Můj porod a prdíky
Ahoj všechny únoračky, tak to máme konečně za sebou. Jeli jsme 7. února na vyvolání do FN v Hr. Kr. Byl hezký den, takže Anička vstoupila do života se sluníčkem. Měli jsme se dostavit v 6,45, ale zrovna se rozhodlo rodit více dětí, tak jsme měli trochu skluz. Nicméně po vší administrativě a přípravě mi v 9h zavedla p. doktorka půl tabletky a odvedli mě na por. sál. Pak jsme čekali, co bude. Hodinu se nic nedělo a pak to začalo. Přišla jedna bolest, která se stupňovala a trvala hodinu. V 11h přišla doktorka a praskla mi vodu, čímž se mi ulevilo, protože začaly klasické kontrakce. Bolelo to fest. Pak už se mi časové souvislosti ztrácejí. Vím jen, že jsem prosila o jakoukoli úlevu. Tak mi píchli nějaký oblbovák, což bylo dost blbý, jelikož jsem pak mezi kontrakcema po 2 min spala manželovi na ramenou a při tlačení jsem byla mimo (jenže to je až dnešní hodnocení, tehdy jsem byla ráda za jakoukoli úlevu). Pak jsem prosila i o epidural. Za půl hodiny přišla doktorka, že mě prohlídne, jak to postoupilo kvůli tomu epidurálu a nestačila se divit, protože za tu půl hodinu jsem se otevřela ze 4 na 8. Nejhorší na tom všem bylo, že jsem byla celou dobu od těch 10h napojená s pásama na monitor, takže jsem se nesměla ani hnout. Pod vlivem toho oblbováku mi to ale bylo jedno, sedla jsem si na lůžko a opřela se o manžela a střídavě spala nebo hekala (podle toho, jak chodily kontrakce). Manžel, protože se mi snažil ulevit, mi na břiše hýbal s těmi pásy, aby správně snímaly a mohly se konečně sundat. Kolem 15,30 mi řekli, že prý můžu začít tlačit. Tak jsem tlačila a tlačila a .... nic. Trvalo mi to půl hodiny. Ztrácela jsem při tom vědomí, usínala jsem při tom, bylo tam u mě asi 5 lidí a všichni na mě hulákali, ať proboha tlačím, že škodím miminku. Já ale byla úplně mimo. Když pak malá vyklouzla, byla to hrozná úleva. Najednou nic nebolelo, všichni mi dali pokoj. Z Andulky si ale pamatuju jen bílo-červeno-fialový stvoření. Strašně jsem si přála usnout a spát. Pak začalo vyšívání, u kterého jsem prosila o další a další umrtvení, protože to bolelo jako čert. Pak přišel manžel a přinesl mi ukázat malou. Já se trochu zmátořila a konečně si ji trochu prohlédla. Andulka se narodila v 16,02, měla 51 cm a 3540 g. Personál na por. sále i pak na odd. pro novorozence a matku byl skvělý!!!
Mrzí mě na tom celém 2 věci: 1. že z toho nic nevím: jak malá přišla na svět, jak vypadala, že jsem si ji neužila. 2. že jsem u toho nadělala takový scény. Celé těhotenství jsem si říkala, jak to zvládnu, že to nebudu hrotit, a pak jsem brečela jak rozcapená malá holka o jakoukoli úlevu a neposlouchala doktory a PA. Takže příště jedině s epiduralem nebo radši vůbec nic!! Teď už je nám doma dobře. Jsem docela dost šitá, ale sedět jsem mohla od začátku (měla jsem jen panickou hrůzu jít na vekou, ale taky se to poddalo). Máme ale malý problém. Kdo jste dočetl až sem, prosím poraďte. Trpíme hrozně prdíky. Malou masíruju, kopeme nožičkama, piju fenykl. Co ještě můžu udělat?
můj synek (je to sice už 6 let) mi první 3 měsíce probrečel skrz prdíky..nejvíc pomáhala nahřátá plínka na bříško a trubička nebo teploměr do zadečku,na tom byl závislej,bez toho si ani nepr.. ale když jsm viděla vždy tu úlevu...přešlo to úplně až když jsem přestala kojit :-D nechci strašit,myslím že jsme byli extremní případ :s: přeji pevné nervy a ať to brzy přejde :-)
ahoj nám pomohly kapky Infacol, mám je schválený od doktorky a jsou od narození volně koupené v lékárně.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahojky, tak už to máš a sebou, to je hlavní. Super je, že si opravdu toho moc pamatovat nebudeš. ;) Já teda žádnej oblbovák nedostala ale mimo jsem byla úplně stejně. Měla jsem vyvolávaný porod (mě teda dali kapačky) a měl být vp ondělí, takže jsem nespala v noci z neděle ale v porodce mi řekli že až druhý den takže dvě noci probděné a já byla tak šíleně unavená že nemít tam manžela tak je vůbec neposlouchám. A ze scén si nic nedělej, ta bolest překvapí asi všechny i když se snažíš na to připravit sebevíc. Mě ničím neulevili a taky jsem to přežila. ;) Taky jsem začla jednou natahovat a to na mě PA tak koukla že jsem radši hned přestala. :///: My měli monitor zavedený sondou přímo na hlavičce prcka takže jsem mohla do sprchy snad jen jednou, že mi to na chvíli odpojili tak vím jak Ti bylo. :( A taky mě mrzelo že jsem ho nviděla, neměla ho hned na břiše... No bohužel se to nedá celé plánovat. Taky mi tlačení trvalo dlouho, byla jsem vyčerpaná a malej fakt s velkou hlavičkou, PA mi skákala po břiše aby se nějak povedlo. Takže se narodil celej modrej, jen si pamatuju jak se ptám proč nepláče a že mi ho odnesli, hroznej pocit bezmoci... :r: :r: :r: Naštěstí jsem ho za chvíli plakat slyšela a nejkrásnější pohled byl, když vešel manžel s mrňousem v náručí. Já teda nevím jak to bylo se šitím, byla jsem fatk dost mimo, šili mě hodinu (mám to až někam po stehno :00: ) ale nepamatuju si že by mě to bolelo, asi to dobře opíchli nějakým umrtvovákem. :one: Neboj, za chvíli zapomeneš a až uvidíš jak rychle Ti roste, brzo budeš chtít další. :) Zatím se druhého porodu nebojím ale asi až se to bude blížit tak to přijde, když už vím do čeho jdu. ;) Každý porod je ale jiný, třeba už máme vybráno a druhý bude pohodový. :)
Na prdíky nám pomáhaly Baby calm, jsou to feniklové kapičky a pak třešňové pecičky (takový polštářek, prodávají třeba v DM) které nahřeješ na topení nebo v mikrovlnce a hezky to hřeje bříško a uleví od bolesti a taky jsme dost museli používat rektální rourku, ulevila na prdíky a na kakání které mu taky moc nešlo. Nám teda BIO Gaia vůbec nepomohly. :€}€: :€}€: A takových keců že rourku nepoužívat, že si na ni zvykne, na ty se vykašli. Malej kadí normálně sám a v té době mu to hodně ulevilo! My na to taky trpěli extrémně a bylo to hrozný koukat se na to bezmocně a každý mi jen říkal že to musíme vydržet, že to přejde. No vydrželi jsme, někdy po 4 měsících to fakt odeznělo ale byly to 4 měsíce pláče. :( Pak nám to ale prcek vynahradil, je to strašně veselé miminko. :h: Tak hodně štěstí a ať to brzy přestane zlobit.