Okřikla jsem prďolu

03.12.2012

Maminky, musím se vypovídat a prosím o radu! Vím, že teď co napíši, asi vás pohorší, ale prosím o pochopení! Nevím, co se to semnou děje...Malý poslední dny jen pláče a pláče. Už mi to leze na nervy a dnes jsem ho okřikla! Jsou mu čtyři měsíce! Samozřejmě jsem se hned rozbrečela, s tím, že jsem špatná matka! Prosím vás, jak se hodit do klidu?

Kliknutím vložíte smajlíky:

Tedy holky, to já už bych si musela fakt vedle vás připadat jako macecha...Prostě někdy děti zlobí a zlobí a když už prostě nereagují na nic, tak po upozornění prostě dostanou plácnutí. Kdybych je nějak neukočírovala, zbláznila bych se. Chlap je věčně v čudu a jsem ráda, když občas přijde dřív než děti spí. I když mám babičku, co nám pomůže - většinou vaří a dává si s námi kafe, což je velkááááááá úleva, ale i přesto prostě ty nervy někdy nevydrží. Taky mě to štve a snažím se ovládat, co to jde, jsem studovaná a neustále někde lovím rady, jak s dětmi komunikovat a stejně...Zrovna tenhle týden malá testuje, co to dá. Neuvěřitelný, na co dokáže taková hlavička přijít během chvilky - třeba když má spát - oškrábe zeď, napatlá medvěda pleťovým (celým) mlékem a vytře s ním podlahu atd. Na jednu stranu úsměvné a na druhou...když už je člověk večer unavený, tak už ho často smysl pro humor opouští. Naštěstí už začaly lépe spát - i tak se ale budím zhruba 3x od půnoci a chodím přikrývat, neboť jsou neustále nahatí...Takže o vyspání se hovořit stále nedá... :dance:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

To asi jo. Já ji naprosto chápu. Poprvé jsem měla taky na sebe vztek. Pak už jsem to přestala řešit, protože bych se už musela fakt zbláznit - kluk měl koliky a to byl řev od rána do rána s mírnými přestávkami. V noci místo spaní kolébání. Můžu říct, že byly chvíle, kdy jsem musela odejít a do něčeho vzteky praštit. K tomu jsem se nevyspala už tři roky, několik měsíců jsem spala 4-5 hod. s přestávkami mezi kolíbáním. Jsem člověk, který jen tak nebrečí, ale musím říct, že jednou už jsem byla v noci tak na dně, že jsem se rozeřvala. Od té doby tvrdím, že nejsem robot, ale člověk. Bohužel musím říct, že to nevyspání na mě zanechalo následky, protože jsem vznětlivější než dřív. Ale snažím se na sobě pracovat a věřím, že jednou se mi podaří být i pohodář (asi až vyrostou děti):s: :s: :s:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Jj, nahledě na to, že když už se k tomu člověk dostane, tak se začnou děti budit a to je fakt demotivační...Mně už konečně začaly fakt celkem spát, takže už jsem občas i milá a usměvavá maminka a manželka :€s€: Teď ale zase začala dcera svůj testovací týden a už 3 dny mě úspěšně vytáčí. Vím že se to zhruba po týdnu zklidní, ale i tak mě docela dobře dostává...Pokaždé si říkám, že se nerozčílím, ale ona je prostě lepší ;) Začne prudit oblékáním, pak jídlem, spaním, pak začne mydlit bráchu a nakonec, když už neví coby, tak zkusí ještě něco navíc - jako třeba škrábání zdi atp., co jsem psala dole... :dance:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

To má ze školky...Byla jsem svědkem, jak jeden chlapeček začal škrábat zeď, paní učitelka ho upozornila, že to nemá dělat a hned se sesypaly další (byly to starší děti, takže vzor...) :00: Naše Eli na to koukala a od té doby to dělá taky... :///: Jinak máme důmyslné děti. Včera vzala pleťové mléko, vylila ho celé na medvěda a vytřela s ním. Jednoroční zase všechno vyštoubuje a vyleze si i na okenní parapet. Venku se baví tím, že se rochní v kalužích (doma se rochní v záchodě). Minule upadl do bláta a ruka mu přistála akorát v kaluži (to bylo radosti - okamžitě začal plácat a řvát "cáky, cáky". No prostě děti... :dance:

no tohle jsem si musela pročíst a jsem docela ráda že nejsem sama,taky se mi to stává a pak bulím a vyčítám si to,u prvního se mi to stávalo více teď se držím ale i tak nervy ujedou a pak mi to rve srdce když se prcek lekne a brečí ještě víc :r: nejvíce mi pomůže strčit manželovi malého a já prostě někde zmizím i když jen třeba do jiného pokoje pobrečím si,za chvilku to přejde a je hned líp :one: není to lehká no nemělo by se to stávat ale nejsme stroje,jsme lidi.

Ahoj mam 2 deti 6let a 2roky, muzu te uklidnit, ze delam stejne "chyby" jako ty a vetsina z nas.......take na deti obcas jecim a jsem na ne hnusna....pak se za to nenavidim a tak je to porad dokola...jenze jsme fakt jenom lidi a deti nekdy dokazi pekne vytocit.....dobra zprava pro tebe je ta, ze to dela vetsina matek, spatna, ze se to bude jeste tisickrat opakovat.......miminko urcite milujes, mej rada i sama sebe!

Prosím tě, to se ti stane ještě mockrát. Já raději ani nepočítám, kolikrát mě děti vytočily. Malý (druhé dítě) měl zvýšené svalové napětí a trpěl kolikami. Spala jsem dlooooouho tak 4-5 rozkouskovaných hodin, často brečel i několik hodin. Bylo to na blázinec. Musím říct, že mě taky pláč mých dětí hrozně rozhodí - obzvlášť těch malých, protože nevíš, co jim je. Teď už je to konečně lepší - je mu rok. Starší mě zase vytáčela nespavostí až do 3 let. Někdy už jsem byla fakt tak unavená a zoufalá, že jsem na jí plácla a nadávala, že tohle už se fakt prostě nedá...Sprostá na děti jsem tedy nikdy nebyla a nikdy jsem je nestřískala, jen plácla, případně ječela nebo si šla procedit pár nadávek mezi zuby do vedlejší místnosti nebo si zařvat jako lev. :s: Jako špatná matka si ale kvůli tomu nepřipadám. Spíš mě mrzí, že se nechám vytočit. Ale hold nervy máme jenom jedny a když je k tomu navíc člověk nevyspalý, prostě to rupnout někdy musí...Netrap se tím. Prostě jsi jen člověk... :€s€: :dance:

to se mi taky pár krát stalo, chápu co prožíváš, hodinu děláš kašpara a ono nic nezabírá, to by vytočilo skoro každého, u nás se stávala, že jsem syna okřikla, vteřinu byl klid a pak začal řvát ještě víc, chudáček se ani polekal, tak mi ho zas bylo hrozně líto a já si připadala neschopná, že nerozumím co vlastně chce ... u dcerky už mě tak hned něco nevytočí, možná je klidnější, možná jsem už otrlejší, ale když cítím, že to ve mně začíná vřít, začnu si zpívat a tím se jakoby trošku odreaguju, ted když jsou děti větší odvedu je do pokoje ať se tam v klidu vyřvou a nejčí mi za zadkem - ale je jim už 4,5 a 2 roky

jaj v klidu :D hod nohy nahoru a bud v klidu,ja sve ditko pleskam od asi 6,5m po rukach ze mi porad taha kvitko a jeden kabel ktery nemuzu schovat..ma 9m a uz vi ze to nema delat ;) a nejsem spatna matka ;)
nerostou mu zuby?

Děkuji moc holky. Vážím si toho, hned je mi líp :one: ! Už se těším na ráno, až se zase na mě usměje :h:

uklidni se... mě se to u prvního syna taky stávalo... nedělej si vrásky z toho, když se to stane, ale nemělo by to být často a měla bys tomu předcházet... jestli jsi unavená, tak pár dní choď spát dřív, o víkendu využij manžela nebo rodiče, aby ho na chvíli pohlídali a ty si dojdi třeba s kamarádkou na kafe...
nejsi špatná matka, jsi jen člověk! a i tvoje dítě si musí uvědomit, že i maminka může mít špatnou náladu, cítit se pod psa a být protivná... stejně jako to dítě :D
normálně mu to vysvětli, uleví se ti a jemu taky... děti nejsou tak úplně blbý, jak vypadaj :D

To se stane :D a ještě tolikrát... dej prcka někomu do kočárku a jdi si lehnout nebo si udělej co potřebuješ, prostě na chvilku udej mimčo třeba tatínkovi :-) ať si to taky užije :-)

nejsi první ani poslední matka, která křičela na "bezbranné" dítě. Špatná matka nejsi, špatnou by to vůbec netrápilo ;) Jestli tě to povzbudí, tak já mám děti dvě a tuhle jsem v devět večer na sotva půlroční dcerku hystericky zaječela "koukej už spát", to je naprosto logický, že jí v tom okamžiku veškerá ospalost přešla a vřeštila ještě další hodinu no a já jsem usnula až ve dvě ráno, jak jsem ze sebe byla rozhozená. Mít vlastní děti holt není tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá ;)

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka