Naše náročné žárlivé období

Milá Pepinko,

nedá mi to a musím ti po čase věnovat pár řádků...

Je ti 2,5 roku, měříš asi 93 cm a vážíš skoro 13kg. Krásně mluvíš, už říkáš takřka vše, někdy mě až překvapí, co vše znáš. Umís hezky malovat,už to nejsou jen čáry, ale auto umíš parádně a pak taky kreslíš takovou zvláštní berušku s nohama a kloboukem. Stavíš dokonalé stavby z lega, sama si hrajes pribehy s figurkama, moc tě baví, když spolu pečeme, malujeme, modelujeme... Víš jak se jmenuješ, i příjmení, kolik ti je, kde bydlíš a jak se jmenuje brácha. Barvy si trošku pleteš, teda když řeknu ukaž tu a tu barvu, tak to máš v malíku, ale když je máš pojmenovat, občas se ti to motá :///: . Snažíš se počítat, řekla bych, že do těch 4 bys to mohla dát, ale ty většinou skočíš na 8-9 -7... Miluješ hru na schovku, ale hraješ ji dost zvláštně -běžíš se schovat a řveš "budu .....". KDyž jsi s kamarády, občas i hračky půjčíš:-). Umíš se dělit o mňamky. Večer vyprávíš Zloutkovi pohádky. Na odrážedle jezdíš jak starý mazák. Ještě bys mohla zapracovat na tom, aby ses sama oblékala, to se ti moc nechce. Jídlo jíš až na vývary sama, ale když ti něco nechutná, musím tě krmit, abys to snědla, jinak bys klído pido byla proste o hladu. Ráda chodíš do knihovny, hodne si prohlížíš knížky a spolu čteme. Umíš uplne sama složit 25 dílné puzzle. Taky si umíš pustit pohádku na mobilu.

k bráškovi se chováš vlastně moc hezky. Přebaluješ se mnou, vybereš plínku, připravís jí, dáš jí pod prdelku, pak přes bříško, zalepíš...ja už vlastně jen rovnám, utahuju... Snažíš se ho i oblékat. Podáváš mu dudlíčka. no, s tím to teda dost přeháníš - jsi schopna mu ho spícímu vyndat a zas zandat a říct, že a) "už trochu plakal" b) "Lojzíčka něco trápí". Když mu odsávám nos, držíš ho za ruku a chlácholíš ho "šikulko, už to bude". Když pláče, chceš mu cvičit nožičkama, abys vyhnala "prďánka". Nakukujes mu pod overalek, jestli má "káknuto"....Ale velký, ale velký problém nastává, když kojím:-(. Poslední dobou už mám pocit, že se z toho opravdu zblázním. Stojíš mi u nohy, rveš za ruku a křičíš "hotovo, nekoj, hotovo, pojď, chci čurat, kakat, mam hlad..." a řveš a řveš a skáčeš a vztekáš se. Většinou se i natruc počuráš, nebo vymačkneš pár kapiček, protože s tebou před kojením radši chodím na záchod... Většinou jsou z toho opravdu velké scény:-(. Začala jsi ho i napodobovat. Chceš přesně to, co má on. Je to jak ve vlnách, něco už jsme potlačili, s něčím bojujeme. Večer jsi chtěla třeba 5x přebalit, ač jsi v plíně nic neměla nebo jsi uplne zuřivě mačkala pár kapiček, pak hlásíš, že tě bolí bříško, že chceš pecičky, pak se vztekáš, že ti nejde vytlačit "prďánek", pak máš zase hlad (ač jsi nacpana)...proste to koresponduje s tím, co my říkáme o Lojzíčkovi - takže se snažíme eliminovat hlášky typu "brečí, asi má hlad...asi ho bolí bříško apod".. Vrátilo se období hysteriků. Ještě tak srpen, září jsi měla jeden velký za měsíc. Teď je máš denně...hodně často jsou zlé, skáčeš z výšky na kolena, mrskáš sebou po zemi, nenecháš na sebe sáhnout, nudle z nosu máš všude....a příčiny? Často blbosti, často pro me nepochopitelné věci...např. jedu venku s kočárkem asi jinak, než chceš ty, pořád řveš "jed tam" a tlačíš mě třeba o 10 cm dál. Což mně to je šumák, bych i jela bokem, ale ty se nedokážeš vymáčknout, co chceš a pak jsi už jak v tranzu a není ti rozumnět. Nebo chceš pomoct zabalit médu do zavinovačky. Jen na nej sahnu, hysterie - asi jsem na nej sahla blbe. Nebo ti tece nudle a já podám kapesník a chci ti jí utřít -hysterie, ty si chceš sama vybrat kapesík a utřít sama nos....je toho strašně moc a já jsem už opravdu unavená. Velmi často bohužel ztrácím nervy, po porodu o dost víc křičím, dávám ti na zadek, přes ruce....prostě je to špatně, já vím, ale nervy mám jen jedny a momentálně jsem na tom s nima už dost špatně.

A tak chci jedno. Doufám, že toto těžké období rychle přejde a nenechá na tobě následky. Víš jak si pak vyčítám, když tě vidím, jak si plačky jdeš stěžovat do pokojíčku žloutkovi? Jak si sedáš do koutku? Neskutečně me to mrzí, bolí, jsem z toho nešťastná.... opakuju ti, jak tě miluju a doufám, že to i přes mou stávající nervozitu alespoň trochu cítíš...

Ted nas cekaji Vánoce, pobyt v přírodě, s bratránkama, tak doufám, že si všichni odpočineme, přijdeme na jiné myšlenky a bude zase fajn... :h: