Otec u porodu - ANO-NE

stokrat ANO :)Uz to mame za sebou dvakrat.. Bez nej bych to u porodu zvladla,ale psychycky by to bylo mnohem horsi.S psychykou mi pomohl strasne moc a byl mi celou dobu u hlavy a kdyby mohl,tak dycha a kvici za me :h: .Pry videl dost,ze az hodne dost jak potom rikal,ale naopak nas to k sobe pripoutalo.Zhnuseni jak pises,odmitani..Pokud by tohle "chlap"udelal,tak to neni chlap,ale vul..

Za mě rozhodně! Nebyla jsem v takový chvíli(šílená bolest a šílená radost) sama,ale byli jsme na to dva. Byl u mě když jsem měla bolesti,mohla jsem se odreagovat povídáním s ním,pak mi držel hlavu a hlavně fotil malýho hned po porordu,takže mám krásný fotečky! Už je to 15 měsíců a až nedávno se mi ve slabý chvilce přiznal,že se o mě a malýho hrozně bál a pak mu spadl kámen ze srdce,že jsme oba v pořádku a byl hrozně rád,že mohl být u toho,že to byl fakt silnej zážitek.Pak hodinu po porodu držel malýho,nechtěl mi ho vůbec půjčit a pořád si ho prohlížel,ani nevnímal okolí :s:

Před svým prvním porodem jsem svému prvnímu muži vyhrožovala, že jestli nepůjde k porodu, tak prostě budu rodit tam, kde zrovna bude on :s: . Nakonec bez odporu naklusal (byl zrovna v práci - hasič-záchranář ) a ač moc emoce nedával najevo, myslím, že byl rád a fakt mi pomáhal psychicky. U druhého porodu, to už jsem měla druhého manžela, tak jsme byli od začátku jak siamské dvojčata, takže nehrozilo, aby tam manžel nebyl a byla jsem za to ráda, protože druhý porod, to byl fakt POROD (malou nám hned vzali a oživovali ji a my tam zůstali sami a bylo dlouho ticho..... takže jsme na tu hrůzu byli dva)! U třetího bylo jasné, že manžel se mnou půjde, akorát vtipkoval, že si namaže svačinu :-D a byla to taková rychlovka, že jsem ho tam ani nepostřehla...ale on byl v sedmém nebi! Nabídli mu přestřižení pup.šňůry, takže byl úplně nadšen! Zhnusení u porodu? No tak mě se toto absolutně nestalo naopak...spíš jsem v manželových očích (jak u prvního tak u druhého) "povyrostla". :-)

Já ho tam měla 2x a jsem za to moc ráda. U druhého měl přísný zákaz odcházet z pokoje. Měla jsem hrůzu z toho, že tam budu byť jen chvilku sama. A ještě, že nikam nešel (na cigáro, atp.), protože by narození svýho druhýho syna nestihl :)
A pohled na mě se opravdu změnil. Váží si mě ještě víc ;-)

Ahoj, tak za mě osobně ANO. Mně přítomnost manžela u porodu strašně moc pomohla, bez něj bych to snad ani nezvládla :s: Ale prostě byl ohromnou psychickou podporou a myslím, že i on byl rád, že tam je. Teď chce jít k druhému porodu zase a já doufám, že to vyjde. Upřímně ty chlapy obdivuju za to, že tam zvládají být s námi a ještě nám pomáhat, musí to být docela síla dívat se na někoho, koho milujeme, jak trpí. Ale ten zážitek - narození miminka za to holt stojí :-) A samozřejmě si hned po porodu malou fotil a pak ji ještě celou půlhodinu držel sám v náručí, když mě šili. No a další 2 hodiny jsme trávili na porodním pokoji jen my tři :h: Pamatuju si, že malá (asi tím že se narodila přímo v termínu) byla hned po narození taková krásně "hotová", prostě žádné vrásčité ošklivé miminko :c:

Všem vám moc děkuji za názory a komentáře, vážím si toho, že jste mi věnovali své vzpomínky a trochu času.
Od začátku ho nechávám, aby se rozhodl sám, říká, že tam být chce. Myslím, že by mi to pomohlo, protože on je takový vtipálek. Bez jeho řečiček se už neobejdu. Když jsem loni v srpnu přišla o jedno mimi, tak než stačila přijít revize na kterou jsem byla druhý den objednaná, tak to tělo den předtím vypudilo. Měla jsem velké bolesti a on mě pořád hladil a byl smutný se mnou a pak mi říkal, že už v poledne když za mnou přijel domů (když jsem mu volala, že mě to malé musí vzít, že už nežije) tak říkal, že si v duchu říkal, že to pro mě musí být hrozné, mít ho v sobě mrtvé a vědět, že už nemůžeme nic dělat. Pak mě 3 dny konejšil a pak mě začal rozesmvat a pak už to bylo dobré.
Nechám rozhodnutí na něm. Nemyslím si, že by mu vadilo, že je špinavé apod. Má velkou farmu a i když to teď bude znít zvláštně, tak je už na hodně zvyklý a co hlavně, považuje to za normální. Vždycky mi řekne, "tak to prostě je, no" "takhle to příroda vymyslela" nebo řekne "to k tomu patří"
Takže budu doufat, že to v budoucnu dopadne dobře.
Za sebe bych řekla, že se o bolest neumím dělit a tak nevím, jestli na něho spíš nebudu vrčet. Ale učím se a měním se, tak se nechme překvapit.
mějte se moc krásně a ještě jednou díky.

Můj manžel u porodu byl... chtěl tam jít a já ho tam chtěla mít, o tom jsme měli jasno ještě předtím, než jsem otěhotněla... a za sebe můžu říct, že je to moc fajn, byl mi hlavně psychickou oporou... že bych porod zvládla i bez něho, to je mi jasné, tohle bylo mé třetí dítě... ale už jen ta jeho přítomnost mi strašně pomohla, nemám ráda nemocnice a tak jsem byla moc vděčná, že jsem tam mohla mít muže... a i pro něj to byl pozitivní zážitek... k dalšímu porodu (v srpnu) půjde zas, teda pokud to stihne (pracuje mimo a dojet za mnou je hodina a kousek cesty), chce jít... myslím si, že nás to ještě víc sblížilo... všechny tři... takže za mě muž při porodu určitě ano...

Za mě ANO manžel mi byl oporou a i když se mu moc nechtělo byl nakonec rád, že tam byl...

Ahojky,moje zkušenost určitě ANO :) BYL TO NEJKRÁSNĚJŠÍ ZÁŽITEK PRO NÁS OBA DVA :h: Při 2 porodech ještě otcové nesměli být u porodu.Jen viděli své děti přes sklo. :( U třetího nestihl porod o 15min.Ale i za to jsme byli rádi. :) Ted v březnu se nám narodila Terezka.BYL U PORODU OD PŘIJMU DO PORODNICE :) Jeho slova byla ,,Děkuji za překrásnou dcerušku :girl: ,,Jsem na tebe pyšný jak jsi statečná :one: A děkuji za překrásný zážitek ,který jsem právě prožil :h:

ahoj. mne praskla voda v patek odpoledne v 15:15, pritel me odvezl do porodnice, ale v 19hod ho poslali domu, ze to bude dlouho trvat- byla jsem tam sama s minutovejma kontrakcema 12 hod a otevrena na pul cm - v tu chvili by mi tam nepomohl a nevadi mi, ze tam nebyl. byla jsem tak vyrizena, ze jsem chvilema omdlivala (na 20sekund nez prisla dalsi kontrakce:) a kdyz jsem mu v pul 4 rano volala, ze ma jet, ze jsem na 7 cm, nez prejel Prahu, ja porodila - malej se narodil v 5:03 v sobotu. nestihl to o 7 min. byl tam se mnou na siti - to byla hodina a dvacet minut - horsi nez porod. ale do ted (a uz je to 14 mes) me strasne moc mrzi, ze tam nebyl primo u narozeni naseho malyho...nejvic me to asi mrzelo, kdyz tady byly kamosky a jedne z nich rodila kamoska , ktera prej pri porodu uplne rvala bolesti - a petr se na me podival a rekl: ale tebe to ani moc nebolelo ne? /rodila jsem 4kg dite, bez epiduralu a klistyru, ptotoze to mi pak uz nestihli dat..... ) tak v tu chvili jsem myslela, z emu natahnu....:) pri siti mu dr rekl, jestli se chce podivat, jak mi to hezky spravil a ten blbec sel:) ale tohle mu vubec nevadi. ja nestihla ani protestovat:) a vubec nema problem s nejakym zhusenim:) takze za me 100% ANO:)

a nezhnusila jsem se mu a jsem strašně ráda, že tam byl :heart: a on tedy taky :)

:a: můj muž u porodu být nechtěl,já ho tam sice z počátku chtěla,ale nenutila jsem ho.No a nakonec jsem byla ráda,že tam nebyl a to jsem měla porod celkem v pohodě,malej byl za 4 hodiny venku,ale prostě při té bolesti jsem nechtěla aby na mě někdo mluvil(opravdu mi stačily porodní asistentky a doktoři)a měla jsem dost.Takže za mě NE. :a:

Ahojky, tak podle me zalezi na kazdem aby si rozhodnul jestli chce byt u porodu. Pro me je to tak intimni zalezitost, ze tam nikoho mit nechci. Uz pri prvnim porodu jsem byla sama a naprosto mi to vyhovovalo a tak to chci i tentokrat! Kazdy to ma jinak, ale me by tam kdokoliv navic jenom prekazel. Navic jsme se vcera divali s pritelem na film, kde zenska rodila a on byl uplne zhnusenej a rekl, ze mu to desne vadi a to i primo narozene miminko, takze si myslim, ze i kdybych ho tam chtela, tak by nesel, tim lip, fakt nemam zapotrebi, aby me v tehle situacich videl kdokoliv me blizky... Jinak ale znam spoustu otcu, co jsou z toho nadseny a rikaji, ze to pro ne bylo to nejkrasnejsi v zivote, takze je to fakt clovek od cloveka...

pro muže téměř povinnost, být u porodu, ale vyvíjí se tím na ně tlak. Když muž řekne, že u porodu být nechce, je často okolím považován za "špatného" tátu. Já rodila 1. dítě v r.1993 a to otci u porodu mohli být jen na vybraných pracovištích, takže jsme o tom ani neuvažovali. V roce 2009 jsem ho u porodu chtěla mít, ale řekl, že až napotřetí (protože se nepředpokládalo, že do toho ještě půjdeme). Teď ale čekám třetí dítě a nechám to úplně na něm. Popravdě řečeno, neumím si představit, že mi tam nějak pomůže. Nejsme taková ta manželská dvojčata, kdy jeden nedá bez druhéhé ani ránu; po těch letech, co jsme spolu, jsme už oba rozumní a realističtí. Vím, že v hloubi duše o to manžel nestojí, má strach, že tam bude k ničemu, že se mu mimi po narození nebude líbit apod. Možná bude chtít dostát svému původnímu slibu ale já to po něm nechci. Popravdě řečeno, při minulém porodu jsem si nepřipadala moc statečná a dvakrát nestojím o to, aby mě ve chvíli slabosti viděl nebo utěšoval. Nebylo mi to příjemné ani od sestřiček a myslím si, že u něho by to bylo stejné. Raději se budu těšit na chvíli, až mě uvidí odpočatou a miminko umyté. Tak to znám já a docela se mi to líbí.

já bych to nechala na otci, pokud u porodu být chce, tak bych mu to umožnila, pokud ne, tak bych ho nenutila - přesně takhle jsem to měla vymyšlený pro svůj porod, do poslední chvíle jsme nebyli domluvení, když jsme dojeli do porodnice, sedl si na chodbě a vybalil noviny, prý přečetl sotva jeden článek a přiběhla ho sprdnout sestra, jak to že ještě není převlečen. Když se ho dnes někdo zeptá, zda byl u porodu, odpovídá žertem, že neměl možnost odmítnout. Za sebe jsem ráda, že tam byl, ale určitě bych to zvládla i bez něj (můj porod trval hodinu). Spíš jsem vděčná za to, že se mnou byl po porodu na sále ty dvě hodiny, než mě odvezli na pokoj, volali jsme babičkám a pár nejbližším lidičkám, abychom se aspoň nějak zabavili, než nám přinesli malýho.

Ahoj, můj mužský teda byl jen na finiš, víc nestihl :-), ale má z toho velmi pozitivní zážitek, stál mi teda u hlavy, dole nebyl potřeba ... Ale byl nadšený, že Matýska hned viděl a tak a kluci se milují, ale to by se milovali asi stejně i kdyby tam nebyl. Já si myslím, že to byl zážitek hlavně pro něj ...
Máme se rádi a chceme se oba pořád stejně :h:
Teď nás čeká porod v říjnu, tak když budeme mít hlídání, což doufám, tak půjde zase.
Lištička Kačka + Matýsek a mimi v bříšku

Určitě ANO! :one: Je to velká psychická podpora. Mě praskla odpo voda a celou noc se pak nic nedělo, ale byl tam se mnou a pak když byla krize, nechal si málem rozmačkat ruku. :s: U samotného porodu mi stál u hlavy, jinam ho ani jít nenapadlo, nechápu, že někoho jiného jo. A pak fotil malou na váze a tak, to já bych nemohla! :girl:

Můj manžel byl u obou porodů, doufám že až jednou dojde snad i na třetí, tak tam bude zas :c: . Ty hodiny před byl prostě se mnou, povídali sme si, smáli se jeho praštěnejm řečem a vtípkům, pomáhal mi na postel a do sprchy, kde mne pouštěl na záda teplou vodu, když se mi pak chtělo tlačit běžel pro PA a pak mi stál u hlavy, držel mne za ruku a otíral mi čelo vlhkou žínkou, pupeční šňůru stříhat nechtěl, ani jednou, a pak šel s miminkem na ošetření a fotil ho zatimco mne dole šili, a pak nás nechali skoro dvě hodinky spolu s miminkem a to bylo super :c: a já si několikrát vyslechla, že jsem úžasná :c: ještě další den mi to několikrát přišlo v SMS :c: ... a kdybych netrvala na tom, že sex až po šestinedělní prohlídce, až doktorka řekne, že je všechno v pořádku zahojený, tak na mne skočil mnohem, mnohem dřív :s: ;) :a:

Já to slyšela taky a myslím, že v určitých případech to tak může být, sama musíš znát svého partnera a vědět, jak by mohl reagovat, rozhodně bych ho nikdy do ničeho nenutila, pokud nechce, ať nechodí, lepší než pak mít tyto problémy. Já to neřešila, můj manžel je takovej ocelovej, nic moc ho nerozhodí, řekl, že půjde, taky šel, bylo to super, alespoň jsem tam nebyla sama a každou kontrakci mu mačkala ruce (hodně mi to pomáhalo :€): ), viděl jak malá leze na svět, přestřihl si pupeční šnůru a pak když mě zašívali, tak ji držel celou dobu v náručí, doteď rád vzpomíná na to, že když poprvé otevřela oči, že byl první člověk, kterého viděla ;) Trauma z toho rozhodně neměl, sex jsme měli jako před těhu a před porodem, pořád ve mě vidí spíš milenku než jenom matku :€): já bych se toho nebála :a:

tak za mě rozhodně ano :) můj manžel mi byl velkou oporou,i kdyžý vlastně nic nedělal,tak mě stačilo,že tam byl,že jsem si mohla s někým povídat a zkrátka jsem na to nebyla sama :) nejvíc mě mrzelo,že jsme nakonec malého neviděli spolu po tom všem,musela jsem totiž akutně na císaře a tam už manžela nepustili :( sice prohlásil,že k dalšímu porodu nejde po tom zážitku,ale snad ho nějak přemluvím až to bude aktuální :) Rozhodně se mu po porodu nehnusím teda :) a myslím,že i přístup zdravotnického personálu je trošku jiný,když tam s tebou někdo je :( Takže rozhodně doporučuju někhoho sebou,nemusí to být nutně manžel,pokuď nechce a nebo nechceš ty,ale klidně kamarádka nebo třeba maminka :)

U prvního porodu byl jen na kontrakce,na samotný porod asi na 20 min odešel ale pak hned přišel,u druhého to chtěl udělat stejně ale nestihl a byl i u porodu :) Zvládl to v pohodě,satál mi u hlavy a bylo to super!!!! :one:

Nečetla jsem komenty ostatních - jen moje zkušenost: Byla jsem za přítomnost manžela moooc vděčná, i když byl jak se říka - k prdu, psychicky to bylo bezva, že tam byl, on je taky rád, na našem vztahu, ani sexu se nic nezmenilo. Ted budu rodit podruhe a jestli neseženu hlídání, bude nás to oba mrzet, že manžel se mnou nebude.

zajímavý já nic podobného nidky neslyšela....to je nějaká chlapská výmluvaq proč tam nejít..
samota bolesti neuleví, a chlap co byl u porodu mnohem lépe pochopí význam šestinedělí. Byl u obou a ani si to bez něj neumím představit. Navíc mám i pocit, že před těma chlapama se i sestry a doktoři chovají ještě o kapku lépe.
:a:

ahojky, nečetla jsem komentáře dole,ale v červnu rodím poprvé... S přítelem jsme se domluvili,že půjde se mnou a když to bude nepříjemné komukoliv z nás...ať mně nebo jemu, tak odejde a druhý se nebude zlobit :) takže u nás je to takto vyřešeno a v červnu děj se vůle boží :D

Ahoj. Ja rodila dvakrat. Jednou s manzelem a jednou bez nej. Jednoznacne bylo lepsi, kdyz manzel u porodu byl. Psychicky me podrzel. ani tak ne u samotnyho porodu, ale pred nim. Uz jen pro ten pocit, ze tam mam nekoho svyho, o koho se muzu oprit. Po porodu jsem se mu nijak nezosklivila, i kdyz rikal, ze videl vic, nez by chtel :///: . Druhej porod byla takova rychlovka, ze to manzel nestih a prisel az kdyz me sili. Zastoupila ho teta a musim rict, ze mi taky hodne pomohla, i kdyz manzel by mi samozrejme byl milejsi. Muj nazor je, ze mit u porodu kohokoli, komu verim, at uz manzela nebo mamu nebo kamaradku, je lepsi, nez se v tom placat statecne sama.

Ahoj.Já ho tam nechtěla ani za nic....Nakonec jsem se nechala přemluvit, a díky bohu za to......12hodin mě tam držel za ruku...pomáhal mi s kapačkou na wc,nosil mi čistý vložky atd....bylo to k nezaplacení....taky znám holky,kterých se chlap po porodu nechtěl ani dotknout....holt to každej chlap nerozchodí...ale to si myslím,že pak za to nestojí s ním být...

Upřímně na těch pár minut porodu (myslím tím tlačení mimina) my bylo úplně fuk jestli tam je nebo není. Ale těch pár hodin před tím a 2 hodinky po tom co se malý narodil jsem byla moc ráda, že ho tam mám. Aspoň jsem se nenudila a netrčela sama někde v cizím prostředí :)

ahojky, přítel u porodu byl a jsem za to moc ráda! Úplně mi stačilo, že jsem věděla, že je se mnou, že nejsem sama mezi cizíma. Navíc aspoň viděl, že porod není žádná sranda a víc si tě pak ten chlap váží a obdivuje tě za to! Stál u hlavy a rozhodně si myslím, že je to takhle lepší, nemusí přece vidět úplně všechno, hlavně že je u okamžiku zrození :-) A taky v tomhle případě nehrozí, že by ses mu zhnusila a tím pádem nehrozí ani žádné problémy v sexuální oblasti ;-) Ty první společné chvíle ve třech rozhodně stojí za to! Takže za mě každopádně ANO!

muj manzel byl u obou porodu a jsem rada, ze tam byl, nevolila bych nikdy jinak, bylo to fajn,podpora po vsech strankach a ze bych se mu zhnusila?Tak to ani nahodou, je skvely manzel a partner

ahoj, měla jsem manžela u obou porodů a kdybych šla rodit potřetí tak si ho sebou vezmu opět. Sám se přihlásil že chce k porodu jít a moc se nato těšil. Na druhý se těšil více. Už věděl jak je to krásný životní zážitek. I když tomu předchází několik hodin trápení. Říkal že je moc šťastný že mohl vidět přijít své děti na svět a hned si je pochovat :-). Určitě jsem se mu nezhnusila. Spíše naopak. Pochopil jak je těžké přivést miminko na svět a je na mě pyšný.....

Můj muž přijel za náma 20 minut po porodu. Měla jsem vyvolávaný - vše trvalo jen dopoledne. Chtěla jsem být sama a i chlap si netroufnul. Podle mě je to tak lepší.
Co se týká odmítání.......znám celekm dost chlapů, kterým se sex s partnerkou zhnusil.

taky jsem něco takového slyšela ale já myslím že pokud oba chtějí tak určitě,já tam chlapa chtěla ale on ne takže nebyl ani u jednoho porodu,dřív mě to mrzelo ale ted při třetím to na mě přišlo v sobotu večer a hrozně se to táhlo,celý víkend bolesti po 15 a pak po 10 minutách,do porodky jsem jeli v pondělí ráno a malá byla za 20 minut venku takže si to se mnou vychutnal a chudák dělal že neexistuje když viděl jak mi je:s: :s:

Měla jsem ho tam 2krát a u první jsem ho tam moc chtěla a u druhé jsem o to už moc nestála ,ale chtěl sám být u toho... takže je to na domluvě obou. ;) A že bych se mu zhnusila :00: ... nezhnusila. ;)

Za mě ano, nepopsatelný zážitek

Ahoj přítel byl u porodu,zajímavá zkušenost...

Ano, může se stát, že přítomnost u porodu na otce zapůsobí negativně. Jsou to výjimky, ale může se to stát. Já byla u porodu sama, nechtěla jsem tam mít ani manžela, ani kohokoliv jiného, ani manžel neprojevil zájem u toho být.