Naše operace nesestouplých varlat

V pondělí: procházka areálem nemocnice, Mates si zpíval po chodbách a pohoda, pan dr. na anesteziologii se nás jen vyptával na pár drobností, zvážil Matese a šli jsme na centrální příjem. Jako doprovod jsme měli babičku a stýčka Aleše. S nima řádil a byl fakt veselý. Na centrálním příjmu jen papírování a hned hurá na oddělení urologie . Tam nás přivítala velice milá sestřička a Matýsek plakal jen při vázání identifikačního náramku. Zabydleli jsme se na pokoji, který jsme měli sami pro sebe. babička se strejdou odešli v 10 dopoledne. Mates šel prozkoumat co kde je - jídelna, toaleta, sprcha. No zvědavec. Pak nás brzo čekal oběd, který si vychutnával jak drobek tak já. Od rána jsem od nervů nejedla :-D Odpoledne trávil laškováním s personálem a běháním po chodbách. Jen na příjmu u pana dr. trochu plakal, jinak stále veselá nálada. Večer se mu moc nechtělo ležet v postýlce, ale byla jsme neústupná a nakonec v ní spal od 18:45 do 6:15 s 2 probuzeníma.
V úterý ráno to bylo rychlé, v 7:30 injekce do zadečku tak si pořval, do chviličky byl jak blátíčko a měl úžasné občasné záchvaty smíchu. Jak opilý. Pak následovala cesta i s postýlkou z 3.patra do přízemí na sál. Jela s náma ta mooc šikovná sestřička a zřízenec Ondra, s kterým se Mates rychle skamarádil. Tam si ho ode mne vzal "strejda" František, dali mu slušivou zelenou čepičku a maminka musela odejít a Matýsek hrozně plakal. Bylo mi všelijak. Sestřička na mne stále mluvila a snažila se odvést pozornost. Pak mi poradila kde najdu bufet ať si můžu dát kafe. Bloumala jsem chodbama areálu klepaly se mi nohy, chtělo se mi brečet, bylo mi zle. Dala jsem si kávu a telefonovala s tetou MArtinou - Salominkou. Byla miv tu chvíli největší oporou. Pak jsem šla na oddělení na snídani a po 9 hod volali, že můžu za ním na dospávácí pokoj. Běžela jsem jak o život. To malé bezvládné stvoření na přístrojích přikryté peřinkou až ke krku - vehnalo mi to slzy do očí. ALe byla jsme ráda a děkovala Bohu, že je to za náma. Tam jsem byla hodinku. Pak přišla šikovná hodná sestřička a jeli jsme na oddělení zpět. Dostali jsme instrukce kdy může pít a kdy až jíst, udělali nám do termosky ovocný čaj.Celý zbydek dopoledne prospal. Odpoledne přišel pan doktor David Míka a informoval nás o stavu operace. Nakonec mu dělali jen pravou stranu a přetáhli mu předkožku. Nesmíme se do vyndání stehů koupat jen sprchovat. Matýsek pospával a občas plakal hladem. když chtěl čůrat byl úplně v křeči a plakal. Sestřička potvrdila mé doměnky, že je to tím, že ho to přes desinfekci pálí. Tak jsme se nosili a chodili po chodbě, koukali na lidi a obrázky. Zaujal i nazdobený stromeček, na kterém blikala světýlka. Pakj zas pospával. Já byla šťastná že můžem být spolu. Jakmile se sešeřilo volal táta táta. Tak jsme volali tatínkovi kluci spolu mluvili. On na tátu a ségru pořád myslí. Občas volá i Aničku. Večer jsme se pana dr nedočkali - Mates usl. Sestřička říkala, že když spí bez bolesti, že ho budit nebudou. Tak super.
Středa: Rno velká vizita v čele s primářem a ten potvrdil že jdem domu. To už byl Mates vtipný stavěl si z lega. Jakmile tam dr naběhli palkal - no bodeť by ne bylo jich asi 10 :-), pak si zatleskal, tak mu primář též tleskal, že je statečný a říká: Teď si sbal kufr a můžeš domů, Mates vyndal dudlík z puy a říká : PA. Smála jsem se. Hned nám bylo veseleji. Šli jsme na snídani, pak už jen zaplatit poplatky a domluvit se strejdou odvoz. Chodili sjme nedočkavě po chodbách, když nás volala sestřička ať si vyzvednem papíry. Rovnou nám domluvila termín kontroly s panem dr. v ambulanci. V 10 přijel strejda a běželo se domu!!

Mates řádil jako čert, není na něm znát, že by ho byl někdo operoval. A já? No tolik strachu o dítě jsem nikdy neměla. Jsem šťastná že to takto dopadlo a že budeme mít VESELÉ VÁNOCE!!