Omdlévání v těhotenství

Teď mě pálí žáha a mám hlad, ale koukni na ten čas!
K tomu omdlévání: Stalo se mi to na nákupu. Zima, venku náledí, to jsem mohla být tak 4.měsíc. nabalená, abych nenastydla.. šli jsme pěšky na nákup. Tak nakupujeme v supermarketu a u salámů jsem začala zívat.. Běžné.. ale já zívala nějak moc ..

(ty jo, je zívat s měkkým i, nebo tvrdým?).. Mě se tam to měkký nelíbí, ale nevím, proč by mělo být tvrdý, když není vyjmenovaný..

Nic, zívám. A zívám.. a zívám.. u kasy už je mi vedro.. jsem rozepnutá, opírám se o zeď, povídám si s přítelem. Už je mi to opírání blbý, tak se odstrčím.. zívám.. je mi divně, opřu se o pult.. podvědomě hledám, kde si sednout.. nikde.. bláto, studený schody.. lavička je cca 30 metrů daleko.. zvládnu to? Doběhnu na ní? nebo se mám válet a dělat ostudu na zemi v krámě? Čím dýl budu přemýšlet, tím míň mám času. Houknu na přítele, že musím hned ven, jestli to zvládne.. Podívá se na mě nechápavě a kývne. Jdu rychle, ale opatrně.. ještě 15 kroků, 10 kroků, 5 kroků.. už jsi tam, vydrž... 2 kroky.. už pár metrů jdu po slepu... poslepu sedám. Jestli tam není, tak to je pech, neujdu sama už ani metr. Sedím. Za pár vteřin se mi rozednilo, ucítila jsem tělo a podívala se, kde sedím. Lavička vzorně podemnou. Kurňa, já mám odhad, chválím se. Tím se mi zlepší nálada. Za pár minut vyjde přítel.
Vyprávím, co se mi dělo. Nějak mi nevěřil a řekl, že to mám z toho, že chodím tak nabalená.. že to by se udělalo blbě každýmu.. Silácký řeči (na mě hypochondra naprosto neúčinné).. podle následného chování jsem usoudila, že usoudil, že to bylo i proto, že jsem měla košík s nákupem v ruce. Od tý doby nemám nárok na diskuzi, nesvěří mi ani koš na odpadky! Smím si nosit jenom kabelku a když nic jiného nezbývá, dělá mi lehkou tašku (toaleťák, vejce, chleba) a tu smím nést. Žádný poponášení. Vždy se zlobí.

(Občas mu to dělám naschvál, když jsem na něj naštvaná, že začnu "tahat" vysavač a tak).. Nosil by mě na rukou a má co dělat, aby mi to nedal najevo..

Takže každý zlý je k něčemu dobrý..