Nejkrásnější období???

10.02.2009

Ahoj holky, tak já nevím, ale jsem asi divná. Z Vašich příspěvků cítím, jak jste šťastné, jak to všechno prožíváte, prostě je to pro vás opravdu nejkrásnější období v životě ženy. Ale já to tak vůbec necítím. :? Jsem 19+0tt a spíš to více vnímám jako moje nejhorší období. Ne, že by mi bylo blbě, to mi nebylo ani na začátku, ale jsem hrozně unavená, nemám energii, připadám si jako velryba, nemůžu vůbec dělat sport, který tolik miluji a tolik mi to chybí, jsem hnedka udýchaná a mám bušení....všechny moje oblíbené věci jsou mi malé, mám depku, že už to nikdy nezhubnu, budu mít vytahaný prsa, popraskaný břicho....no prostě asi nemám mateřský pudy nebo co? Hlavně se bojím, abych mimíska měla ráda, až se narodí... Neodsuzujte mne za to, ale já si teď vážně připadám úplně strašně.

Kliknutím vložíte smajlíky:

Holky, já Vám tak moc děkuju. No vidítě, už zase skoro brečím, když si čtu vaše odpovědi. A to jsem nikdy moc nebrečela....asi máte pravdu, ještě necítím pohyby a taky si říkám, že až přijdou, tak to bude něco jiného a budu nadšená, tak uvidíme. Ale děkuju moc. Je toho na mě prostě moc a bojím se asi jako všechny, že to prostě nezvládnu starat se o takovýho drobečka. Ještě jednou děkuju. Papa

Já myslím, že je nás takových mnohem víc, než se zdá. :s: Já jsem si taky vždycky představovala, jak je těhotenství nádherné, jak budu hrdě vystavovat svoje bříško a prostě si užívat. A teď od začátku říkám, že nepochopím, jak může mít někdo haldu dětí. :n: Ty bych sice brala, ale jen kdyby je opravdu nosil čáp. :s: Tehulkování opravdu zmáhá a ze začátku bylo těch nepříjemných pocitů víc než těch příjemných. Teď jsem ve 30tt a občas nepříjemně bolí a tvrdne bříško, ale je fakt, že ty pohyby mimíska jsou jako náplast. :c: Ale jinak mě taky občas chytne depka kvůli postavě a tomu, že nic už nebude jako dřív. Jestli jsi viděla první díl Soukromých pastí, tak tam to Táňa Vilhelmová řekla velice pěkně, že s dítětem TY, JAKO OSOBNOST KONČÍŠ! Ale mamka ji na to řekla, že něco ještě hezčího začíná. :qu: Tak se těšme na svá miminka :cc): , něco na tom přece bude, jinak by nás tu nebylo tolik (jistě nejsme všichni jen důsledkem neopatrnosti). :h: :qu: :h:

Ahojky, vůbec nic si z toho nedělej, já to měla úplně podobně. Byla jsem zvyklá každý den sportovat - kolo, volejbal, posilovna, aerobik, spinning apod., na víkendy jezdit po výletech, po letních prázdninách jsem se strašně moc těšila do práce, protože patřím k těm "postiženým učitelkám", které to fakt baví:) A ejhle, už konec srpna jsem na dovolené v mých oblíbených Tatrách chodila jak důchodkyně po údolích, od začátku těhu bylo rizikové a musela jsem zůstat doma i z práce a hlavně zákaz jakéhokoli sportování:( To si člověk může říkat jak chce, že se těší na mimčo a že to dělá pro něj, ale pak tvrdnout v paneláku nic moc. Taky jsem si říkala, že si vůbec nedovedu představit, jak to budu zvládat, jestli dokážui to mimčo mít ráda, ačkoli bylo plánované, prostě jsem měla pocit, že když jsem si užívala života 35, tak že nedokážu v sobě vydolovat nějaké ty mateřské pudy:) No a můžu říct, že jsem ve 30. týdnu, na mimčo se s manželem moc těšíme, začla jsem dávat do kupy výbavičku a když mi někdo řekne ahoj mamino, tak už se neotáčím, koho jiného zdraví:))Takže hormony asi vše zařídily, tak neboj, budeš to mít určitě taky v pohodě. Pa

tyhle smutky a nářky a deprese si taky prožíváme do jisté míry všechny. Až ti naroste víc bříško a začně tě pořádně kopat a ty ucítíš v sobe ten život tak se to změní. A co teprve až začneš nakupovat a uvidíš ty krásné droboučké věcičky, tak se taky celá rozněžníš :-)
Já se zas teď trápím, že budu určitě špatná matka, že mi určitě umře, protože nebudu vědět, co s tím až bude brečet. No sranda. Tak to ber, že to jsou hormony a psychika a je to skutečně sranda jak se z vyrovnaných manažerek stávají podivné klepající se uzlíčky nervů.
:a:

Vůbec se tím netrap :) Já jsem se strašně bála být těhotná, nedokázala jsem si představit jak přestanu kouřit, pít kafe, dělat další věci atd., nakonec tohle všechno bylo v pohodě a to jsem musela úplně změnit životní styl, všeho nechat, ale zvykneš si :) Bohužel k tomu byly ještě další problémy a pro mě je těhotenství opravdu nejhorší období v životě a strašně mě to mrzí, psychicky jsem na tom už opravdu špatně, ale zase si říkám - nejdůležitější je aby bylo miminko v pořádku, šťastné a zdravé :one: Jednou tohle skončí a ty budeš moct zase dělat všechno jako předtím! A navíc si ještě užiješ krásné chvilky s miminkem v bříšku, až se ti tam bude pořádně vrtět :c: Jdi na 3D, to je úžasný zážitek, až ho uvidíš, jak je tam v tom bříšku :) A budeš ho mít ráda, toho se opravdu neboj :a:

Jak to tak čtu,tak mi připadáš,že si jedna z těch co si bohužel miminkem kazí postavu a život.Postavu si vypiluješ po porodu a život s mimi je úžasný.Já měla kdysi taky postavu,kterou by mi záviděli i některé modelky,ale je to daň za něco co je v životě to nejkrásnější.Možná na to přijdeš až budeš mít mimčo u sebe,nebo taky ne.Mimi bylo plánované?Jestli jo tak nevidím důvod stěžování.V opačném případě je to smutné.Tak nevěš hlavu a uvidíš,že časem budeš chtít další a další dětska.Pa Marketa

In reply to by marky2

Jo o té postavě mi povídej :s: Já jsem si taky stěžovala kámoškám, jak jsem teď tlustá a oni nic nechápaly, prý by chtěly takhle vypadat normálně, natož těhotné :s: Ale nevidím důvod, proč bychom měly být ošklivé po porodu, znám mamky co mají několik dětí a jsou jak proutek :one: Ono je to u někoho spíš moc velký nápor na psychiku a pak si takhle připadají ;)

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky