Nazdárek kašpárek

Tak ti věřit budu, ale pořád se trochu bojim. Snad je taky pro mě lepší že nevím do čeho jdu. Uvidím a zvládnu to :one:

já se taky strašně bála, hlavně toho, že nepoznám poslíčky ani stahy, ale když to přijde tak prostě víš, že je to ono. Určitě to zvládneš, já jsem se vždycky uklidňovala tím, že to přede mnou zvládlo už hooodně moc holek tak, že já musim taky, no a zvládla jsem to...Ale teď musim přiznat, ikdyž už vím do čeho jdu, tak se taky trochu bojím..

Díky tobě to zmáknu snad taky, hrozně hezky se s tebou povídá a za to ti děkuju. Já když měla poslíčky, tak jsem myslela že už rodim po třetí kontrakci jsem si hlídala po kolika mě to chytá a už to nepřišlo ale nejvíc jsem vyděsila manžílka ale bylo hezký že se o mě strachoval.

No nemáš zač mamino, jsem ráda, že si tady alespoň s někym pokecám..Tak to ti věřim. Já měla to štěstí, že mi nejdřív praskla voda a bolesti přišli až po 8,5 hodinách a to už jsem byla dávno v nemocnici. No a když si vzpomenu, jak jsem to volala manžílkovi, aby pro mě přijel a on přijel jak blesk a letěl po schodech a ani se nezul a pak, když mě viděl jak hajám v postýlce a jsem spokojená...ty jeho vysrrašené oči a otázka: tak jedeme néé?? co tady ležíš...a já řekla jen klid bolesti nemám tak nemusíme až tak spěchat...no musim se ještě dnes smát.. :s: ale byl po celou dobu porodu u mě a já mu za to byla moc vděčná a nejkrásnější bylo, když mi řekl, že si mě ještě víc o to váží, že on by to nedokázal, tak to mě opravdu zahřálo u srdíčka..