Období vzdoru anketka:-)

Ahoj,
prima anketka, ráda Ti odpovím:
1.) Tak u našeho Honzíka (teď má 38 měsíců) začalo období vzdoru tak kolem 18 měsíců, možná i trošku dřív.
2.) Vzdor u něho trvá tedy už min. 20 měsíců a řekla bych, že nejhorší to začalo být tak od těch 2 let a trvá to stále :00:
3.) Vzteká se snad kvůli všemu, když není po jeho - když mu něco zakážu, když nejdeme tam, kam si zamane, když nedostane co si zamane, vzteká se u jídla a protestuje, vzteká se, když má jít z venku domů, vzteká se i při koupání, když mu někdo vezme hračku .... No těch situací je strašná spousta.
4.) Když na něj přijde amok, tak ho doma většinou zavřu do ložnice a nechám ho vyvztekat anebo na něho platí studená voda - párkrát už jsme mu namočili hlavu do studené vody a teď jakmile slyší o studené vodě a není zrovna v tom největším záchvatu vzteku, tak hned zkrotne. A samozřejmě, když něco ošklivého provede, tak dostane i na zadek, ale to nemá skoro žádný účinek.
Venku je to horší, těžko ho můžu někam zavřít a tak prostě kolikrát jdeme za jeho šíleného řvacího doprovodu - nejhorší je, když nechce jít tam kam my, to se úplně vzpouzí a dostat ho z místa je fakt boj :-(. Když nakonec jde se mnou za ruku, tak u toho stejně křičí jako pavián, ale já si toho snažím nevšímat, abych nedělala venku ještě větší scény, než to, co předvádí on.
5.) Jak často během dne se vzteká? - jak kdy, někdy předvádí záchvatů několik, někdy mívá dny, kdy se vzteká třeba jen jednou, dvakrát. Hodně nepříjemný bývá i večer, když už je unavený.
6.) Předejít vztekání u Honzíka snad ani nejde - kolikrát se začne vztekat naprosto nečekaně v situacích, kdy se jindy nevzteká. Spíš vždycky tuším, kdy se vztekat začne - když mu něco nedovolím, nevyhovím mu, atd. Vždycky, jak se po záchvatu uklidní a já taky vychladnu, tak se mu snažím vysvětlovat a domlouvat, že vztekáním si nikdy nic nevymůže, ale zatím je to marné.
7.) Období vzdoru u Honzíka mi přijde nejhorší asi teď ve 3 letech, kdy už moc dobře pozná, co si může na koho dovolit a zkouší naše hranice, co to jde. Ale už od těch 2 let to začalo být dost hrozné a trvá to pořád.
Pa :a:

Ahojky! Prima nápad! Máme dvou a půl letou holčičku.
1) asi ve dvou letech, holčička
2) stále trvá, řekla bych, že je slabší, ale jak se to vezme: nevzteká se, ale odmlouvá a debatuje
3) kvůli všemu, když to na ni přijde, tak nechce nic - sama neví, co chce: "Neví co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane!"
4) nejprve se snažím vysvětli, proč to či ono nejde, ale pokud to nepomůže, pošlu ji do pokoje, že se na "Vzteklinu" dívat nebudu a až se vrátí hodná Klárka, ať za mnou přijde, že se na ni těším. Když sebou jako malá praštila na zem, zkontrolovala jsem, jestli není v dosahu něčeho nebezpečného, překročila ji a šla vedle do pokoje. To pak přišla s tím - "Mamiko, p(l)áču" tak jsem jí řekla, že nepláče, ale vzteká se a to jí nerozumím, co chce, tak jí nemohu pomoct.
5) zpočátku třeba 2x denně, ale jen krátce, po týdnu už jen 3-4x týdně, teď nejvíc, když je unavená
6) na jakoukoliv změnu připravit dopředu. U nás hodně pomáhá "naposledy" - naposledy sklouznout, poslední básnička ... a slíbit - "To jsi mi slíbila, a sliby se musí plnit, maminka je taky plní!" ( A to si teda pkně hlídá, že je plním!!! :-D )
7) teď - protože už je "rozumná" a když nechce spolupracovat a pořát se dohaduje a nebo se "zasekne", nemám na to trpělivost ( asi to bude i tím, že jsem těhotná a nebývá mi dobře :-(( )
Přeju všem hodně trpělivosti a pevné nervy!
V.

takže za nás-máme doma skoro dvouletého chlapečka :)
1.cca v roce,je to chlapeček
2.momentálně je to prakticky rok,vzteká se sice méně často,ale s o to větší razancí :)
3.kvůli všemu,podle mě kolikrát ani neví proč :)
4.většinou čekám,až ho to přejde,někdy,pokuď vidím,že teprve nabírá,tak se ho snažím zaujmout něčím jiným (samozřejmě ne vždy to jde :)),u nás nezabírá ani plácání na zadek,ani řvaní,ani domluva,párkrát jsem mu stříkla studenou vodu střičkou do obličeje,ale že by to teda pomohlo,to ne :)
5.někdy třikrát,jindy desetkrát,ale to opravdové s fláknutím sebou na zem tak jednou,max. dvakrát za den
6.snažím se domlouvat,vysvětlovat,na každou změnu situace upozorňuju cca deset minut před tím (třeba jdeme ze hřiště,jdeme z vody,jdeme se koupat apod.) a několikrát to opkauji-hodně se nám to vyplatilo a také se snažím dodržovat podobný rytmus dne.Ovšem,když se špatně vyspí,tak nefunguje vůbec nic :n:
7.tak myslím,že nejhorší ještě nepřišlo,nevzteká se tak,že by omdléval,přestával dýchat nebo zvracel.Snad nás to ještě nečeká :) Momentálně nesnáším scény na veřejnosti (hlavně teda manžel),ale i to se dá přežít :)