Musím se někam vypsat, nevím, co dál!

Ahojte, předem se omlouvám za dlouhý příspěvek, který asi vytvořím.

Nyní už mám dva syny, hlavní problém je ten prvprozený, je mu 6,5 let, v září nastoupil do školy.
Musím podotknout, že byl jedináček i v širší rodině. Už když mu bylo 6 měsíců jsem nastoupila zpět do práce, byl hlídán babičkami a potom od 1 roku v jeslích (nodsuzujte, prosím, prostě jsem musela). Asi i to mělo vliv na jeho výchovu, snažila jsem se být tou nejlepší matkou (četla jsem hodně doporučení, měla jsem celkem blízko k psdychologií), asi jsem to přehnala a prostě jen opravdu málo kdy dostal na zadek nebo ...nevím, samozřejmě do např. do slinice nesměl, to věděl a nučili jsme ho to, ale třeba sedět v klidu v čekárně u lékaře jsme po něm nevyžadovali, prostě asi neměl tu důslednou a stryktní výchovu.
Letos v srpnu se nám narodil druhý syn. První ho přijal celkem dobře, očividně žárlil pohé 3 dny, pak to již bylo v pohodě. Sám chodil se ptát proč pláče, co mu chybí nebo ho koupat (samozřejmě, když už byl ve vaničče), teď se ho naučil i chovat a celkem často ho chová. Vždy se sním rozloučí, když jde do školy apod.
Ve školce patřil k těm akčnějším dětem, asi po pár měsících to s ním paní učitelky zvládly a postupně si už ani na něj nestžovaly, s dětmi byl také vpohodě, navštěvovali se.
První měsíc ve škole celkem ušel, ale nakonci září jsem se stala svědkem situace, kde ho spolužák velmi ponížil před ostatními dětmi i rodiči, on reagoval, že se začal s ním prát, do toho jsem už zasáhla i já a ta jehop agrese se opáčila proti mě.
Od té doby nosí domů poznámky, že ubližuje dětem a na mě je taky hrubý a má mě úplně ,,na háku", poslechně mě, spíš neposlechne vůbec. už jsem se před ním i rozbrečela, zkusila jsem mu dát pořádně naazadek (manžel mi tvrdí, že jsem na něj měkká), zkusila jsem s ním nemluvit, být v klidu (ale uznejte, když Vás dítě na ulici ječí, že jste deb.l nebo chce do vás kopnout, tak se moc dlouho nezudržíte). Pokud je manžel doma, tak si to ke mě nedovolí, ale poslouchá jak "hodinky z druhý ruky".
Ještě musím napsat, že od 3 let chodí na teakwondo, ano je to bojový sport, ale za celou dobu nijak nemlátil děti nebo svoje okolí (teda za začátku to zkoušel, ale pak přestal), navíc ty tréninky vypadají tak, že trvají 90 minut a max. 20 min je z toho trénink na teakwondo, zbytek je rozcvička, kolektivní hry, strečink a soutěže.
Jenže i tady začal teď zlobit a to dost, až ho chtějí vyloučit, přitom, když mu řeknem, že tam chodit nebude nebo, že tam nepůjdem za trest, tak se rozbrečí a chce, tam jít.
Dneska jeden tatínek nám řekl, že ho neumíme vychovat (ano má pravdu) a že to všem kazí. Když jsme mu to řekli, tak se rozčílil na nás a svoji zlobu obrátil proti nám, vůbec nechápe, že si to dělá sám.
Taky si mě napadlo, zda není hyperaktivní, ale pátrala jsem po tom už asi před dvěma lety vě školce a u doktorky a oni mi řekli, že není. S jeho třídní učitelkou jsme už taky mluvila a ta nám řekla, že všechny poznámnky řešit taky nemáme.
Holky co máme dělat (v pondělí jdeme do psychologické poradny,ale...).