Nikoho jiného nemám než VÁS komu bych se svěřila Prosím poraďte.
Drahé maminky!
Dítko se nám narodilo již před rokem. A čím starší je tím více času a pozornosti vyžaduje. Což mi teda vůbec nevadí. Ale po celodenním ,,maratonu,, bych chtěla taky trochu toho uznání a pohlazení a aby mi i někdo řekl, že mě má rád. Manžel přijede domů (kolem 18 až 19hod) z práce a (od svých rodičů) samo sebou dostane jídlo až na stůl, pokud ho už nedostal u maminky. ( tak musím mít uvařeno pokaždé a čekám jestli bude nebo nebude jíst). Odvalí se na gauč a čučí na bednu. Když přijede o něco dřív tak si chvilku s malou hraje nebo i pomůže vykoupat, dá jí i třeba najíst, když mu vše připravím. Což v tom není problém.
Hlavním problémem je to, že jsme jako manželé naprosto skončili. Připadám si dost často jako služka, která vypere uklidí dá mu jídlo a postará se mu o dítě nebo jako sestra. Ráno a večer před spaním dostanu pusu a to je všechno. Jsem z toho už dost vyčerpaná a nechci, aby to nějak ovlivnilo malou. Už jsem se mu to snažila třikrát říct a bez výsledku. Co mám dělat? Poradíte mi?
Manžel má i své koníčky a 2x týdně není doma. Chtěla jsem po něm, aby malou 1x týdně hlídal on,že já si půjdu třeba na nákup nebo vklidu do vany s knížkou nebo projet na kole, ale bez úspěchu.
snažím se dělat věci s malou, ale někdy si potřebuji odpočinou i od malé.
Babička od manžela malou ještě nechce, že je malá a druhou babičku nechi zatěžovat má náročnou práci a není na tom zdravotně dobře.
Prožíváte to taky někdo? Je to tím, že jsme s dětmi pořád doma sami?
Kamárádky co jsem měla chodí do práce a nemají na mě čas tak ani nemám s kým popovídat.
Omlouvám se vám, ale fakt už to muselo ze mě ven. Nemám komu bych to napsala jen VÁM.
Děkuji za vaše odpovědi.
ahojky,já osobně sem do 2 let tak trochu protrpěla ne že bych malou z celýho srdce nemilovala ale celkově ta rodičovská na mě nepusobila dobře,hlavně ta určita izolace od koníčku a vubec od lidí,dokonce sem počítala hodiny kdy bude koupání a uspávání.Abych řekla tak pro mě bylo těhotenství nejštastnější období mého života a mateřská snad nejhorší až teprve těd sem si na ten styl života trochu zvykla takže to tak už neprožívám.Jinak bych to tvému muži duražně vysvětlila že prostě taky chceš mít chvíli pro sebe,když on ji má taky předce je to taky jeho potomek,pokud chce mít doma spokojenou a štastnou ženu ;)
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
to je velmi smutné... chlap si prostě zvykl na mamahotel a pokud se nesekneš, tak mu budeš sloužit až do smrti... bohužel, jaký si to uděláš, takový to máš :(
- já chodím od roka Krýši 3x týdně do práce a musím říct -díky bohu za to! člověk si opravdu potřebuje od prcka občas orazit, aby pak pro něj byl zase stoprocentní...
- já se s chlapem kolikrát zhádala "do krve", dokonce jsem ho i dvakrát normálně seřezala vařečkou... :) a od tý doby doma maká - 2x týdně má službu na koupelnu (takže myje záchod, sprcháč, umyvadlo), koš vynáší zásadně on a sem tam i doma vyluxuje nebo vytře (tak 1x za 14 dní)...
- malýho hlídá dost často, když jsem v práci a on přijde domu dřív (hlídá nám jeho ségra, co je na rizik.těhu), nakupovat chodíme buď všichni spolu nebo se střídáme a ten druhý je doma s prckem...
- na koníčky nemáme čas ani jeden, protože rekonstruujeme barák, ale co jsme teď byli o svátcích na horách, tak když nehlídala babička a my byli lyžovat, střídali jsme se u Krýši my a ten druhý lyžoval a střídali jsme se po hodině...
Prostě rodiče jsme oba, oba pracujeme, oba doma pomáháme, oba vychováváme našeho syna!