nechat nebo nenechat si říct pohlaví - toť otázka:-)
Holky jistě některé víte, jak tu od začátku prohlašuji, že bych se teď asi chtěla nechat překvapit, co nosíme v bříšku, přecijenom vysněnou holčičku už mám, tak je mi to tak trošku jedno, ale mám takovej trochu problém. Jelikož už doma mám princeznu, tak bych asi o fousek víc si přála klučíka (hlavně kvůli manželovi) a teď ten problém, já si totiž tak nějak myslím, že je to kluk, nevím proč, prostě od té doby co jsem těhu, prostě myslím na děťátko jako na chlapečka, ono se řekne, ženská intuice, jenže u mě nefunguje, už když jsem čekala Viktorku, tak jsem myslela, že budu mít kluka a ejhle :) Těhotenství mám teď taky naprosto jiné (i když vím, že to nemusí nic znamenat), tak mi to prostě tak nějak příjde, že to bude klučík, ale mám strach, že když si to nechám jako překvápko (což bych ráda), tak že až se to narodí a řeknou že je to holčička, abch třeba nebyla tak trochu zklamaná, protože jak říká manžel (ten to vědět chce), je prý lepší si to nechat říct a tak nějak se na to připravit :) tak nevím, teď mě to celkem láme tedy, jak jste to měli vy? Hlavně vy, co jste si to říct nenechali?
Jani můj názor už myslím znáš. I když bych ráda překvapení, tak si to říct nechám. Já to prostě chci vědět, od začátku doma všichni toužíme po holčičce, mluvíme o miminku jako holčičce a jestli čekám chlapečka, tak si na to prostě musím zvyknout. Nevidím na tom nic zlého, ale u porodu být zklamaná nechci. Ale ostatním pohlaví prozradit nechceme...chci, aby všichni napjatě čekali, jestli vykoukne holčička nebo chlapeček. A jestli se mi poštěstí holčička a někdy ještě třetí dítko, tak pak už mi to bude úplně jedno a taky snad prožiju ten pocit překvapení u porodu.
In reply to Jani můj názor už myslím by Rokl
Já už jsem přesvědčená že si to nechám jako překvápko, alespoň se budu mít na co těšit a už si ani nemyslím, že bych pak byla zklamaná, druhá holčička by byla taky ok, to spíš tatínek by musel zamáčknout slzu, ale aspoň by ho to třeba časem donutilo k třetímu dítku, kdo ví :) Já kdybych to věděla, tak bych to nevydržela to nikomu neříct, bych to rozkecala hned po odchodu z ordinace :s: ale ty jsi větší formát v tomhle než já, když jsi vydržela tutlat i těhu před chlapem tak dlouho, takže ti to určitě vyjde, budu moc držet palečky, aby jste měli tu vysněnou holčičku, ale bacha, jsou to stejný paličáci jako kluci :€):
In reply to Já už jsem přesvědčená by Jajda007
:s: :s: Asi každej, kdo mě delší dobu zná by se hrozně smál tomu, že mě tu označuješ za formát, který umí udržet tajemství. :s: :s: Tohle bylo prvně v životě, co jsem se asi na tři týdny kousla, ale jinak jsem slepičí prdel až hamba. Takže se s tím budu muset nějak poprat...nebo to nakonec stejně řeknu a bude ://:, ale to by se manžel zlobil, on tajemství udrží a chce to tajit. Já nemůžu úplně říct, že bych měla vysněnou holčičku, vždycky jsem chtěla hlavně kluka...ale tak tu holčičku bych si taky nakonec ráda zkusila. Sice nejsem úplně ten správný strojící typ maminky, ale nějaký ten culíček bych snad zvládla :///:. A taky bych jednou nerada měla plný barák chlapů...ale i kdyby, tak se s tím srovnám, to zase jo. Tak Jani, plně tě podporuju a držím moc pěsti, abys vytrvala až do toho května!
In reply to No tak snad nám to řekne, by Jajda007
Holky vám taky ne :///:...já jsem to manželovi prostě slíbila, musím být jako hrob ://:
In reply to Holky vám taky ne ...já by Rokl
:///:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Dneska je to je jedno, jako barvu nosí. Kamarádi mají holčičku, už měla půl roku a kupujou jí modrý věci záměrně, protože se jim modrá líbí a holčička má modré oči... A jsou rádi, že to holčička je.
Ostatně, když jsem šla na návštěvu, tak modrý overallek s krémově bílou byl nádherný, hledela jsem růžovou verzi, našla, ale ta hezká nebyla, tak jsem jim donesla taky do modra, a jsem si říkala, že těm to vadit nebude... Nenech se omezovat.
Znám případ jedný paní, dnes už historie, měla mimi hodně pozdě, chtěla strašně moc holčičku, vše nachystaný... Tehdy se to zjistit nedalo, kdo to bude... Narodil se kluk jak buk. Do 3 let nosil ty dívčí věci, růžový červený... Sukýnky teda ne ;-) No a vyrostl z něj normální pořádnej velikej chlap...
Ahojky, tak já si taky myslela, že čekáme holčičku, nevím proč, ale od začátku jsme na mimčo mysleli jako na holčičku, kterou jsme si přáli. Pohlaví jsem vědět nechtěla, ale šla jsem na 3D ultrazvuk a tam bylo jasně vidět, že je to kluk :D Nevím, možná v první chvíli jsem byla trochu zklamaná, že to je kluk, ale pak jsem začala nakupovat věcičky v modré barvičce a najednou jsem si nedovedla přestavit, že by to měla být holčička. Teď už má Jurášek víc jak 6 měsíců a nedovedu si představit, že bych měla mít teď něco jiného než klučinu :) Vím, že příště to opět nechám osudu, pokud se to budeme mít dozvědět, tak se to dozvíme, ale od dr. to vědět chtít nebudu :)
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
No na jednu stranu si taky říkám, že kdybych věděla, co to bude, tak by to bylo jednodušší, nákupy oblečků a tak, ale já mám i v té kojenecké výbavě pár neutrálních věciček, tak bych dokoupila stejně i tak něco neutrálního, i zavinovačky nové, ne růžové :s: Jenže já to u Viktorky věděla, to jsem to chtěla vědět dopředu a teď si říkám, jestli si to fakt nenechat jako to překvapení na porodní sál, no sama ještě nevím, ale manžel to vědět chce, takže je to takové složité, nedovedu si představit, že on by to věděl a já ne :)
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
ačkoli bychom oba radši kluka a já si myslím, že to kluk bude, ale holku beru taky, protože jestli bude po mně, tak stejně bude prdlá, bude mít radši vláčky, autíčka, stavebnice, a nějaký trapný panenky ji zajímat nebua dou. Nosit bude chtít flanelovou košili a montérky a chodit v pohorkách... a budem řádit spolu. Aspoň jí nikdo nebude odříkat podíl na tzv. mužských pracech. ;-) Ale je to jedno, naše dítě si můžebýt jaký chce, jako si může být modrooký blonďatý tak si může být tmavooký černovlasý a může si být nemocný i bez ručičky, je prostě naše, nikam ho nedáme a těšíme se na něj MOC a milujem ho teď a nemáme žádný podmínky.
Mám pocit, že kdybychom věděli, kdo to bude, tak se budeme oba těšit mnohem míň, zmizí tajemství, odpadne překvapení... Já se prostě strááášně těším, až se narodí, vezmu si ho do náruče, bude na mě koukat, já na něj, a bude mi úúúúúúúúúúúúúplnej šumák, jestli je to holka nebo kluk. Prostě to bude naše mimi. A až se nakoukám, tak si prostě sáhnu a budu vědět. Nechci svůj vztah k němu zakládat na tom, jestli je to kluk nebo holka. Ale jak se narodí, zamiluju si kohokoli plnou měrou, vlastně už teď. Miluju svoje rostoucí břicho a jsem vděčná tomu, kdo ho obývá, že tam setrval a doufám, že tam zůstane až do května a pak se setkáme. Hlavně, at se má dobře a líbí se mu u nás.
Manžel by taky radši kluka, z mnoha důvodů, ale s plným zápalem vybírá jméno i pro holčičku... A taky to nechce vědět. Prostě my to máme tak, že určitý věci mezi nebem a zemím mají zůstat tajemstvím - aspoň po určitou dobu - a jinak se člověk hrozně ochuzuje, hlavně sám sebe.
Tak jako jsme doteď nikomu neříkali, že jsem těhotná, tak dokud se nenarodí, tak nikdo nebude vědět, kdo to bude. Ani my ne. A všichni se budou o to víc těšit. Nakonec jsou všichni rádi, ať je to kdo je to. Prostě všechno dění na zemi má svůj určený čas a pro nás vědět, zda máme dceru nebo syna má svůj čas, až se dítě narodí.
Ne vše, co je možné a dostupné, je vždy opravdu dobré. (myslím obecně, nic proti tomu, že si to někdo nechá říct :)