musim se vypovídat
Nevím jak začít jsem už psychicky na dně máme dům je tam uklizeno skoro tchýně nakázala ale nic jinýho se tam neděje jen bulím at už se začne něco dít at se muzem odstehovat ale ten muj nezajem jen ze ho porad otravuju a at nemam peci ze sr to stihne ale já jsem skoro 29 týden a co kdyz budu muset do nemocnice nebo nevim je mu to fuk dokonce mi ted dvakrat naznacil ze sem hnusná má jen maminku a děla vsechno podle rodicu ale ja uz se zblazním jen brečím a boli me uplne v podbrisku kdyz chci aby si sahl na bricho tak mi pak jeste vynada ze furt otravuju atd. nejhorsi je ze nemam kam jit bydlime u nich a k mame jit nemuzu ta ma pritele a stim se nesnesem a tata s tim nekomunikuji od mala tak sem v PRDELI.........................
já te´d prožívám de facto to stejný. Sice bydlíme v jiným baráku než tchyně, ale oni bydlí jen přes dvůr, takže tchyně je tu každou chvilku. Navíc teď rekonstruujeme koupelnu, takže jsem odkázaná na to, chodit se tam umývat a prát u nich prádlo, což je za trest. Nejdřív mě uhání, abych jí teda to prdlo donesla a pak mi udělá přednášku o třídění prádla, o tom, že je toho moc, je to moc špinavý a podobně. Manželův táta je úplně v pohodě, ale na ni už začínám mít docela alergii. navíc jsem na všechno sama, protože manžel odjíždí pracovně do Brna, já mám problémy s prací, ale ohledy se berou jen na něj...
taky mi teď připadá, že nemá vůbec zájem o cokoli, co se děje ve vztahu k mýmu těhotenství, když mu dám jeho ruku na břicho, tak ji hned odtáhne, nic ho nezajímá, že skro nic na malýho nemáme. taky začínám 29. týden a už trochu stresuju co by, kdyby. Kdybych musela předčasně rodit, tak u toho snad ani nebude, protože by byl v brně (200 km od našeho bydliště). Dneska doma jen přespal a hned ráno jsme se pohádali kvůli komodě pro prcka. jsou to blbosti, ale on si neuvědomuje, co všechno je pro dítě potřeba )a to myslím jen základní věci.
Chjo, nějak jsem se rozpovídala. takže tě fakt úplně chápu. Asi to s ním přestanu řešit a budu si to zařizovat po svým. jen aby jsme měli už tu koupelnu, jinak asi spáchám tchýňovraždu...:-)
In reply to Teda, úplně tě chápu, by Madla
Uplně to sami mi tak bydlime pres dvur ale tdy je to stary je tu vlhko hnijou zdi atd.barák máme jen se musi natrit 1 blba podlaha a to se mu nechce a pak uz jen stehovat hlavne ze je tam uklizeno podle tchyne ale ze tam nebydlime a akorat o vikendu se tam zamete prach to je cely mluvila sem s nim a jsem samozrejme nejhorsi.Jenze u nas o vsem rozhoduji oni tri dokonce i o tom jake tam budou zaclony atd.ja to nevydrzim pokud to dnes nevyresime zitra odejdu k segre protoze uz to fakt nejde.......
nemáš to jednoduchý, ale snaž se myslet především na ten poklad, který nosíš pod srdíčkem a tomu stres rozhodně škodí. Mého přítele také dost dlouho směrovala jeho mamina, ale když jsem chtěla něco, co ona mu třeba radila jinak, šla jsem na to v klidu, na chlapa ani jinak jít nejde a kor, když ho ovlivňuje maminka. My sice bydlíme v baráku sami, ale na stejném pozemku bydlí jeho babička ve vedlejším domku a jeho máma si tam chodí, kdy se jí zachce a do všeho šťourá, radí a to mi vadí. Zkus připravit pěkný večer, uvař dobrou večeři a v klidu si promluvte. Řekni mu svoje pocity, že se trápíš a stresuješ a že to odnáší mimísek. Hlavně v klidu, bez výčitek a narážek na maminku, to by se šprajcnul. Držím palečky!!
Ahojky a vy se s tchyni nesnesete? no víš rodiče neradí použtějí sve chlapečky do světa...proživala jsem to same byli jsme spolu už 4. roky a neměl se ktomu abychom šly spolu někam bydlet ale bydlet u rodiču se važně neda neděla to podle moho dobrotu a člověk potřebuje svuj klid a soukromí... ja jsem zatlačila na pilu .a to do slova jsem mu řekla at si tedy už vybere co chce .... že ja chci už sním žit a ne vidět se jen občas. ... bylo to složité ale dokazala jsem ho přesvětčit ted spolu budem bydlet 2 roky a už máme 3. měsiční mimčo. já bych asi nedokazala bydlet s někým jiným ...... a kort když mame prcka... ale ono je to v dněšní době složite aby člověk měl vlastní bydlení kdybychom nedostali od města byt tak bych do pronajmu nešla .... držím Ti pěstičky at začnete brzo společně bydlet...
Máš to moc těžký.tak to musíš toho svýho nějak přemluvit k vlastnímu bydlení,protože až bude mimi na světě tak tchýně ti bude radit ještě víc
To j emi líto, kočičko... :? Ale přestan se stresovat, není to dobré pro tebe ani pro mimíse! A na všechni se vyprdni!
ahojky. Tak to mi moc mrzí. Ale neplakej, mysli na miminko. Přítel možná neví, čí je. Nejspíš do něj jeho matka taky hučí, třeba chce, aby zůstal. Já vím, že je to složitý. Ale vydrž to, bude líp. Nevím, jak bych ti poradila. Spíš přítele chvíli nech vklidu, ať si to v tý hlavě srovná. Takle na něj naléháš a on dělá opak, protože je třeba podrážděný a ani se pořádně nezamyslí. V klidu mu řekni, co si přeješ a pak ho nech pár dní přemýšlet
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
nic si z toho nedelej...
Jsem ve stejne situaci,do ted jsme bydleli a napul bydlime u mych rodicu.Jsem ve 31tt ,mam rizikove tehu,malo plod.vody a vypada to na predcasne vyvolany porod.
Predelaval se nam byt,jenze uplne tragedie,do ted nemame skrine,kuchyn.. linku ,spotrebice,atd... :(
Ja si tam neudelam ani piti,takze chodime jist a prat a vsechno k nasim,tam jen spime a myjeme se :s:
Na to,ze za 4-5tydnu tady bude nejspis maly a ja nemam ani veci do porodnice koupene,natoz vyprane a nachystane vecicky na nej a postylku,atd...jsem docela klidna...
Taky me chytnou zachvaty breku a depky,ze to nestihnu,atd...
K tomu vsemu jeste pritel odjizdi na 2mesice na sluz. cestu na skoleni 120km od bydliste a bude doma jen na vikendy :(
Takze taky parada...
Jj...nemame to jednoduchy,ale ver,ze jednou se tomu zasmejeme!
tak se setri a mysli na miminko!