Nervíky
Ahoj holky,
tak jsem se chtěla s váma trochu poradit, jestli je normální, že mám poslední dobou na tu mojí cácorku nervíky. Bude jí 11 měsíců a je ted poslední dobou víc uječená, pořád se někde staví a chodí okolo nábytku, nebo se furt chce stavet u mě , když jdu třeba jen do kuchyně, tak brečí ,vůbec si nechce hrát sama a když jo , tak jen asi 5 minut. Mám pocit, že vůbec nic neudělám a furt lítám okolo ní. A když brečí, tak jsem na ní někdy nervozní a a pak je mi to líto, tak si říkám, jestli nejsem špatná máma. Jinak malou moc miluju, ale někdy je to teda s ní očistec . Holky jak to máte vy ?
Děkuji
ahoj, mě tohle nějak nevyvádí z míry a víš proč? protože jsem u Ondry zažívala daleko horší stavy-tohle je slabej odvar. Samozřejmě že neskáču radostí když malá po mě pořád leze, ale co nadělám-nic. Dokud nezačne sama chodit, tak to tak bude. S hraním je to u ní jak kdy. Někdy si mě ani nevšimne a někdy si hraje jen pár minut a potom se po mě sápe a nebo sedí a kňourá :s: . Přejde to. Bude to ještě nějakou dobu trvat ale bude to lepší. Zase začnou jiné věci-a věř tomu, že tohle je proti tomu nic :a:
Já nemám nervíky, ale občas pořádnýho nerva a chuť sebou taky třísknout na zem a řvát jako to předvádí můj 11 m andílek :s:
Je to v poslední době docela zaltíčko, ale občas má den, kdy bych ho vynesla v zubech. Párkrát už jsem na něj i ječela jak hysterka (ovšem bez efektu) a nebo ho pleskla přes plenku (taky bez efektu). Takže se snažím uklidnit a počítat asi tak do milionu :s:
a úplně nejlepší je se prcka na chvilku zbavit (dát ho tatínkovi, babičce...), odpočinete si od sebe a hned budte oba dva snesitelnější.
A už vůbec si neříkej, že jsi špatná máma, jsi jen člověk a taky nemůžeš vydržet všechno. A že ty děťátka umí být občas dost nesnesitlený, ale na druhou stranu jsou to naše :€s€:
In reply to Já nemám nervíky, ale by Ja_hruška
Juj, moc děkuju za příspěvky, hend je mi líp a jsem ráda,že v tom nejsem sama. Malá je taky jinka zlatá , třeba v kočárku je nejhodnější, když může koukat a povídat, ale doma je to nekdy fakt na palici a ještě v tomhle ubrečeným počasí :-)
Máme to na chlup stejné. :///: No co se dá dělat.Musíme to vydržet.Počkej za pár let.Pak nám to zas přijde líto že se už dětičky bez nás obejdou a budem jen vzpomínat. :)
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Jojo, mám podobně starou holčičku, mám to úplně stejný a taky mi občas (vlastně často) tečou nervy. Když chci jít třeba na záchod, tak nejdřív mapuju, čím ji nachvilku odlákat a pak běžím jako o život, aby mě neviděla, protože je schopná pověsit se na dveře a já se pak nedostanu ven, aniž bych ji musela srazit :smich: Má dny, kdy jsem z ní naprosto vyřízená už odpoledne, jindy je to zase moje hodná, vysmátá holčička, která si umí hrát i sama a já stihnu dokonce i pořádně uklidit. Bylo to naprosto úžasně hodný miminko, ale hold už je to osobnost a jen tak se nedá odbýt. Ono to časem přejde a ještě budeme vzpomínat na ty krásný miminkovský časy :)