nočník, papání, mluvení ... nekonečný boj :-(
Ahoj holky ... mám 22měsíčního Honzíčka ♥♥ . už jsem na konci svých sil ... ne, že by mi ten můj ďáblík dával až tak zabrat, ale už nevím, co mám dělat, aby uměl to, co by ve svém věku umět měl. Za chvilku mu budou 2 roky a neumí sám papat, sám chodit na nočník a říkat si o něj, neumí mluvit .. :-(
S jídlem je to opravdu boj. Spousta dětí v jeho věku už umí samo jíst lžičkou i vidličkou. Ale u něj je to asi opravdu problém. Třeba oběd - hrůza děs. To než do něj ten oběd nějakým způsobem dostanu, tak je jídlo vždy studené. Musím si ho vzít na klín k počítači, pustit mu pohádku - aby se do toho zabral, jednou rukou mu musím držet ruce a druhou rukou ho lžičkou krmím .. to je jedinej zbůsob, jak to do něj bez boje dostat, jinak by mi neotevřel pusu. Nebo mi tuhle jedl polívku asi 3/4hodiny tak, že běhal po celém bytě a vždy když kolem mě proběhl, otevřel pusu a vzal si porci a papal - bral to asi jako hru, nebo co .. Už je to pro mě vysilující - pořád se s ním prát a dohadovat se o jídle. No ale třeba jogurty, kaše, přesnídávky, sušenky a jiné pamlsky - to mu žádnej problém nedělá. Rohlík veme do ruky a sní klidně celý, to samé sušenky a podobně. Ale obědy jsou hrůza děs. Hlady netrpí, to ne, to bych nedopustila, ale chci do něj prostě dostat něco zdravějšího, než pamlsky. Zkoušela jsem ho nechat i o hlady, že by si řekl sám, ale bez úspěchu :-( Takhle s ním bojuju už od zavedení příkrmů, achjo . Jo a co se týče pití - nechce mi pít z ničeho jiného, než z klasické flašky s tim klasickým dudlíkem, z něčeho jiného mi odmítá pít ..
No a NOČNÍK - další boj. Honzík mi teda na nočníku vydrží krásně hačat - vždy, když se do něj vyčůrá, nebo vykadí, pochválím ho, zatleskám mu - on má z toho radost a na pochvalu se vždy těší. Ale bez plín ani ránu, to by jsme byli hned pročůraný. On si nedokáže sám říct, že chce čůrat, ani mi to nijak nenaznačí. Zavedla jsem teď metodu, že jsem z bytu odstranila všechny koberce a lítá tady od pasu dolu nahatej, nočník mu dávám na oči. Ale on se klidně počůrá, udělá loužičku, rozťape to a je mu to jedno .. ach jo :-(
A další věc - mluvení. Vůbec nechce mluvit. On teda toho napovídá dost - ale pouze svojí hatmatilkou. Nic srozumitelného.. Když něco chce, ukáže prstem a řekne : HEHE . Snažim se opravdu s ním hodně mluvit, zpívat mu, říkáme říkanky, všechno mu popisuju, ukazuju, ale nic po mě neopakuje. Mezi děti se snažíme chodit maximálně. Holky, připadá mi, že asi toho dělám pořád málo .. Snad nemohu mít zaostalé dítě, to ne :-( Přeji si, aby s námi kominikoval, chápal nás a uměl si o vše říct .. achich jo
ahojky, jestli tě povzbudí, že to je u nás podobné a je klučina o dva měsíce starší ;) dudlíkovou flašku se podařilo vloni v létě vyměnit za tu od Kubíka Watter - neteče při otočení a sosá z ní líp než z dudana. Jídlo chtěl sám, tak jsem mu svěřovala vidličku, když se to dalo napichovat - těstoviny s něčím, brambory apod. Rýži nebo polívku jíí lžící a je to pochopitelně všude, ale on od určité doby prostě ode mě odmítal a chtěl jedině sám. No a na nočníku u něj ani to krásné hačání neznám :n:
Kačenka (za týden 2 roky), na nočník nechodí (situace obdobná jako u vás), mluví švédsky (až na slova, táta, máma, auto, hají, ham, pápá, mňam, haf, čiči a čí (jako na čůrání, to umí jen říct) a ee (na kakání, ale až post a to se jí ještě musím zeptat)), co se týče jídla, je to kyselina a zvládá jak lžící, tak vidličkou, poměrně obstojně. Ale má i dny, kdy nechce jíst, tak jí nenutím a nevymejšlím brikule, aby se najedla (tj. neexistuje jídlo u pohádky, nechceš jíst normální jídlo, nejez, ale ani pamlsky nebudou, nějaký honění po bytě? to taky ne).
Každé dítě je jiné a všechno se naučí, někdo dřív, někdo později, ale naučí, takže o zaostalosti bych mluvila, až v případě, že tohle dělá, resp. nedělá 8 leté dítě, ne necelé 2 roky.
nemá to smysl, jen si takhle sama ničíš krásné chvilky jeho batolecího věku. On k tomu dospěje neboj, vždyt ta jejich hatmatilka je vlastně kouzelná, jak se umí dorozumět beze slov. Danielka má taky jen tu svoji bengálštinu, sem tam něco se souvislostí. A prý to podle doktora bohatě stačí. Pozítří má 25 měsíců.
aby se naučil jíst lžičkou musíš ho nechat se ušpinit a ne jednou ale několik měsíců...
na na nočník většina dětí dozrává až po dvou letech.
předně bych asi vynechala různé poučné literatury, jelikož ty akorát deprimují maminky a ty pak v pocitu, že jejich dítě neumí na tom a tom měsíci přesně to, tlačí dítě tam, kam ještě není připraveno a o to je to potom horší. Já jsem taky hltala články, ale nad některými jsem se usmála a řekla si, že budu poslouchat raději hlas svého dítěte. Prostě některé je vyspělejší a některému to trvá déle, ale myslím si, že ve 22 měsících to není žádná katastrofa. Třeba můj partner nemluvil do 3 let, jeho sestřenice má holčičku, ta ti ve dvou letech odříkala anglicky básničky,rozumy rozdávala na všechny strany,ale plínu měla do 3 let - ona ti i řekla, nechte mi tu plínu, já tam hovno nemám, nebo si to prkýnko kupte, já na něj stejně chodit nebudu.... Co mám známou, tak jí ani ve 4 letech nechce jíst syn sám a musí ho krmit. Jinak já bych u toho krmení začla něčím tužším, polévku bych asi ještě krmila sama. Já mám 18 měsíční dcerku a zatím se se začátky samo-papání lžičkou seznamujeme a zkoušíme, na nočník nám to párkrát vyšlo, ale jak nechám bez plenky, je louže... Mluvení nám jde a i se snaží opakovat. Děti dělají velké pokroky a určitě všechno doženete, tedy, jestli je co dohánět..... Hlavně se nestresuj, že děti z okolí už to umí, opravdu syn z tebe ten tlak cítí a šprajcne se. Zkus třeba ve hře dát pít méďovi z jiné lahvičky, než s dudákem, méďu pochval-třeba na nás to zabírá, když nechce papat. I na nočník posazuji panenky a chválím je. A nebo jí ukazuji, jak to dělám já a to se u nás také dost osvědčilo.
Tak já bych tě ráda povzbudila, že nejste rozhodně sami, já o té naší cácorce radši ani nic nepíšu, protože taky v podstatě nic neumí a to co si popsala je úplně jak o nás. Sama nejí, nebo jen rukama a musí koukat na pohádku, na nočníku ani nevydrží sedět, když je bez plenky, tak je jí to jedno, že je počůraná. A tak bych mohla pokračovat dál a dál. Každopádně doufám, že to někdy všechno přijde :00: , ale naprosto tě chápu, že jsi z toho špatná, i já jsem :a:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
jednoduchá rada-dej mu na všechno čas :) to co jsi popsala přeci nemusí umět dítě ani ne dvouleté :) mluvení stejně nijak neposuneš-pokuď mu zpíváš,mluvíte na něj a věnujete se mu,nevidím důvod,proč by se časem neměl rozmluvit-až bude chtít :) Mimochodem slovní zásoba mého 21 měsíčního syna je taky oproti jiným tragická :) S nočníkem mu dej čas,když to nezvládá,nech to minimálně na léto,většina dětí mých kamarádek vzala nočník na vědomí až po druhém roce života :) Co se týče jídla-to jsou tvé návyky,co jsi ho naučila a neodnaučíš ho jinak,než správným jídelním režimem.Takže já radím jíst s malým,pěkně u stolu,bez televize,všichni dohromady :) U jídla se sedí a soustředí se na jídlo.Jestliže tě vadí jak to máš teď,tak nic jiného než přísná pravidla to nezmění :) a budeš se muset smířit s tím,že holt pár dní nebude jíst oběd,než si zvykne na jiný režim-a můžu tě uklidnit,náš sice jí sám,ale nechtěla bys vidět,jak po jídle vypadá on i okolí :) někdy jsem na nervy,že se prostě ani za nic nenechá nakrmit (max. mi podá kelímek od jogurtu a nechá si milostivě vyškrábnout spodek,který mu už nejde :s: :s: ),zvláště,když někam pospícháš je to úúúúúžasné :///: :///: prostě přestaň zkoumat věci,které ještě neumí a začni si všímat věcí,které umí oproti vrstevníkům navíc :) určitě na něco přijdeš :one: :one: