Náš porod

:!k: Ahoj maminky, těhulky i snažilky !!! :!k:

Dlouho jsem se odhodlávala, jestli popíšu svůj porod, ale nakonec jsem se rozhodla, že ano. Jako těhulka jsem tady četla porody vás ostatních a tak jsem si řekla, že si ten náš porod taky třeba někdo přečte a někomu pomůžu od strachu z porodu.

Předesílám, že jsem se porodu děsně bála. :dog:
Do nemocnice jsem nastupovala 23.2. v 8.00- manžel nás s taškou naložil do auta a jelo se do Plzně na Lochotín. Oba jsme byli nervózní a jaksi křečovití, strašně jsme se na princeznu těšili a zároveň jsme se báli toho, co přijde.
Na ambulanci mě přijali, s přáním všeho nejlepšího mě poslali na odd. patolog. těhotenství a manžel mě předal sestřičkám. Na pokoji byla sympatická těhulka- taky čekala na vyvolávání, takže zatím vše jen nejlepší. V pondělí se nedělo nic, v úterý byl proveden zátěžový oxi. test- s dobrým výsledkem, který se celkem dal s úsměvem na tváři vydržet. Večer mě vyšetřil sympatický Dr., zda jsem připravená, nebo zda budou zavádět gel a připravená jsem byla- na 2 prsty otevřená- jako již ostatně několik týdnů předtím :ww:

Ráno 25.2. mě tedy konečně po 2 dnech vzali na sál a že se bude vyvolávat. Přišel krásný mladý Dr., že mi zavede tabletu- to jsem si už říkala sakra, takový pěkný chlapi a člověk je před nima v takových situacích a pózách, že jsem se styděla jako blázen...
Zavedl mi tabletku, bolelo to jako prasík :pig: , ale to ty Hamiltonovy hmaty a chvaty taky- nechci nikoho strašit, ale mě to tedy docela bolelo. První tabletku mi Dr. tabletu zavedl špatně, což zjistil až když ze mne konečně vytáhl ruku, takže na to půjdeme znova- a napodruhé už se povedlo. Budeme čekat, kdy to přijde. Natáčeli mi ctg, do toho mi kapala infuze a v břiše se začínalo něco dít- něco, co jsem do té doby neznala, protože mě jen občas v těhu tvrdlo břicho, ale na to jsem brala magnésko, takže vlastně nic....bolelo to, ale jen dole v podbříšku, takže mě opět vyšetřili a že je to málo, kontrace jsou slabé, takže další tabletka....jinej doktor, zase moc hezkej...zase bolavé zavádění a čekání, co z toho.

Pak už to začalo bolet opravdu dost...ale nález stále stejný...hrdlo se neotvíralo, od 35 tt, kdy mi říkala moje Dr., že už klidně můžu porodit nález stále stejný- otevřená na 2 prsty a ani o kousek dál...ve 42 tt celkem výhra :qu:
Takže choďte, paní G., jděte do sprchy a na míč a uvidíme....vše jsem poslušně provedla a nic...ve dvanáct mi řekli, že má přijet manžel, ten už stejně doma celej nervní nevěděl, co má dělat a už byl na cestě za mnou . To už jsem skoro nebyla schopná do telefonu říct, že jsem v pořádku a říkala jsem si, že už budeme rodit...haha, omyl...ve dvě mě zase přešetřili a že se to pořád nehýbe :n: a to jsme skákali na míči, chodili, tancovali- DOPORUČUJU...
Takže už mě nenechají trápit se, napíchaj mi něco, aby se to zastavilo, půjdu zpátky na odd. patolog. těhotenství a najím se, prospím se a za 2 dny znovu na sál...no já myslela, že se mi to zdá....prý se vyvolává až 3x za sebou, než se provede sekce ( já byla z té představy zralá spíš na infarkt, než na porod ).
Sebrali jsme župan, ručník a mýdlo ( můj veškerý majetek na sále ) a šli jsme zpátky na odd. To už jsem na pokoji brečela bezmocí, bolesti po inj. ustupovaly a manžel byl pořád se mnou....Najedla jsem se, pak jsem byla unavená, tak jsem miláčka poslala domů, on obvolal rodinu, že se nic nekoná a jel k rodičům...všichni nervní a tohle teda nečekali, kde nic, tu nic :ooo: ticho po pěšině a holčička spokojeně stále u maminky v bříšku.
Spala jsem jenom hodinu, protože jsem si říkala, že v noci pak nebudu moci spát, když se vyspím navečer, večer jsem se nacpala večeří a šla do sprchy a že si budu číst. Po sprše mě začalo bolet břicho znova, a hnedka po 5 min
( to jsem pořád nedokázala pochopit, jak je možný, že ta bolest jde pravidelně jako budík ). Tak jsem to šla říct sestře...a ta že je to v klidu, že se to stává, že až to bude třeba hodinu pravidelný, tak mám přijít znovu, a že je možný, že to ještě zase odezní :pig:
Tak jsem si poslušně lehla do postele, že si budu číst. Pila jsem hodně čaj, měla jsem totiž pořád žízeň z rána, kdy jsem nemohla ani jíst, ani pít. Pak jsem šla na záchod, bolesti byly pořád a koukám, že na prostěradle je mokro... zazvonila jsem na sestru a ta mi povídá, že si mám vzít zase to své obligátní vybavení- ručník, mýdlo a župan, a že půjdu zase na vyš. na sál. Zkoušku na plodovku udělat nemohli- mokro bylo jen na prostěradle a pak už neteklo nic.
Tak jsem si říkala, to zase nic nebude, akorát budu strašit na sále a zase nic...jenže ouha, cestou na sál už jsem musela zastavovat při chůzi a prodýchávat kontrakce a tak mě přeci jen napadlo, že by už snad konečně ?????

V půl osmé mě přijali na sál č. 1, vyšetřili a že se uvidí....že mi natočí ctg a pak si půjdu lehnout, jenže než mě natočili, tak jsem se šíleně pozvracela :sick: - všechno co jsem snědla šlo ven- na porodní křeslo, na košili, no hrůza a strašnej trapas, byl to takovej fofr, že jsem nestihla ani zazvonit na PA....ta to vzala s humorem, smála se, a že prý už bez mimíska neodejdu, že prý klid, mimčo rozhodně bude- to jsem teprve skutečně uvěřila, že asi budu rodit. :00:
Manžel doma už byl zase jako na trní, já zase brečela do telefonu, protože mi začínalo být fakt blbě a když mě přišel Dr. znova vyšetřit, jestli má už manžílek přijet, tak povídá 4 cm, :dance: tatínek fofrem sem, už se to rozjíždí, konečně se to pohnulo, tak ať to stihne. Tatínek přijel šíleným fofrem asi za 20 min, jel jako blázen, až se na sále divili, kdeže se tam bere tak rychle jako jestli fakt bydlíme v Klatovech :00: Přišel akorát, když mi dávala PA klystýr....což tedy nemusel, ale stalo se, teď už asi žádnou tajnost před svým drahým nemám :qu:
PA se zeptala, jestli ho budu vůbec chtít, což jsem rozhodně chtěla, protože znám ty krásy, když ho mamči nechtěj ( a je na něj čas ) a jak to pak dopadá, když střeva nejsou prázdná...představa, že budu řešit, zda se nepo...se mi nelíbila a asi bych se dost styděla, takže bylo jasno. PA se smála a že by jim to nevadilo, ale i tak jsem se hnedka domluvila, že tohle už je nejmenší a já to rozhodně přežiju a že pokud se jedná o další, tak rozhodně chci epiziotomii, že se nechci potrhat a že to bez ní zkoušet nechci ani náhodou...no to už se smála PA úplně....prý ti zdravotníci....
Manžel dostal krásný modrý obleček- XXXL mu bylo těsně, dvoumetrový stokilový habán není žádný drobek :dog: - moc mu slušel a chodil se mnou do sprchy a na záchod....nakonec bylo fajn, že tam po té očistě byl, pomáhal mi na záchod vůbec dojít. Kontrakce už byly tak silné, že jsem ve sprše, kam mě posílali, nemohla vydržet a klečela jsem tam ( jak má sprcha pomáhat, tak mě nedělala dobře vůbec). Ještě jsem několikrát zvracela, pak mě zase natáčeli, a to už bylo peklo vydržet to v leže v klidu. Píchli mi vodu- protože ta tekla nějakou malou dírkou a né moc, pak že se to vystupňuje. Chtěla jsem epidurál, ale že prý je brzy a já už jsem začala být srab, že to už dlouho nemůžu vydržet.
Manžel byl zlatej, pořád se mnou dýchal- nahlas a názorně...jako pes, pak jako lokomotiva, nakonec už mě jen říkal, ať dýchám a neřvu, křičet jsem nechtěla, ale jaksi to nešlo ovlivnit, sem tam výkřik "ujel". PA byla úplně skvělá a oba kolem mě lítali a obskakovali mě, no prostě chování super, to jsem vážně nečekala, na jakou super paní/slečnu natrefíme. Pak už jsem nemohla kontrakce prodýchat, takže mě to nutilo tlačit, jenže to jsem ještě nemohla, měla jsem stále lem a ten nepolevoval...takže jsem dostala Buscophan a PA mi žačly pomáhat ručně...přišla starší PA - taky super, já pořád čekala, kdy dorazí Dr., u nás rodí prvorodičky vždycky Dr., ale na Lochotíně asi ne, a já byla moc ráda, že mě rodila ta naše hodná mladá holčina, co tam byla se mnou celou dobu. Pak už jsem mohla tlačit, což bylo super a dokonce mi řekly, že když budu tlačit správně, tak za 5 min bude Kačík venku...tak jsem do toho dávala všechno, protože jsem to chtěla mít za sebou, to už fakt hodně bolelo, ale chýlilo se to ke konci. Na bolest mi nic nechtěli dát, že už je pozdě, manžel mi držel nohy, protože já už nemohla ani to.
Pak mi ale jednou řekl, že už viděl tu naší milovanouu hlavičku, že má blonďatý vlásky a já věděla, že už to bude, na další zatlačení byla venku, pak ramínka a už byla u mě na břiše a já já mohla pohladit. Stříhnutí jsem cítila, ale ušlo to. Malinká byla venku- no nádhera, plakala a můj muž jí říkal: neplakej....ale já zase řvi, plakej a řvi, co nejvíc ať víme, že jsi ok :||):
Odnesli jí k ošetření, a miláček byl tak na měkko, že jsem mu musela říkat, ať ji vyfotí a ať mi řekne, jaká je, a kolik měří a váží, a on mi pořád opakoval, jak krásná a že má taaak dlouhý prstíky...Koukla na svět v 00.35 :dog:
PA mi držela pupečník a placenta nechtěla jít ven- 5, 10 min nic, to už jsem byla nervní, protože jsem si říkala, že po tom všem ještě revizi, to už snad néé, už tak to bylo všechno "na několikrát", tak ještě tohle...pak tedy placenta odešla, a klídek, pohoda, než jsem na noze pocítila něco teplého a najednou PA křičí pojďte mi pomoct - honem, a tak přilítla ta druhá PA, pak i z dětskýho a tvářili se nějak divně...a honem honem doktora, manžel dal malou zpátky dětským, ty mi řekly, že mi malou prohlídnou a pak jí dostaneme na šestinedělí k sobě a jedna mi ještě říkala, že je spolužačka a kamarádka mé velmi dobré kamarádky...přišel doktor a PA, co mi celou dobu mačkala na břicho povídá, že hrozně krvácím a že se na mě musí podívat....
Já jsem jen cítila, jak slábnu a slábnu a bylo mi to všechno najednou tak nějak jedno, Dr. mě prohlížel, musel prý kouknout i do dělohy, to teda bolelo, že jsem i hekala, že to bolí, a on mi vysvětloval, že to chápe, ale že musí a já zase že to taky chápu, ale že si nemůžu pomoci, a ať si mě nevšímá a koná....no srandy pytel.
Děloha se mi nechtěla zavinout a děsně to teklo, honem mi napíchli ještě druhou ruku, najednou mi kapaly 4 infúze a pak se to konečně zastavilo a Dr. začal šít, že prý jsem se potrhala ještě i zevnitř, ale to už mi bylo jedno,jak jsem byla slabá, tak to ani moc nebolelo, jak tady maminy popisujou, že šití je horší, než samotný porod, tak u mě to neplatilo... manžel pořád byl u mě - zelený jak sedma a já byla tak malátná, že mi bylo jedno i to, ani jsem nepoznala, jak moc se bál. Když mě Dr. došil, tak mi řekl, že jsem ztratila cca 1200 ml krve...a to že je prý dost a že zůstanu pro jistotu na sále déle :jawdrop:.
Klepaly se mi nohy, úplně mi skákaly, celá jsem se třásla a nemohla jsem se zahřát ani pod 2 dekama, bylo mi zle a pak jsem nakonec usnula. Kačíska si ze sálu vůbec nepamatuju, o ty první chvilky jsem přišla, zapomněla jsem to, nevím, jak po porodu vypadala, znám ji až z fotek. V pět ráno jsem se pořád ještě na sále probudila a že mě znovu prohlídnou a pojedu na šestinedělí. Byla jsem ok, vycévkovali mě a jela jsem. Slabá jak moucha, nemohla jsem ani přelézt z postele na postel, ale už jsem si říkala, že uvidím Kačenku a to mi dávalo elán. Rozloučila jsem se s tou naší skvělou PA a jelo se. Dali mě na pokoj, kde ležela paní, se kterou jsem ležela na patolog. těhotenství a za pár hodin přivezli Kačíka. Než mi ji sestřičky přivezly, tak jsem nemohla spát, pořád jsem na ní čekala a když mi ji daly, tak jsem břečela jako malá holka a pusinkovala jsem jí a ona spinkala...pak už jsem jí nemohla udržet, tak jsem zvonila na sestry, aby si jí vzaly, nechtěla jsem jim ji vůbec dát, ale věděla jsem, že to nezvládnu, a měla jsem strach, že mi vypadne z postele...No a pak jsem zase nespala, protože jsem ji zase neměla u sebe a strašně jsem po ní toužila. :girl:
Dopoledne jsem se už cítila trochu líp, chtěla jsem jít do sprchy, tak se mnou šli, ale cestou jsem několikrát omdlela, takže stále to nebylo nic moc. Dopoledne taky hned volali naši, že odpo přijedou, a pak už mi konečně přivezli Kačíse, musela jsem tedy říct, že už jsem ok, což jsem řekla, ale pravda to nebyla, pořád se mi točila hlava, ale věděla jsem, že Kačíček bude spinkat, protože jsou novorozenci po porodu taky unavený, a tak jsem si říkala, že to zvládnu. A zvládly jsme to- obě. Muž mi odpo přivezl obří kytku, a ještě jednu stejnou pro tu naší skvělou PA a už to bylo všechno na lepší cestě.

Kačís krásně papá, už druhý den jsme pěkně k údivu sestřiček kojily 10 ml na nakojení- celé těhu jsem měla hromadu mleziva a stimulovala jsem bradavky, takže možná to bylo tím. Kačík byla hodně napolykaná plodovky, museli jí chudince dělat i výplach žaludku, ublinkávala plodovku s krví a bylo jí špatně, ale po mlíčku se to spravilo a krásně se vysmolila a když jsme šli domů, měla už přechodnou zelenou stoličku.

Porod je určitě nejsilnější zážitek v mém životě, skutečná týmová "práce" mě a mého muže, který byl zlatý a podržel mě a já jsem mu za to nesmírně vděčná :girl:. Přes některé negativní reakce, jsem se rozhodla rodit ve "velkovýrobně" FN Lochotín, a jsem moc ráda, že jsem tam mohla být, všem sestřičkám i lékařům jsem moc vděčná, a patří jim můj velký obdiv- takové mn. pacientek a mimísků a vše bylo super.
Největší dík patří té "naší" hodné PA - slečně/paní ??? Bc. Honzíkové, která mi pomohla celé to překonat a podržela i manžela. :dog: Takový zdravotník, to je balzám na duši a dobrá víla vystrašené prvorodičky :!k:

Všem, které to dočetly až sem gratuluji k uctihodnému čtenářskému výkonu :one:. Těhulkám přeji "pohodové" porody a tak skvělé PA a Dr., jako jsem měla já. Za to miminko to vážně stojí, když se na svou princeznu podívám, cítím takové množství lásky, že jsem z toho celá vedle :cc):. S manželem nás porod upevnil, váží si malé jako daru a pokladu a mě za to, co jsem vydržela, a přivedla mu na svět. :k: Bál se o nás a teď nám pomáhá se vším a je ještě větší obětavec, než kdy byl. Takže já všem maminkám porod s taťkou, který k porodu sám chce, vřele doporučuji :a: