můj vyvolávaný porod

Ahojky, tak já taky přidávám příspěvek s popisem mého porodu. Termín porodu jsme měli 13. 4., jenže na našeho mladýho byly kladeny velké nároky :) Nejdříve byl prošen, aby vydržel v bříšku alespoň do 17. 4., neboť maminčina sestra se vdávala a mamka měla jít za svědka, takže ten náš malý drobeček vydržel. Jenže potom zase tatínek odjížděl na školení, takže náš drobeček zase musel vydržet, to bylo už 20. a 21. Jak to tak vypadalo, tak Juráškovi se v bříšku moc líbilo a nebo byl už šíleně zmaten z našich požadavků, že pak nevěděl, kdy tedy má jít ven :) Takže kvůli vyššímu krevnímu tlaku to pan doktor rozhodl za něj a napsal nám nástup 22. 4. (to jsme byli 41 + 2 tt) do nemocnice na vyvolání porodu. Takže ráno nástup v 8:00 do nemocnice, kde se mnou sepsali různé papíry atd. V 10:00 mi byla zavedena první tableta na vyvolání. Ve 14:00 mě začalo pobolívat bříško jako při menstruaci. V 18:00 už mě břicho bolelo docela dost a to v intervalech po 5 minutách, ale ty pravé kontrakce to nebyly, jen prostě stupňující se bolest, kterou jsem musela rozcházet po pokoji, ležet se už vážně nedalo. Ve 21:00 mi volala kamarádka a já jí zrovna do telefonu rozdýchávala jednu z mých bolestí, tak jsem byla varována, že to bude ještě 20x horší. To jsem si říkala, že se mám na co těšit. Navíc jsem byla varována, že to klidně může přestat a za dva dny by se to zkoušelo znovu. To jsem si říkala, že mě můžou rovnou odvést někam do pryč, jestli tady budu skučet tři dny :D Ve 23:00 jsem šla za PA, že spát vážně nemůžu, jak mi bylo razeno, že když si lehnu, tak je to ještě horší. PA mě prohlídla a stále to na nic nevypadalo, nikde se mi nic neotvíralo :) Takže mi píchla injekci a dala mi jakousi tabletu a že se uvidí, že si mám jít lehnout (haha :D ) Ve 2:00 mě PA opět prohlídla a už jsem byla otevřená na 2 prsty, takže si mě už nechá na porodním sále a že mám zavolat tatínka, aby přijel. Jsem říkala, co by tam dělal, když se ještě nic neděje, takže jsem nevolala :D Mezi tím mi dala klystýr (opravdu moc hezký zážitek, taková úleva :D ) a pak jsem hupsla na porodní lehátko. Napíchli mě na kardiotokograf a celé čtyři hodiny monitorovali, něco se jim zřejmě nezdálo. Asi mi dali nějaký oblbovák a nebo jsem byla už tak mimo, že jsem byla napůl při vědomí a napůl v bezvědomí :) jen jsem vždycky procitla, když přišlo bolení a to si rozdejchala. Byla jsem pěkně vysílená a jelikož náš malej měl odhadovanou porodní váhu na 4 - 4,10 kg, tak jsem si říkala, že toho macka snad ani nevytlačím. V 6:00 jsem byla otevřená na 8 prstů a to už jsem volala manželovi ať dojede. Mezi tím byla výměna sester, přišla nová PA a začaly lítat hromy blesky, prý proč mi už nepíchli plodovou vodu, že bych tu tři hoďky už nemusela být, radši prý natáčí čtyři kilometry křivek :) Vzala to pevně do svých rukou, píchla mi plodovou vodu a pak to šlo ráz na ráz. Přišly pravé kontrakce s nutkáním na tlačení. Najednou ve mně bylo tolik energie, že bych ji mohla prodávat v Kauflandu. Rodil nás moc příjemný pan doktor a PA byly skvělé, úplné roztleskávačky :) Několikrát jsem pořádně zatlačila a malej byl v 7:20 venku. Při odhadu váhy se naštěstí sekli, malej měl 3,70 kg a 52 cm. V tu chvíli, kdy mi Jurášek ležel na břichu a chystal se ke svému prvnímu křiku mi bylo neskutečně nádherně. Byla jsem na sebe tak hrdá a cítila jsem, jak hrdý je na mě můj manžel a jak je neskutečně šťastný. Kvůli tomuto pocitu bych rodila klidně pořád :) Neříkám, že byl porod procházka růžovým sadem, ale zase tak hrozné to nebylo, čekala jsem to daleko horší. Hold každý máme prách bolesti někde jinde, takže pro někoho to může být hrůza, pro jiného už menší :) Za ten nádherný pocit to stojí. A rodila jsem bez epidurálu a dokonce i s nastřiženou hrází - toho jsem se bála nejvíce :D Ale pan doktor mě střihl jen trochu a šití jsem vůbec necítila a dokonce ani později jsem neměla problémy. Pořád jsem čekala, kdy to přijde k sobě a začne to bolet, ale po dvou dnech jsem si říkala, že tak dlouho ta injekce na umrtvení asi nebude účinkovat, takže to bude dobrý a vesele jsem seděla na prcině :) Teď už to bude 14 dní co jsme skutečná rodina a já si jen říkám, jak strašně to letí a minulost se stává bledší a bledší. Tak takhle to probíhalo u nás. Jen jsem zvědavá, zda-li tohle někdo dočte až do konce, neboť jsem se vážně rozvášnila, to by bylo i na román :D A jako třešničku na dortu přidávám i foto našeho sluníčka ;)