nedokážu ovládat vztek

moc děkuju za odpověď...už je to lepší, nekřičím, netrestám, chválím a je to fajn, občas stejně neposlechne, ale už vím, co na něj platí, zatrhnu mu nějakou aktivitu, co má rád nebo tím jen pohrozím a jde to ;-) navíc jsem si našla fajn přítele, který mi moc pomáhá, malej ho má rád, poslouchá ho, je to strašně fajn, když to jde najednou takhle hezky v klidu všechno...a ještě jednou moc děkuju :)

Ahoj, Ty jsi zachytila ten příspěvek :) Supr, že už Ti to jde lépe, tedy na jedničku s hvězdičkou :) Hodně dělá, když pomůže někdo druhý. Sama musíš mít ze sebe radost, když víš jak na ten složitý oříšek. Kéž by bylo takových víc :one:

jasně, že jsem ho zachytila ;-) a moc děkuji, teď už je to všechno mnohem, mnohem lepší, občas se stejně rozčílím nebo zvýším hlas, ale už je to jen výjimečně v situacích, kdy to prostě jinak snad ani nejde a funguje to mnohem líp, když se to stává jen jednou za čas, jinak vše řešíme v klidu a zdá se, že zatím je to moc fajn ;-)

Praktikujeme doma to samé. Vybuchuju od přírody taky často. Myslela jsem si,že jsem coby učitelka trpělivá, ale jak s oblibou říkám, 10x to vydržím, ale potom jsem jako sopka. Pracuju na sobě, a opravdu to pomáhá. Odejít z místnosti, nebo nechceš do školky? Tak já jdu sama, papa. A zabouchnu dveře. A hned se ke mě rozeběhne a poslouchá. Když křičím já, křičí taky. Takže se už snažím být klidas, co ho nic nerozhází a zabírá to.

chválím pořád, i za maličkosti...když jsme doma, tak to také řeším odchodem z místnosti nebo ho pošlu do pokojíčku, odejde a vrátí se úplně v klidu jakoby se nic nedělo...jenže tyhle situace většinou vznikají ráno, kdy se mu nic nechce a já spěchám do práce :(

chválím pořád, i za maličkosti...když jsme doma, tak to také řeším odchodem z místnosti nebo ho pošlu do pokojíčku, odejde a vrátí se úplně v klidu jakoby se nic nedělo...jenže tyhle situace většinou vznikají ráno, kdy se mu nic nechce a já spěchám do práce :(

no jasně, protože spěcháš a děti mají radar na to "prudit" když se nám to zrovna nehodí :///: nešlo by si pomoct třeba tím, že budete vstávat o něco dřív?

jo, přesně tak, je to jakoby to dělal naschvál, jen ráno, když spěcháme, jinak poslouchá a jde to bez problémů...dřív ho už nevzbudím, už teď vstává ve třičtvrtě na šest :( to je další problém se spaním, usíná až po deváté hodině, ale dřív prostě neusne, i když leží už od půl osmé v posteli :(

Dcerka ráno taky stávkuje, já do práce tedy nemusím, ale do školky ji vozí manžel, který musí... takže já působím jako ten zklidňující element, i když občas taky vypěním.
Když nechce snídat, nenutím ji, nechám ji vypít kakao a zbytek si vezme do auta do ruky a když to nesní, no tak má ve školce po osmé svačinu, hlady neumře.
Když se nechce oblékat, tak jí řeknu, že tedy bude se mnou doma, mám výhodu, že dcerka školku miluje, takže hned začne spolupracovat.
Kdybych byla ve tvé situaci, odešla bych z bytu, kdyby dítě cokoli nechtělo dělat... Rozloučila bych se, řekla, že jdu do práce a on ať si je sám doma. Počkala bych si samozřejmě za dveřmi na reakci. Průser bude, když to s ním nehne :s:

tak to jsem taky zkusila odejít a počkat, co bude dělat...hnulo to s ním, né že né, ale dělal takovej bordel a křičel, že sem myslela, že na nás vlítnou všichni sousedé :s:

Sousedi ať si trhnou nohou, důležitý je, zda to pomůže :-D jako je to drsný způsob, ale myslím, že když to uděláš párkrát, tak to syn pochopí, že to myslíš vážně...

:one: doufám, že to zabere...když bude vědět, že to myslím vážně, mohlo by pak stačit už jen pohrozit...tak uvidíme :)

Hodně štěstí a ať takovéhle drsné metody nemusíš používat dlouho :a:

no, já také doufám...příčí se mi to, ale chci, aby poslouchal...ještě jednou děkuji :a:

děkuji moc za rady, budu se snažit se jich držet, jen doufám, že už není moc pozdě

Nikdy není pozdě :h: :a:
A ještě lepší způsob výchovy je, když netrestáš ale chválíš. Takový opačný přístup,než je klasika. Místo vynadání za např. pobryndaný stůl pochválit, že si nepokydal triko apod.
Prostě celkově brát ten život z lepší stránky :-)

chválím, za vše se ho snažím chválit, i za maličkosti...ale děkuji celkově za podporu a rady, cítím se líp a myslím, že když dám na Vaše rady, zvládnu to ;)

To víš že to zvládneš, jsi ženská, my zvládneme téměř všechno :k:

děkuji za příspěvek, to mě potěšilo, že nejsem jediná, kdo takhle "trestá", občs...také zastávám názor, že to nesmí být moc často, aby se to nemíjelo účinkem, u nás to je jen občas, když už to jinak nejde...aspoň je potom chvíli klid, jinak by si ze mě dělal jen blázny a neposlouchal by mě vůbec

vím, že by tohle bylo ideální řešení...vidím to třeba u našich, když jsme na návštěvě, táta (děda) nemusí ani nic křičet, nic, prostě mu řekne, co chce, aby udělal a ten jde a poslechne...mě bohužel neposlechne...takže chlap jako řešení by byl úplně super, jak pro mě, tak i pro malýho, hodně věcí by mi to ulehčilo a věřím, že by byl daleko větší klid než je teď, ale problém je, kde toho chlapa najít :(

na internetu no.já ho tam teda našla...no jako fakt si to ted užívám říkám si že já si dost zažila když sem byla s ní sama, tak už se prostě nervovat nebudu a at se stará přítel když natálka zlobí...at si to taky užije :D

to já si také užívám, když jsme byli s tatínkem malého, tak to bylo peklo, pak když jsme zůstali sami, tak jsem si to opravdu užívala, samé výlety, samé aktivity s malým, bylo to super, to pokračuje nadále, věnuji se mu maximálně, ale najednou je toho moc, potřebovala bych si někdy chvilku odpočinout, jenže na to není čas a potom se odráží na mém chování, jsem unavená, protivná...na internetu jsem to také zkoušela někoho najít a nic...můžu se zeptat, kde si hledala?

jen na stesti.cz, jinde mě to nelákalo.. a nemysli si taky mi to trvalo půlroku než sem našla toho pravého..těch půlroku sme s malou furt chodili ven s nějakýma chlapama no až mě to už docela nebavilo...ale aspon sem si našla aj kamarády s kterýma když už nic jinýho, tak aspon sme jezdili na kole, vozili naás na výlety tež sme se něměli špatně :s:

:s: tak to věřím, že špatně jste se asi neměli...na to štěstí.cz jsem koukala, chtějí tam poslat sms za 99 Kč, tak na to teď prdím...já sem totiž navíc takovej "strašpytel", já jít někam na schůzku s někým cizím, tak se pěkně vystresovaná, to není moc pro mě...já pořád doufám, že "ho" prostě někde někdy potkám...asi špatný přístup nebo já nevím...

JO ONI TO ZDRAŽILI NO PO MĚ CHTĚLI TEHDÁ 30KČ. ale právě proto že tam je ten poplatek sem tomu nejvíc věřila že tam nebudou jen takové individua ale i normální chlapi..joo holka tak to se nesmíš bát to jinak nepujde :s:

já vím, že se nesmím bát, já na tohle právě že nikdy nebyla...vždycky sem toho člověka někde nebo přes někoho nejdřív potkala, poznala, ale jít na sraz s někým cizím... :n: bojím, bojím :s:

děkuji za příspěvek...máš pravdu, to jsem zapomněla napsat, malýmu byly v září čtyři roky...důslednost dodržuji, co řeknu, tak udělám, i když kolikrát na to doplatím i já, ale když řeknu, tak to tak prostě je, jinak by si ze mě dělal úplně blázny, ale prostě to nepomáhá, jak píšeš, za hodinku, za dvě to samé, pořád to zkouší a na to já prostě při tom stresu a shonu kolem nemám trpělivost...

Malýmu je taky tak nějak, a jsem na tom stejně. Co někdy říká to je úplně nehorázný, taky si nevím kolikrát rady. Vzpomínám ale, že to bylo takový vlastně celou dobu co ho máme, totiž jednou nahoře, jednou dole. Někdy mi přišel naprosto zlatej, jindy jsem se skoro styděla jít mezi lidi. Většinou když nefunguje domluva, nastane po nějakým čase zoufalství a zkusím ignoraci - že třeba zapomene říkat ty hrůzy. Když to nezabere, jde do tuhýho. Mě třeba děsí, když něco fakt ošklivýho říká, já mu vysvětlím že by neměl, proč by neměl, zkouším vyprávět i co to říká a jak to lidi může bolet, ale pak vzápětí vidím, že vůbec netuší, že je to co dělá špatně. Pak už prostě nevím co dělat aby pochopil, že je to špatně. Já ho sice můžu přinutit k omluvě, ale když cítím, že je to jen z donucení a stále nechápe, že udělal něco špatně, tak se necítím jako že bych to zvládla stejně. Má strašně divnej vztah k chlapům v naší rodině, a do určitý míry si za to ti chlapi můžou sami, ale kluk je pak zpovykanej.