muj porod...poradte prosím

já rodila 43hodin takže žádná sranda to nebyla a dlouho sem se z toho vzpamatovávala a byla sem přesvědčená že po tom hororu bude Nel jedináček,ale opravdu na všechno zapomeneš a zůstane v tobě jen to hezké a po 10měsících se můj názor začal měnit a teď 14měsíců po porodu bych do toho šla klidně znovu.Takže si užívej mimíska a na tu bolest nemysli!!! :a:

ahoj, chce to čas, kamarádce popraskaly žíly na hlavě a na krku, dítě se jí málem udusilo, šily jí pak asi 2hodiny pod narkozou, když já byla těhotná, nechtěla mi o tom vyprávět, až po porodu mi to řekla, má o rok starší holčičku a řekla tenkrát nikdy víc... a teď mi psala: teď ještě nechci, ale už si dokážu druhý dítě představit... takže asi takhle

Ahoj Heliku věř že čas to srovná, někdy to trvá dýl ale přejde to vím o čem mluvím můj první porod byl hrůza :r: něco nepředstavitelného , srovnávala jsem se stím taky dlouho a ještě dnes, je to 6 let my naskakuje husí kůže jen si na to vzpomenu, moje psichyka na to nebyla dost připravená ani to snad nejde se připravit :? Taky jsem říkala že už to vživotě nepodstoupím ,ale jak šel čas přešlo to a dneska mám druhé mimi a porod????? To bylo něco ůžasného :h: :h: :h: moc mě to překvapilo připravovala jsem se na stejný horor a on to byl ten nejkrásnější zážitek :h: Prostě každý porod je jiný a musíme se s tím vyrovnat jak se dá, mysli na miminko a snaž se zapomenout na to zlé jednou se to povede :c: Držím palce ať ta noční můra brzo přejde ;)

Ahojky, taky jsem se rozhodla, že můj porod tady vůbec rozmazávat nebudu. Ikdyž u mě to nebyl až tak bolestivý zážitek, jako ten psychický.
TeĎ říkám, že Domísek zůstane jedináček a basta ( jsem 3 týdny po akutním císaři). Taky to beru jako zázrak, že ze mě vzešel človíček, i to bříško bylo super, ale zároveň to bylo 9 měsíců strachu, furt dr. strašili, nejdříve hrozící potrat, pak začaly další problémy, pak hrozící předčasný porod,6 týdnů hospitalizace a nakonec akutní císař, kdy jsme měli oba na mále. Pro mě to byla obrovský psychický šok a trápení, že už prostě né.
Srovnat se s tím? Prostě už se nesmíme ohlížet zpátky, ale jen dopředu a prostě na ten hnus nemyslet, jinak to nejde. Ty špatný myšlenky mě vždycky přejdou, když koukám na Domíska. A hlavně už teď se těším na jaro až budu trajdat s kočárkem a tak nějak ten náš poklad ukážu světu!
Tak holka hlavu vzhůru a drž se! :a: :k:

pockej,az utece par mesicu a nebudes vedet kam driv skocit :s: tak pak uz nebudes ani vedet detaily,samozrejme ja si na porod jest epamatuju ,to asi kazdy ale na tu bolest uz ne :) ,uzivej si materství a na tu bolest uz zapomeñ ;)

No prosím tě, to tedy musela být síla, když o tom nechceš ani psát :jawdrop: Ale neboj, opravdu čas vše zahojí :w: :w: :w: Raduj se z malé a pokud možno snaž se na tu bolest zapomenout :w: :a: