můj porod Vanessky

Tak jsem se po 17 dnech, co je naše milovaná holčička na světě, rozhodla popsat, jak vlastně probíhal náš porod.
Když se začal blížit termín, řešili jsme s holkama, jak těm našim miminkám pomoct na ten svět. Že, holky? :s: Asi měsíc předem jsem pila maliník po litrech, sem tam jsem jedla lněné semínko, každý den jsme s přítelem masírovali hráz a taky jsme občas Vanessku vyháněli :|-|: .
Jenže ta naše princezna se prostě nedala přemluvit, nepomohl k tomu ani Hamilton, tak mě Dr den po termínu poslala do porodnice, protože se mi hodně zvyšoval tlak. Tam jsem se po vyšetřeních dozvěděla, že místo jednoho dne přenáším už skoro týden. Proto mě doktor objednal na neděli, že když neporodím, mám si přinést tašku a v pondělí ráno mi porod vyvolají. Už jsem se začala smiřovat s tím, že Vanesska sama nepřijde a těšila jsem se, že už ji budu mít brzo u sebe.
Do porodnice jsme přijeli kolem poledne. Musela jsem na různá vyšetření, podepsat a vyplnit stohy papírů, tak jsem se na pokoj dostala až k večeru. Byla jsem hrozně unavená, tak jsem byla ráda, že si můžu konečně lehnout. S holkou, co byla se mnou na pokoji, jsme se podívali na Výměnu manželek :///: a šli jsme spát. Kolem desáté mě začali bolesti do podbřišku, šla jsem na záchod a zjistila, že krvácím. Všechno jsem to popsala sestře, ta mě poslala si lehnout, že to nic není :-g( . Jenže ty bolesti byly hrozně silné a už byly zhruba po 5 minutách. Znova jsem šla za sestrou a ta mě odvedla na porodní sál. To bylo zhruba kolem půl 12. Tam mě doktorka natočila ozvy a vyšetřila. Byla jsem otevřená na 3, tak mě poslala na klystýr. To už mě bolesti připadali neúnosné a k tomu ještě ten klystýr :00: . Odvedli mě na sál na lůžko, ale pořád jsem byla otevřená na 3. Jen jsem tam ležela a prodýchávala hrozné bolesti. Kolem druhé hodiny přijel přítel. Byla jsem hrozně ráda, že ho mám u sebe a v bolestech ho můžu držet za ruku. No, držet… ruku jsem mu spíš mačkala :s: . Pořád jsem se neotvírala, ale hrozně mě to nutilo tlačit. Říkala jsem to PA a ta: hlavně netlačit! No, ono se to řekne, ale bylo to hrozně těžké udržet :\/: . Píchli mi vodu a já jsem se pořád jen kroutila a prodýchávala. Mohli být asi 4 hodiny, když přišel doktor. Prohlédl mě a píchl injekci, abych se konečně začala otevírat. Pak už to šlo celkem rychle a konečně jsem mohla začít tlačit. Tlačila jsem, co jen to šlo, ale malá ne a ne jít ven :n: . Nastřihli mě a doktor mě skočil na břicho a tlačil ho dole. Cítila jsem, jak se dole všechno roztahuje a malá sestupuje dolů a najednou jsem uslyšela pláč a ucítila něco kluzkého na břiše… moji holčičku :girl: . Byla od mázku a krve, prostě škaredá, ale pro mě to bylo to nejkrásnější miminko na světě. Byli jsme s přítelem hrozně dojatí :\\: , asi jak všichni rodiče, a nemohli jsme se na ni vynadívat (už byla umytá a čistá :s: ).
Dívám se na ni i teď, jak krásně spinká, a zase jsem hrozně dojatá :\\: . Tu bolest, která mě připadala, že trvá věčnost, bych klidně podstoupila znova. Jen, abych to malé štěstíčko měla u sebe :c: .
Nakonec jsem porodila sama, bez vyvolání a Vanesska se narodila v pondělí 6.4, vážila 3,6 kg a měřila 50 cm.