???

my taky budeme mít jméno po tátovi, teda pokud bude mít prcek "pindíka" :D
sice z toho nejsem dvakrát nadšená (já mám jméno po mamce a i když se mi samo o sobě líbí, v dětství jsem nesnášela právě ten fakt, že moje jméno není jen moje ale i její), ale fakt je, že jména, co se líbí mě, neladí s naším příjmením, a ta dvě, která by ladila, se manželovi hodně nelíbila, tak jsem ustoupila a "vydupala" jsem si podle svého aspoň jméno pro holčičku ;)

tak já taky bojuju se jménem Jan, který chce přítel (taky je Jan). takže jestli to bude holka, tak jsme v pohodě, ale jestli kluk, tak to budou ještě boje:) a jaktože nemáš sílu odporovat, dítě se pak tak bude jmenovat celej život. . já se teda nedám:) doufám:D

ahoj, tak pokud si to manžel přeje tak bych mu to přání splnila. Je to jen jméno-ne? můj muž nechtěl dávat jméno po sobě. Dříve se to dělalo dost často. Syn se jmenoval po tatínkovi. Můj tchán je Tonda a svému´synovi bych toto jméno nedala-je to tím že můj tchán je trošku zvláštní a Ondra má taky dost problémovou povahu-takže by tím pádem byl až moc podobný svému dědečkovi :s: . Nezbývá než se s manželem o tom promluvit a dohodnout se. My ti tu asi těžko poradíme :a:

A co kdybyste dali obě jména - tedy Petr Antonín?

:s: tak to je pěkný. a v jakém týdnu to byla kontrola? tchan i manžel jsu Jiříkové a chtěli taky Jirku, ale nakonec jsme se domluvili na Dominikovi :C]]:

Ahojda, souhlasím s holkama :-) Tonda se mi líbí, jen škoda, že se to musí psát jako Antonín :-)

Já tohle taky neuznávám,švagr je do dneška Honzík,přestože tchán už nežije a švárovi je skoro 40.Ještě když je to opačně,manžel je Petr,tak holčička Petruška.

Dítěti bych jméno po rodičích nedala. Já mám jméno po mamce, brácha po taťkovi. Vždycky jsme byli malá a velká J. a malý a velký L. Jak u blbých na dvorku :00: Navíc když mi přišla pošta, tak nebylo jasný pro koho je...
A Antonín je moc hezký jméno, tak se jmenoval můj dědeček :)