Něco "pro duši matky" - moc hezký příběh - řvala sem po jeho přečtení jak ti naši drobečci, na které se tak těšíme.

TOLIK LET!

Moje kamarádka Debbie už měla obě dcery na střední škole, když ochořela silnou chřipkou. Vypravila se tedy k rodinnému lékaři, a tam se dozvěděla, že tenhle „bacil“ není vůbec žádná chřipka – Debbie byla těhotná.
Když se jí narodil Tommy, pěkný zdravý chlapeček, pořádně jsme to oslavili. A s postupujícím časem nám připadalo, že každý den s sebou přináší další důvod k radosti nad darem Tommyho života. Byl to milý, přemýšlivý chlapec a měl rád legraci. Jednoho dne, to bylo Tommymu asi pět, jel s Debbií do místní samoobsluhy. A jak už to u malých dětí bývá, zničehonic se zeptal: „Mami, kolik ti bylo, když jsem se narodil?“
„Třicet šest, Tommy. Pročpak?“ odpověděla Debbie a uvažovala, co se mu asi honí v hlavičce.
„To je ale škoda!“ poznamenal Tommy.
„Jak to?“ zeptala se Debbie překvapeně. Tommy na ni upřel oči překypující láskou a prohlásil: „Jen si to představ, že jsme se tolik let neznali.“

(Alice Collinsová, Slepičí polévka pro duši matky)