Období vzdoru – jsem zoufalá

16.05.2012

Ahoj holky! Našemu synovi budou za dva měsíce 4 roky a procházíme šíleným obdobím vzdoru. Jsem z toho zoufalá. Momentálně začínáme každý den slovy: „Nebudu vstávat. Nebudu snídat. Nebudu se oblíkat. Nepůjdu do školky.“ Samozřejmě že do školky nakonec jde, přece mu nemůžu ustoupit. Ale za jakou cenu! Nic na něj totiž neplatí, nic s ním nehne. Vždycky se snažím dlouho po dobrém, ale když nic nepomáhá, nastupuje křik, výprask na zadek, násilné oblékání a vyvlečení ven přede dveře. Strašně mě to bolí, lituju ho a nechci to takhle, ale co mám dělat. Jste na tom někdo podobně? Jak to děláte Vy? V knížkách a na internetu radí zachovat klid, nekřičet, nepoužívat násilí. Jenže to by mě zajímalo, jak by Ti chytráci našeho syna k něčemu přiměli…

Kliknutím vložíte smajlíky:

Ahoj, můžu se zeptat, jak vypadá to po dobrém? Já dám na výběr vždy 2 možnosti, to znamená, že když se nějak rozhodne, tak z toho musí být nějaký důsledek. Nebudeš vstávat, dobře, ale v tom případě a zkus vymyslet něco, co pro něj bude dostatečnou motivací k tomu, aby vstal. Je těžké takhle radit, protože neznám celou tu situaci a navíc, na každé dítě platí něco jiného. Zkus se nad tím v klidu zamyslet, jak by se ta situace dala vyřešit jinak. Já třeba u mladší dcerky, když se nechce oblékat, říkám, že půjdu bez ní, na ni to funguje, ale na starší tohle vůbec neplatilo, tam jsem prostě musela dát ráno delší čas na rozjezd, takže jsme se chystaly k odchodu asi hodinu dopředu, aby to bylo v klidu. S mladší mi na to stačí 20 minut.
Tess

to znám moc dobře. U nás to trvá od 1,5 roku asi - to byl ale slabý odvar toho, co postupně následovalo :s: , teď jí je 3,5 a pořád to není hodné poslušné dítě, ale je to trochu lepší už. Takže já radím oprvdu důslednost, prostě když něco řekneš, tak to musíš udělat, ikdyž to řekneš třeba v afektu. Prostě když jí řeknu, že když v tom bude pokračovat, tak dostane na prdel, tak taky dostane, když vyhrožuji, že vypnu pohádku, tak jí taky vypnu i zace scény. Teď už dcera ví, že co řeknu, to udělám. Ona mě vyloženě provokovala, abych jí dala na prdel, byla ráda i za to, protože podle mě hodně žárlila na mladší ségru. Takže i taková pozornost byla pro ni lepší než kdybych si ji nevšimla vůbec :( Takže já to vyřešila tak, že jsme s babičkou venku utrhly proutek a tím párkrát dostala - nemůžeš s tím ublížit a štípe to. Teď používám počítání do tří a když neposlechne, stačí říct, že vezmu proutek a to už si to rozmyslí. Proutek funguje, výprask ode mne byl bez efektu, spíše to bylo vždy ještě horší.

Jejda to mi ani neříkej, já myslela, že by to do čtyřech let mohlo přejít :00: Naší jsou 3 roky (bude mít za 2 týdny) a je to mazec, začlo to před druhým rokem a už mi docházejí síly, je to jako u vás, každý den stejný scénář, nebude se převlíkat z pyžama, nebude si čistit zuby, nebude jíst..... dokonce vetuje i věci, které sama chce, jen proto aby nemusela udělat co jí říkám, třeba se těší až příjde dědeček, že ji vezme za kačenkama a pořád se ptá kdy příjde a až tu dědeček je, tak ji říkám, pojď, oblečeš se, ať můžete vyrazit a ona na to, že ne, že se nebude oblíkat, že na kačenky nechce...... to je na zabití totok. U nás taky celkem pomáhá počítán do třech, už kolikrát dostala výprask, že si to někdy rozmyslí, ale samozřejmě čeká až na tu trojku, dřív nezačne :00: Tak když vidím, že nás to ještě minimálně rok čeká, tak to asi nedám, za půl roku mi do toho vlítne mladší syn a mít tu dva takové zlobivce, to nevím nevím :n:

Jo a na nás dodnes platí (jsou ji 4r) počítání do 3. Hodně známé, ale na nás fakt zabírá... díky tomu jsem ji na zadek dala jednou a od té doby ví, že když do těch 3 napočítám prostě na zadek dostane a to ona neriskuje... Takže jakmile řeknu, že budu počítat tak poslechne max. počítám do 2 :-)))

In reply to by JaMiOn

Aha tak to jsem tedy netušila.... nevím dcerka když už dostane na zadek dostala párkrát asi do 5x tak to už musí být... takže se toho bojí.... ach tak vymyslet jiný trest.... bez pohádky na dobrou noc.... bez sladkostí....

In reply to by lucisek

tak sladkosti mu jsou šumák protože je vůbec nemusí. No a pohádky má sice vcelku rád, ale že by byl pro něj trest na ně nekoukat to ne. Kouká jen občas :-). Ale strašně rád jezdí na kole. Takže když už je toho opravdu hodně, tak má zákaz a jdeme ven bez kola. Ale to je tak naštvanej, že snim neni vůbec žádná řeč. Jde vepředu a nekomunikuje. Je i takovej nepříjemnej když už komunikovat musí. Takže tak. Už je to jiná věková kategorie a začíná mu předškolní puberta. Takže člověk si nevybere :s:

In reply to by JaMiOn

:-) no jo je to tak každé dítě je jiné a na každé platí něco jiného....
my sladkosti také moc nemusíme, ale kolo nás také nebaví.... zato přečtení pohádky před spaním to je nutnost :-) Nemyslela jsem koukání na pohádku ale tu večerní čtenou....

Hele asi fakt jen vydržet a nepovolit.... mít pevné nervy je to taková přípravka na pubertu jak říká moje mamka :-)
My si tím také prošly... dokonce byly i známé, které říkaly, že by tak zlobivou holčičku teda nechtěly a jak to můžu vydržet....
Scény v obchodech, na ulici, v dětských centrech prostě ostuda.... na zadek jsem ji teda na veřejnosti nikdy nedala... prostě jsem ji nechala vyvztekat nebo odvlekla někam do klidu a domlouvala a domlouvala...
Jinak na nás platilo i to, když jsem ji řekla víš co já to budu dělat jako ty... já ti řeknu ať si obuješ boty a mi mi řekneš nechci? No tak až ty mi řekneš, že chceš sladkost, já řeknu že ti ji nedám.... prostě jsem ji vysvětlila, že pokud chce abych ji poslechla musí i ona poslouchat....

Vydrž to jednou to přejde :-)

In reply to by lucisek

tohle jsem také na Ondru zkoušela ale vůbec to na něj neplatilo. Dost mě tím drtil protože jsem nemohla nějak přijít nato jak ho přesvědčit že toto chování vede akorát k mému vytočení :s: . Já si myslim že mu dělalo radost mě vidět rozčílenou...

taky dcerka nechce někdy vůbec spolupracovat a to nám byly teprve 3 roky. To jsem teda zvědavá, co nás ještě čeká. Momentálně má rýmu a přimět ji vysmrkat, to neexistuje. Prostě nesmrká, raději se bude trápit.
Chápu, že jste z toho na nervy. Taky mi někdy tečou. Malou někdy honíme po bytě, aby se oblékla. Nějaké vysvětlování vůbec nepomůže. Akorát,když ji plácneme přes zadek, tak pak už to jde. No musíme doufat, že se to časem zlepší že. Nic jiného asi nezbývá. Odborníkům bych poslala 10 dětí na zkoušku, aby si to vyzkoušely... :///:

ahoj, naštěstí už mám toto období za sebou. Teda s Ondrou. Ještě mě to čeká s Markétkou :s: . Také jsem měla co dělat abych ho neseřezala. Někdy se mi podařilo ho přesvědčit aniž bych se nějak nervovala ale to byli spíš vyjímky. Takže jsme často chodili do školky tak, že jsem byla naprosto vynervovaná a on uřvanej :00: . Když jsem ho odevzdala tak mi bylo strašně líto že se tohle děje. Mrzelo mě že jsem musela na něj křičet nebo mu dát přes prdel. Musim říct že se to začalo spravovat po 5 roce. Úplně samo. Takže nezbývá než vydržet. Bude to dobré :-)

In reply to by JaMiOn

Mě je to taky líto, každej večer, když už spí, tak přemýšlím co bylo přes den a hrozně mě mrzí, jak jsem na ni kčičela a že třeba dostala na zadek, ale v tom okamžiku já teda chladnou hlavu moc zachovat neumím, občas jo, ale ne vždy, a říkáš po pátém roce, jO, to ještě 2 roky???? to mě dřív odvezou :s: Kolikrát jak mi tu hysterčí si vždycky vzpomenu na období kdy jsme se s chlapem hodně dlouho snažili o první miminko a říkám si, že snad kdyby mi někdo v tu dobu promýtl, co se tu bude dít za pár let, tak si to snad i rozmyslím :s:

In reply to by Jajda007

no moc tě nepotěšim ale těch fází vzdoru a náladovosti je spousta až do puberty. No a pak nastává puberta :s: . Od cca 5let je předškolní puberta a musim říct že je chování dětí dost podobné puberťákům. Odsekávání, náladovost, drzost, vymýšlení si jim není cizí :00: . Dokonce jsem se u Ondry setkala s lhaním. Což mě na něj moc mrzí. Ale vím od maminek že je to bohužel normální. Dětem se jen musí vysvětlit že tudy cesta nevede. No musim konstatovat že výchova dětí neni žádná sranda...

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka