nevím co se psem :-(

Ahoj, já mám 4,5letého kokra, všude píšou, jak jsou tvrdohlaví, "vyčúraní", atd. Podle mě je potřeba dát pejskovi prostě najevo, kdo je tu pánem a nepolevit. Naučit základní povely - přivolání, místo, zůstaň. Já jsem ho začala cvičit, když mu byly tři roky, sice trochu pozdě, ale i tak to šlo. Doporučuji tedy zajít do nějaké "psí školy", kde Ti pomůžou v začátcích se cvičením. Nám stačilo 10 lekcí po hodině. První tři roky s ním nebylo znát, kdo koho venčí, neposlouchal spíš mi někdy přišlo, že mě naschvál ingnoruje. Po několik měsících důsledné výchovy jsem si s ním troufla na vodítku i na kolečkové brusle. Od té toby se trochu více výcviku věnuji a vymýšlím nové a nové povely a oba s pejskem nás to baví.
Až přivezeš mimčo, je dobré mimčo položit na zem a nechat pejska ho očuchat (NE OLÍZNOUT!!!) a důrazným FUJ dát pejskovi najevo, že se ho nesmí dotýkat. Když by si mimčo pejsek neočuchal, mohl by se bát něčeho, co je pro něj v domě nové, byl by více nervní a mohl by i třeba postýlku převrhnout jen, aby se k mimču dostal a lépe ho poznal. Za očuchání nového člena ho pochválit a poslat na místo. Doporučuji trénovat např. s plyšákem. Pokud pejskovi nevěříš, dej mu náhubek nebo ho drž ho na vodítku (volně ne na napnutém). Ale pokud mu nevěříš a nedokážeš odhadnout jeho reakci, nevěří ani on Tobě. Vzhledem k 19tt doporučuji začít okamžitě s výcvikem pod dohledem zkušeného cvičitele.
Doporučuji jeden můj "trik" na pejsky v bytě. Když jsme odcházeli na procházku, vyskládala jsem cestičku z piškotů od vchodových dveří do bytu až do vany. Postupem času jsem množství piškotů zmenšovala až jsme skončili jen jedním vaně. Trvalo to sice asi 2 měsíce a stálo to spoustu piškotů. Ale díky důslednosti a nevynechání ani jednoho dne (i přestože bylo třeba venku sucho) nyní pejsek po příchodu z procházky letí do koupelny a rovnou skočí do vany. Sedí ve vaně a čeká až mu někdo omyje nebo otře pacičky. A to před tím byl probém ho dostat i do koupelny natož do vany.

a je dobrý ji naučit na jemně!!když ji dáváte pamlsky, tak křičet jemně a dokud si to neveme jemně, protože až mu dítě bude dávat třeba kus rohlíku, tak říct jemně aby nekousl..a tak jsem teď Sárinku naučila tomu, že když jí hodím hračku a řeknu že nesmí tak nesmí, dokud neřeknu běž.je to dobrý k tomu, že když dítě před sebe nebo z postýlky vyhodí hračku, aby pes neutěkal a hned to nevzal do huby..fakt to chce výchovu přizpůsobit teď miminku. a ještě se hodně doporučuje, když pes jí granule tak dojít k němu a rukou mu hrabat do misky..protože děti to taky dělají.ne samozřejmě pořád, ale doporučuje se to hodně kvůliu tomu že pes se u toho učí sebeovládání a neagresivnosti.

Řešíme teď s přítelem stejný problém..nebo teda on řeší.Já mám jasno.Pořídili sme si pitbulku.Není to stafík, ale je to téměř to samé..Kdokoliv tyto psi mají a přišlo miminko do rodiny, strach tam byl, ale teď si ty psi nemůžou k miminku vynachválit..jistě.vše je to o výchově, a pokud dostatečně hnedka po příjezdu z porodnice tomu psovi ukážeš, kdo je tam pánem, tak z miminka bude mít takový respekt , že teď nestojí za to pejska opravdu podceňovat.Tyto pejsky nestačí plácnout.Mají to jako hru..Musíš to položit na bok a rukou ho duznit k zemi a říkat že nesmí..Jakmile dostaneš psa na lopatky jsi automaticky pro něj silnější a tímto si to pes zapamatuje..ne že se plácne.Naopak, pro nějaké plácnutí si dojde vždy znova někdy i rád..Já pryč svou sáru nedám..Je to člen rodiny..,Nejsem typ co utíká hned od problémů..samozřejmě nechci znít jako sobecká nastávající matka to vůbec ne,ale měl by pejsek dostat šanci.přece jen je to nevinné zvíře..Tisíce a tisíce lidí mají psa a dítě a zvládají.A když už se pes pořizuje v určitém věku, měl by člověk počítat s tím, že časem bude mít rodinu a na rizika myslet dřív.Přítel ji chce dát pryč a tvrdí, že si rychle zvykne u jiných, ale to že pes nemluví neznamená, že nevnímá a nemá city.Jak jsem řekla příteli.Kdyby jeho mamka ho dala v 7mi letech pryč, on si hnedka zvykne u jiných??jemu bude jedno že se ho rodina vzdala a odložila ho pryč?myslím že ne..Ten pes je teď sám o sobě ještě štěně..Naše Sára má 7 měsíců.Samozřejmě mám strach že může ublížit, ale skusím to..řešení je vždycky!!jen se snažit to řešit a vše si dobře promyslet.

Ahojky, tak my mame 5,5 letou fenku staffbulku, mame dvoutydenni mimi, pejsek je v pohode, ale je fakt ze uz je starsi a hlavne pritel kdyz si ji porizoval, tak mela docela narocnou vychovu a ted posloucha jak beranek a je moc hodna, takze jedina rada je, nepodcenovat vaseho pejska vychovu, co mi pritel rikal, kdyz byla nase Amalka mlada, tak byla taky pekne cislo, ale chce to pevnou ruku pri vychove, coz by mel zvladnout asi spis tvij pritel, prece jen je panicek on.... ;)

bohuzel se priklanim k tomu abyste zavcas dali pejska pryc,takove rasy jsou uzasne plemena ale je to hodne narocne a tvrdohlave plemeno,pokud jste ho nezvladli do tetka tak uz ho asi neprevychovate,vim ze je to tezke ale musis si vybrat pes nebo dite
a jestli chcete pejska tak si poridte nakou"fifinku"
my mame krizence vlcaka,asi 14dni byl na infarkt ze maly porad breci,pak si zvykl a tetka maly kvikne a pes je okamzite u me at vztanu
:a:

Ahoj. Já sice nemám staforda, ale mám kamarádku, která ho měla a když byla těhotná, jsem jí říkala, že ho sama dá pryč až se jí mimčo narodí... nebyl zlý, ale až moc srdečný a tím jak například vítal přicházející mohl snadno ublížit dospělému, natož miminku. Ona ho dát pryč fakt nechtěla, byl to její mazlíček (už ho měla dva roky), ale nakonec sama uznala, že to jinak nejde a že je té neposlušnosti na tak velkého a těžkého psa až moc. Teď se má ten její Ronnysek skvěle a ona ví že udělala dobře, sama by na něj nestačila.

vím o čem mluvíš - máme stafbullku, až se mi mimi narodí, budou jí 2 roky necelý. . vzpomínám si když jí bylo 9 měsíců jaký dělala naschvály, v tu dobu na ní platil jenom přítel - toho poslouchá nejvíc, stačí když se na ní koukne a ona už ví, že je něco špatně. . když přešlo tohle období vzdoru (cca v 1 roce), tak od tý doby poslouchá i mě, zdá se mi, že začíná dostávat rozum a i se trochu uklidnila:) všichni nám radili cvičák, ale u ní se to spravilo samo. . samozřejmě že se psovi musí určit hranice co už fakt ne, takže když se nám doma vykakala, tak dostala. netahala jsem jí, ale pořádně jí dala přes zadek (samozřejmě jsme jí nějak netýrali:) ). docela mě zaráží, že když psa trestáte že vrtí ocasem, to naše měla vždycky sklopený uši. . asi jsem ti moc neporadila, tak ti aspoň přeju aby se to zlepšilo a koukni na netu na nějaký články o výchově psa a zkuste to, hlavně zapoj i přítele, chlap má většinou větší respekt u psů:)

Ahoj Nate. Staford není určitě pes nejsnadněji vychovatelný, potřebuje pevné vedení a určitě nepatří do ruk lidem, kteří nemají zkušenosti s výchovou psů. V devíti měsících je v období, kdy na vás bude zkoušet první poslední a vynucovat si, co sám bude chtít, včetně toho vyměšování, co jsi psala. Dávat ho pryč není řešení, o tom, jestli ho zvládnete a budete mít dostatek času a sil na takovýho psa - o tom jste měli přemýšlet dlouho před tím, než jste si ho pořídili... A nemyslím to nijak zle, neber to tak, prosím. Nevím, jak bych Ti já mohla poradit, obzvlášť jak na to, až si přivezeš domů miminko - když stafordi jsou takoví blázni a do všeho jdou natvrdo, i když s láskou... Být Tebou, zkontaktuju nějakého odborníka. Možná bych se v okolí porozhlédla po nějakém cvičáku, kde by Ti mohli dát kontakt na nějakou osobu, která by mohla mít zkušenosti nebo se porozhlédnout po netu - kdo má podobný problémy a případně se tak dostat k nějakému člověku, který takový problém pomůže vyřešit. Hodně štěstí. Tobě, miminku i psímu kamarádovi.

Ahoj, no nic proti Tobě, ale já si myslím, že to bude spíš špatným výcvikem a přístupem....., dát pryč pejska to je nejjednodušší řešení, ale pak nastává otázka, proč jste si ho teda pořizovali.....takový pes chce hlavně tvrdý výcvik, každé štěně je nemehlo, oni za to nemůžou, to je jak s dětma...... Co se týče pejska a miminka, tak kamarádka měla retrívra, kterého si pořídili předtím než otěhotněla a až se malej narodil, tak mu nosili již z porodnice věci, které voněli malým, aby si pejsek zvyknul a teď jsou dva nejlepší kamarádi, nedají bez sebe ani ránu.

ahoj,myslím,že si ještě pěkně užijete :00: ,pes je ještě štěně a potřebuje hodně,hodně pozornosti,možná vám nic jiného nezbude než ho dát pryč.My máme psa,křížence,ale už starší dámu,když se prcek narodil,tak ji bylo skoro šest let,byla v pohodě,ted je prckovi skoro devět měsíců a krmí ji z ruky,ale hladit nechce,radči jde do pelechu,nemusím se bát je nechat spolu.To u vás asi nepůjde,spíš jste si měli pořídit pejska až bude prcek aspon roční.Ted to budete mít krutý,bude hodně žárlit a mimčo bude vetřelec.Přeji pevné nervy a at to dobře dopadne,at s pejskem nebo bez něj,ted je přednější mimčo :a:

Ahoj, já měla zlatýho retrívra, když se malá narodila, tak měl 11 měsíců. Byl to mazec. On tak strašně žárlil, dělal naschvály a fakt jsme vážně uvažovali, že ho dáme pryč, ale taky se nám do toho nechtělo. Pak si tak nějak zvykl, malou ignoroval, ale běda jak jsme k ní šli s přítelem oba zároveň. A to zlatej retrívr má být jeden z nejlepších a nejhodnějších psů k dětem. Malá má teď 7měsíců a tím, že začíná lozit, tak jsme zas řešili, že radši půjde z domu, aby ji nepokousal. Osud to vyřešil za nás a pejska jsme v roce a půl museli nechat usmrtit, protože měl agresivní formu rakoviny :(