Otrávená životem
Ahojky, chtěla jsem se zeptat zda se vám to některé stalo? Je mi 27 let a jsem otrávená životem. Otec nám dělal peklo od malička a ani teď ho to nepřestalo bavit a tváří se , že je mistr světa a přitom je to parchant, kterej neustále vyčítá, uraží a otravuje nám život. Já už jsem z toho na nervy a už si říkám jestli by nebylo lepší nebejt a myslím na to čím dál častěji. Zažila jste to některá, já si říkám, že to ani nemůže být možný. Kdyby mi bylo 80, tak si řeknu už toho mám dost ale v 27 letech?
amalinko a ty cekas miminko???nebo ne???taky jsem byla v situaci kdy jsem myslela na to zda to jeste ma,nebo nema cenu,ale ver ze MA!!!!!!
In reply to amalinko a ty cekas by Tehulka4
Ne těhotná nejsem, má 2 děti 1 rok a 5 let. Jenže po celoživotním teroru už nějak dochází síly. Je to hrozný mít otce, kterej byl prvně zasedlej na mě, teď zase na bráchy a mamku. Oni chodí zdrblí a já když se na to mám dívat, jak jsou otrávený. Je to hrůza.
In reply to Ne těhotná nejsem, má 2 by amalie
aha,jo ted jsem si vzpomela,ja mam taky rocni holcinu,cekala jsi taky nejak na cerven-cervenec,ze?i mam 5letou dcerku,jsou to moje zlaticka,a co mamka???proc se do taty neobuje??pokud si vse necha libit,bude to horsi a horsi....................vsichni tri se domluvte a reknete mu z oci do oci,co si o nem myslite!!!!! :one:
In reply to aha,jo ted jsem si by Tehulka4
Jo čekala jsem na červenec. Já už jsem si ho podala mockrát ale on je ubožák. Já už někdy mám pocit, že po něm skočíma dám mu pár facek.
In reply to Jo čekala jsem na by amalie
ja vim,uz jsem si vzpomela,tak to je pak tezke,hele poradim ti dojdi si pro nejake leky k odbornikovi,ulevi se ti,budes v pohode,ja sama beru AD a jsem moc spokojena,popremyslej o tom,mas treba jen takovou lehkou depresi,ale s lekama to budes zvladat lip...
In reply to ja vim,uz jsem si by Tehulka4
Teri proč prosím Tě bereš AD,připadá mi,že jste příkladem šťastné rodiny :?
In reply to Teri proč prosím Tě by Alyanna
beru je uz pul roku na svoji panickou uzkost,vis???rodina je v poradku,nemenila bych :one: :h:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj, tak takovýho otce mám taky. K tomu ještě přidávám, že je to tyran, katan, vyděrač, psychopat. Chudák mamka s ním pořád žije a je taky z toho pěkně na nervy. My jsme se teda všichni odstěhovali a víme, že dokud bude žít, tak se tam nikdo nevrátí. Mám ještě dva sourozence. Nejhorší období pro mně byla střední škola. Věděla jsem, že jediným východiskem pro mě byla maturita a pak vysoká škola, kde jsem se dostala až do Prahy. Měla jsem šílené potíže s komunikací, chlapama, no děs. Trvalo mi tak 4 roky, než jsem se z těch depresí dostala a začala normálně žít. Samozřejmě, že se mi to hned vrací, když si s mámou voláme a ona mi naříká a pláče do telefonu. Je ale zajímavé, že od něj nechce odejít, ikdyž jsme jí nabízeli, že jí pomůžeme. Ale mám teď svou rodinu a snažím se minulost hodit za hlavu a nevzpomínat! (Občas se ty hnusné vzpomínky vrací). No, nepřeju to nikomu. Důležité je postavit se na vlastní nohy a nechat si svůj názor. Já jsem ho totiž už potom skoro vůbec neměla. Na maturitu jsem šla s tím: "Ty stejně nic neumíš" a na výšku: "Proč tam vůbec jedeš? Stejně se tam nedostaneš". Kdo nezažije neporozumí. Naštěstí to bylo jinak. A já teď krůček po krůčku tvořím vlastní rodinku, kde jsme všichni spokojení a doufám, že to tak bude i nadále. Přeju hodně síly, odhodlání, vůle a moooooooooooooooooc štěstí. Jak se říká: "Mlýny melou pomalu, ale melou!"
Taky souhlasím s anuk. Zajdi za psychologem, jsou to odborníci a pomůžou. Já jsem se vypovídala kamarádkám a pomohlo to jenom dočasně, jako že se mi jen ulevilo, ale NIC to neřešilo. A tahle situace je potřeba řešit. S ničím a nikým se nemazli a jdi si za svým. Buď chytřejší.