. Velký ústupek z tvojí strany by to každopádně byl. Je dobře, že myslíš i na zabezpečení (o tátu jsem přišla brzy, tak vím, že to jednoduchý opravdu není). Ale těžko soudit, vůbec do vaší situace nevidím. Tak snad vyberete přijatelný kompromis

    Obrázek uživatele Marcelka01

    napsala jsi to krásně.Já jsem sice vdaná,ale spousta kamarádek žije s přítelem na hromádce a mají děti.Děti se jmenují po něm.Podle mne nemá cenu tlačit na pilu.Hlavní je,že Vám to klape.

    Obrázek uživatele Slunko

    To jsem si také vždycky říkala, ale teď ..... asi jsem konzervativní ... rodina pro mě vždycky znamenala mnoho, i když jako rodinu ho beru už téměř 4 roky. Děťátko je společné ... co je větším důkazem rodiny .... ??? To je další důvod proč bych svobodný vztah akceptovala....

    Obrázek uživatele Verunka80

    Ahojky, urcite je dobre, ze jsi sem napsala, naprosto chapu tve pocity. Ja jsem taky svobodna,s pritelem jsme spolu pres dva roky a cekame prvni mimi. Muj pritel je taky z rozvedene rodiny a v podstate od prvopocatku naseho vztahu vzdycky rikal, ze na to, abychom byli stastni nepotrebujem papir, ze svatba ten vztah jen zkazi, ze to zazil a zaziva ve svem okoli, atp. tzn. takovy zaryty odpurce. Pak se zacli zenit a zasnubovat jeho nejlepsi kamaradi a kolegove v praci, kamaradi ze skoly a on najednou zjistil, ze je v podstate jeden z poslednich, kdo je jeste svobodny, pak do toho prislo prvni mimi, o ktere jsme prisli a pomalu po navstevach tech svateb jsme tak nejak opatrne zacli se o tom bavit a natukavat, jak bychom to chteli mit, jestli velkou a malou, atd. ale vsechno to bylo vzdycky z jeho strany a nikdy ne z me, on fakt nesnasi pocit, kdyz neco musi a je do neceho tlacen. Ja bych tak nejak rekla, ze na to tvuj pritel musi dozrat a hlavne na to musi prijit sam, nesmi ho nikdo nutit, chlapi to nemaji radi. Verim, ze si te bude chtit vzit, mozna by mu pomohl nejaky dobry priklad z jeho okoli nebo dobry kamarad, u ktereho by videl, ze to funguje i s tim papirem Smile Tak to aspon bylo u nas. Ja ted vim, ze se, pokud budou penize, pristi rok vezmeme,protoze ja chci mit taky stejne prijmeni jako on a nase deti a naprosto te chapu- je uplne prirozene a normalni, ze se my zeny chceme vdavat, abychom byli skutecna rodina Dance 4

    Obrázek uživatele Slunko

    Moc Ti děkuji Veru za názor, ano, pochopila jsi mě. Je to přesně jak píšeš, nesnáší,když je do něčeho nucen, vždycky to tak bylo, a pak časem přišel na to, že by to mohlo být fajn (třeba jako dítě, ještě před rokem ho chytal amok při pomyšlení na něj a teď se těší), asi mu všechno dýl trvá. Stejně jako Ty, já taky na ta jožehavá témata nezačínám sama, aby to neznělo jako nátlak, proto jsem byla šťastná když před otěhotněním sám mluvil o tom, jak by bylo fajn, kdyby tady pobíhávalo děťátko apod. Ale s tou svatbou se bojím, že je to horší. On těch ženatých kamárádů bohužel moc nemá, pořád si stojí za svými "zkaženými zkušenostmi", já je teda také nemám růžové, ale naši se nikdy nerozvedli. Ale já narozdíl od něho dám na pocity - přitom oba víme, že jsme se pro sebe narodili, dokážeme se tolerovat, pochopit, mluvit bezeslov, máme stejné myšlení, víme, že chceme spolu prožít život, ale jakmile přijde řeč na "zpečetění" toho prožití života, tak najednou se všichni rozváděj, všichni se mlátěj ... taky mi řekl, že když se vezmem, tak ho začnu mlátit - taková absurdita, vždyť jsem na něho nikdy nezvedla hlas. Prostě je takový pomatený nebo nemluví od srdce, já nevím, nikdy o tom nemluví do hloubky. Jsem ráda, že alespoň u Tebe ten příklad z rodiny a kamarádů pomohl, moc Ti to přeji. Horší je, že teď na něho tchýně tlačí neskutečným způsobem, nezapomene mu to pokaždé když ho vidí připomenout, a na příteli vidím, jak od toho tématu zdrhá, protože je utlačován. Bojím se, aby se ještě víc neuzavřel i vůči mě. Nevím ani, jestli mám teď s ním mluvit způsobem jako, že je mi líto, že na něho všichni tlačí, že to nechám na něm a že pokud má skutečný problém, že ho začneme řešit opravdu tím psychologem. Nebo zda občas naznačit co budeme dělat s tím příjmením našeho dítěte, že ho nechci mít jiné - nevím, klaním se k první variantě, ale nevím, jestli nejsem měkká, s tím mám problémy celý život, že věci nebo lidi omlouvám a přijímám jejich důvody těch skutků (což se mi zdá samozřejmě správné), nepodezřívám že lžou....jsem zmatená

    konizace - problémy

    Tak jsem holky podstoupila tu konizace, asi jako kazda jsem se vnitrne obavala, ale ze to bue takoveto peklo to jsem fakt necekala....

    Rýma

    Zdravím. Jaké kapky do nosu užíváte v těhotenství? Děkuji za zkušenosti. 

    Prima adopce

    Zdravím, dostala jsem se do tizive situace, odesel od nas tatinek.. Mam uz jednu krasnou 7 letou holcicku. V lednu 13. 2020 by se mi mel...

    Miminko k přímé adopci

    Dobrý den. Nedávno jsem zjistila, že jsem ve 17. týdnu očekávání. Miminko si ale nemůžu a nechci nechat, protože bych ho nedokázala...

    Přímá adopce - Hledáme

    Zdravím, jsme s manželem státem prověření druhožadatelé- stát se vhodnými osvojiteli miminka majoritního etnika.Touto cestou bychom,...

    holky potřebuji poradit chtěla bych vytvořit videjko z foteček pro manžela nemáte někdo skvělej program v češtině a hlavně jednoduchej prosím prosímmm děkuji vám mocccc papapa stána a stánička

    :c:

    Tak se Zuzanka rozhodla vykouknout, dostala jsem tuhle sms:

    delala jsem si těhu test do proudu a je to už 10 den po iui a vyšel slabě pozitivní tak nevím jestli to dělá utrogestan nebo jsem už konečně těhotná......vždycky jsem si dělala těhu proužky a po 1. jsem měla proudový a hned toto tak se v tom nevyznám ....

    delala jsem si těhu test do proudu a je to už 10 den po iui a vyšel slabě pozitivní tak nevím jestli to dělá utrogestan nebo jsem už konečně těhotná......vždycky jsem si dělala těhu proužky a po 1. jsem měla proudový a hned toto tak se v tom nevyznám ...

    ahojky holky .chci se zeptat jak oblékáte mimisky? viděla jsem už miminka v pytlích ,to mi připadá brzo .

    Ahojky, tak mi to nedalo a dneska jsem načla poslední testík co jsem měla doma, dnešní testík je ten úplně nahoře..... teď jen aby se ten drobeček udržel a byl s náma po celých 9 mesíců... zítra volám na gyndu abych vyřešila nějak neschopenku kvůli práci tak držte pěsti ať mě někde vezmou co nejdřív

    Ahojky maminky,jsem 16tt a cekame nase prvni a ja uz se nemuzu dockat pohybu :°O°: ....chtela jsem se zeptat...poznam to??Asi je to hned ze zacatku jen jako lechtani nebo bublani nebo tak?Jsem zvedava kdy to poprve ucitim,moc se tesim,kdy jste to pocitovali vy prvorodicky?Nevim jestli na tom zalezi,ale jsem normalni postavy,ani silna ale ani vyhubla,mam 65kg.A pak jsem se taky chtela zeptat kd

    Ahoj holky, jaké ryby dáváte mimčům. Můžu dát malé i kousek pangasia? Nikde jsem si nepřečetla jestli jo, nebo ne.

    tak mi zas včera mamka nasadila brouka ho hlavy...od kdy mám Tobískovi přetahovat pindíka?a vlastně jak?v nemocnici o tom nepadlo ani slovo tak nevím jestli se to teda dělát má nebo ne ....

    holkyy pomoc moje posledni MS byla jen od 18 do 20 a 20 jsem zacala papkat clostik do 24 a od ctvrtka 1 me boli pobrisek a i pri milovani Shocked nevite cim by to mohlo byt dekuju za odpovedi