Naušničky

sem nechavala nastrelit. Mala plakala jen kdyz ji drzela sestra hlavicku aby si dr udelala tecky a pak to nastreleni bylo sup sup a mala se pak hned zecala smat. Netekla nam zadna krev a ani to nehnisalo. :a:

Ahoj mi když jsme píchaly tak malá hrozně brečela a já vedle v čekárně taky, paní doktorka mě radši poslala pryč pak trvalo asi půl hoďky než se uklidnila a usla a pak se vzbudila a bylo to dobrý. Pak už to nijak nevnímala jen když jsem jí to natírala framikoinem tak se jí to nelíbilo a trvalo to asi tři týdny a uši byly zahojený. Ale určitě je to lepší co nejdřív dokud si na ty uši nechytá mi jsme byly ve 3 měsících. Tak hodně štěstí

Ahoj, tak my jsme dlouho váhali jestli budem nastřelovat nebo propichovat. Nakonec jsme se rozhodli a nechali nastřelit. Vůbec nelituji, protože jsme to nestačili ani postřehnout a bylo hotovo. Malá trošku kňučela, ale tím, že si jí dovolila držet sestřička, takže spíš takový trucung. Tak hodně štěstí, já se taky hrozně bála, ale bude to O.K a budete krásní!!!!!!!!!!!!!!!!

v pohodě,řvou spíš protože ji musíš fest držet než že ji to tak bolí,ani nám to nehnisalo.

Napíšu ti, jak to bylo u nás.Původně jsem ani nechtěla do ordinace, že počkám na chodbě,ať malou nevidím trpět. Sestra se ale na mě podívala tak přísně, že jsem nakonec u píchání asistovala.Jehla je to veliká,nahání děs, ale to je tak asi všechno. Doktor mě ujistil, že píchání bolí mnohem méně než třeba očkování a to, co mi nakonec pomohlo to vidět a přežít byl fakt, že Dorotka začala plakat hned, jak si ji sestra přitiskla na prsa, aby se nepohla. Miminka totiž nesnáší to, že se nemohou pohnout...a pak nějaké píchnutí jehlou už bylo vedlejší.Takže pláč není z píchnutí ale je to vedlejší produkt z nemohoucnosti pohybu, tak to je :a: :a: :a: