období vzdoru neb z andílka tyranem

přeju pevné nervy.
Nosit jsi ho neměla, Danielka to taky na mě někdy zkouší, obejme mi nohu, když ji nevezmu začne mě bouchat...nic žádné nošení. prostě ji čapnu za ruku a jde se. když si lehne, že nejde, dostane plácanec po zadku a jde se. může se vzdtekat, brečet, ale prostě musí ťapat. brzy zjistí, že si ničím nepomůže a hezky tape...
Navíc většinou chce jít sama, nechce jít za ručičku, dokud jde hezky nevadí, ale jak začně utíkat, tak ji chytnu a jde se za ručičku, může s ní kroutit jak chce...pustím ji až na hřišti.
ted se mi hodně vzteká kvůli tomu že chce vše dělat sama, tak ji vždy chvili nechám a po chvilce řeknu máma pomůže...a nechá si pomoct se obléct, obout boty...
trestat se musí hned okamžitě, aby věděla za co, a zároveň jak rychle trest dostane, tak rychle se i přestanu na ni zlobit. když mě kousla, dostlala okamžitě facku, ale za 5 min jsme si normálně hrály...
:a:

tak naší Kajině je skoro 19m a zase máme pro změnu období strachu :€\€: -všech se hrozně bojí a nejraději by pořád jen byla u mě..celý den slyším jen mamííí :€}€: a jde se mnou i na záchod-jen,abych jí neutekla-no jde ona jak zjistí,že mě nevidí,tak začne ječet a hledá mě..je to strašný období :€}€: -ještě nedávno by šla s každým kdo jí osloví a ted fakt hrůza..třeba na ní někdo v obchodě promluví,když čekáme u pokladny a hned mamíííí..no tak taky veselo..a období vzdoru to vlasntě má taky.. :///: :help: :a:

ahoj, bohužel to patří k věku. U některých dětí je toto období šílené u některých k zbláznění a u některých v pohodě. Netušim kam se zařadíš ty se synem. My jsme měli období šílené už od 18měsíců a nikomu bych to nepřála :00: . Když mi Ondra dělal jen tohle, tak jsem to brala že je v pohodě a má dobrý den :///: . Vydrž.. Ono to časem přejde. Určitě buď nekompromisní. Snaž se vše řešit mluvením. Pokud to nepůjde, tak budeš must trošku přitvrdit. To poznáš sama :a:

normálka období. u nás se to každých pár týdnů mění. Nejdřív sebou házela na zem, teď dělá šíleně ublížené ksichtíky a je trošku agresivní. Když jsme doma, tak ji šupnu do postýlky ať se uklidní. Když je to venku a je na zabití, tak nejdřív v klidu vysvětluji a když nepomůže, tak prostě i přes její protesty jdeme domů.
Malá má dva roky a hrozně si chrání svoje věci a někdy je hrůza, když k nám příjde jiné dítě na návštěvu. Nenechá sáhnout ani na naši kočku a začala tahat a žduchat. No hrůza. Snažím se ji vysvětlit, že půjčujeme a hlavně ji rozptýlit. Někdy se to dá a někdy ne. Snažím se být trpělivá a fyzicky netrestat. To se mi tak nějak ještě pořád příčí. Radši ji opravdu vemu a jdeme na chvíli bokem si hrát spolu ať se uklidní. Doufám, že to brzy přejde, protože dnes ráno jsem z ní byla úplně vyčerpaná a zralá na panáka. Byla u nás kamarádka s o 7 měsíců mladší holčičkou. Ani kafe jsme si v klidu nevypily.

Mám to teď úplně samý :00: Nejdřív jsem mu zkoušela vynadat, pak i párkrát dostal na prdel, ale stejně je to k ničemu. Když to dělá venku, tak ho prostě čapnu a jdu a doma ho ignoruju, buď ho pošlu do pokojíčku anebo se jdu já uklidnit vedle. Je to fakt ale lepší než mu plácnout, teď už mě neplácá, když ho neplácám já :one: Ale vzteklej je furt, tak si říkám, že ve 2 letech má nárok...I když moje nervy teda, kdybych nebyla těhu, už je ze mě asi alkoholik :s:

Ahojda, tak my to máme taky tak. Řekla bych, že je to normální fáze vývoje, zhruba 2-3 rok je období vzdoru a vymezování hranic, takový předvoj puberty. Je důležité být důsledná. Prostě určit hranice co prcek může a kam až může zajít. Prý je toto období pro ně taky hodně těžké.
Já zkouším nejdřív podobrém, vysvětlit a tak a když to nepomůže, tak zvednu hlas a jsem rázná a pak to většinou jde. Ale už si nechá i dost vysvětlit, jen mě někdy opouští trpělivost. Párkrát dostala vejbuch a teď ji stačí upozornit co by mohlo být a poslechne. Někdy pomáhá, že se jakoby dohodneme aby bylo po jejím a pak zase po mém, něco za něco. Terka

Ahojky!
U nás toto období tedy nebylo až tak divoké jako u vás, ale taky bylo, neboj! ;-)
Já jsem to, že na mne dcera byla zlá, řešila tak, že jsem buď "plakala" a Klárka se pak musela omluvit a pohladit a pofoukat to bolavé místo ( Když jednou plácla kamarádku, tak taky plakala a taky se jí pak Klárka omluvila. ) Nebo, když se vzteká a křičí a pod, tak ji pošlu se vztekat do pokojíčku - že je tady Vzteklina a že já se na ni dívat nebudu a až přijde Moje Hodná Klárka, že se těším, až si budeme hrát .... vždycky běží do pokojíčku, tak chvíli křičí a do 30sec je zpět a říká, že je tu Klárka. Tak jí povím, že se tu objevila zlá Vzteklina a že jsem ráda, že už je pryč a je tu zase Klárka. Podobně jsem to řešila třeba i venku - když šla jinam a pod, tak jsem "hledala" Klárku, když přiběhla a křičela na mne, tak jsem ji posílala pryč, že se Vzteklinou domů nepůjdu, že hlednám svojí Klárku. To potom volala " Tady jsem, maminko, tady jsem" a tahala mne za ruce a pak byla ráda, že jsem ji přitulila :-)
Držím palce, ať to zvládnete!
Jinak, když mě kousla, osvědčilo se mi kousnout ji taky, ale s plácáním nebo taháním za vlasy ( udělat totéž ) jsem neuspěla. Ale pomůže, když plácne, tak rychle to místo nenápadně potřít, nebo něco takového, aby výrazně zčervenalo a tak ukázat, že tohle je to bebí. Nebo - plácla jsi mojí ručičku, tak mě teď bolí a nemůžu Tě pohladit/udělat tou rukou svačinku .... musíme počkat, až se uzdraví ...
Papa V.

Malá má 22 m a venku poslední dobou zase pořád brečí,všechno a všichni ji vadí..vždycky byla taková poserka,ale poslední dobou je to čím dál horší..dneska dokonce házela schválně na jinou holčičku písek,normálně bývá na děti hodná,ale taky jsem nevěděla jak reagovat..3 krát jsem ji vysvětlovala,že to dělat nemůže,ale to nějak nezabralo..po ruce jsem ji dat nechtěla před lidmi,ale teď toho lituju..příště za to dostane..no je to teď zajimave období:-)

mojí malé je za tři měsíce 3 roky a máme to samé.jak ji něco nedovolím nebo ji za něco vynadám jako by se urazí a jde mě plácnout nebo svoji malou sestřičku.též když ji za něco plácnu tak se mi to snaží vrátit.též vysvětlujiže se to nedělá.nadávám a když jde do tuhého tak ji plácnu ,že se maminka nebije.též to moc úspěchu nemá.taky jsem bezradná.též je mi líto ,když ji musím plácnout.

ahoj malej mi zdrhal taky má 26.měsíců, jednou utekl tak daleko že jsem ho chvilku ani neviděla, jak jsme ho dohonila tak jsem se ho seřezala. Když se vztekal na hřišti s tím že on nic nepůjčí a ještě ke všemu se oháněl pěstma tak tak jsem ho seřezala a šli jsme domu a od té doby klid. Když se po mě ožene nebo mi dá facku tak hodně zvednu hlas a plácnu ho to po té ruce a to pěkně zostra. Jo možná metoda je trošku krutá, ale ted stačí když něco nechce dělat jen se zeptat: má se mamka rozlobit a moc dobře ví jak to skončí takže udělá vše co chci a když někam nechce jít tak se zeptám: tak mám tam jít? a ví že když tam dojdu bude výprask jako blázen. Plínky máme, ale nenecham si nakadit na hlavu ani od vlastního syna.

začínáme prožívat něco podobného s malou (22m), většinou když se takto chová nebo je zlá na mě nebo na psa, tak ji pošlu trucovat nebo si jí prostě chvíli nevšímám, zatím se mi teda nezdá, že by to mělo nějakej valnej úspěch, taky nevím, co s tím :n: Snad se zase brzy umoudří, je to takto děs :|€|: :|€|:

důrazně řeknu že se to nedělá a když nepomůže plácnu ho tak aby to cítil..