můžu si vylít srdíčko??

Ahojky holky,vím,že to jsem mocn epatří,ale potřebuju si někde vylít srdíčko :( stačí mi se jen vypsat,že v podstatě nemám komu to říct,vím,že to bude zase dobré,ale teď tady sedím a brečím :|€|:
Dneksa jsme s Nikolkou vstoupili do 36tt a nějak nemám radost....asi se mi plaší hormony nebo co,ale od včera mám náladu na bodě mrazu a nějak to nechce přejít. V podstatě se jedná a mýho manžela,nějak nechápe,že s ním potřebuju být taky někde jinde než doma u televize....Chodí na směnyrozpis má daný na celý rok ale občas se to změní,už sme si našli nějaký systm jak trávit volný čas a tak nějak sme si zvykli,ale před nedávnem začli jeho rodiče přistavovat na chat tak volno tráví tam,chápu musí pomáhat (jednou to bude třeba naše) já nemůžu dělat nic tak buď jsem tam s nima a nebo doma...ale vzhledem k otmu chladnějšímu počasí bývám teď už doma. Včera se tam také vypravil,já to docela uvítala,že jsem měla žehlení a úklid tak jsem na to měla aspoň klid. A těšila se na večer,že bysme mohli jít do kina nebo jen spolu někam posedět, už sme spolu nebyli hodně dlouho....Nachystala sem večeři a čekala,když přijel bylo vše fajn ukázala mi na telefonu fotky jak pokročili a že dneska pojedou zase....a pak že jde s kámošema na pivo :$$: tak jsem na něj zůstala koukat,a říkám a co já?a on tak jestli chceš můžeš jít taky.Na což sem mu opdověděla že nikam nejdu,když to nenavrhl prvně a až když sem se zeptala.Tak mu říkám,že se mi to vůbec nelíbí,že když má být konečně jeden večer se mnou doma tak jde zase pryč (teď má 14dní noční) Vždycky se ptal jestli mám namyšlený nějaký programa nebo tak a včera nic a hned si domluví pivo...Chápu chce si jít taky s kámošema a ne být se mnou doma.A pak mi ještě řekne že co bude zítra (dneska)k obědu,že jde ve 12h na fotbal,tak sem mu řekla co uvaří,že já se teda nebudu honit aby byl v 11h oběd,on na to že se klidně nají až přijde.A to když má volný víkedn tak vaří bez problému a rád.Na fotbal nakonec nešel,protože to nějak zaspal....ale už zase odjel na chatu (asi teda prootže kromě čau když se o půl druhý vyhrabal s postele mi nic neřekl) a večer jde zase na noční takže tu sedím sama,nemám ani náladu nějakm jít nebo za někým jít. Když včera přišel z té hospody tak sem mu říkala,že na mě nemyslí jak mi asi je,když sem doma sama a jaký to bude až se malá narodí a to mi tvrdí,že se změní,ale jak....moc tomu nevěřím a opravdu se toho bojím jaký to bude....doufám,že to je jen nějaký mráček na námi a že brzo odežene....Takto dlouho sme spolu ještě nikdy nemluvili,vždycky se to snažíme hned nějak vyřešit.jenže jsem to taky já ten blbec co za ním přijde jako první a teď sem se zatvrdla že ten první krok neudělám....Vím možná bych měla,ale chtěla bych aby mu došlo,že budeme mít rodinu....Asi to bude těmam ýma hormony přeházenýma,jsem i taková přeitlivěla,všechno mě hned rozbečí,o to víc mi chybí to jeho pohlazení....Jinak bylo mezi náma vždycky všechno OK a na malou se strašně těší,jen mi přijde,že dyž jde s těma svýma kámošema tak je pak jakoby yměněnej(ani jeden nemají pořádný vztah a dítě už vůbec...)
Koukám,jak jsem se rozepsala,strašně se omlouvám za ten román aděkuji že jste to dočetli až do konce. Vím spoustě z vás to přijde jako blbost co mě trápí,že máte mnohdy mnohem větší sarosti a trápení,ale já se jen potřebovala vypsat... :+^*: