můj porod - nebojte se

Marfusio, to já to měla skoro stejně, akorát jsem rodila na 33+3, malý měl 2,430 g a 45 cm, docela cvalík a dr. na sále mi nechtěli věřit tt., říkali, že odpovídá 35.tt.
Já jsem celé těhu také měla v pohodě. Od 30.tt to začalo ( mamce zjistili vážnou nemoc, takže asi nervy zapracovaly ), mírně jsem začala krvácet, bez obtíží jinak, jela jsem tedy na ambulanci, tam mě důkladně vyšetřili a poslali domů, že nic nezjistili, takto se to opakovalo ještě 2x, s tím, že napotřetí si mě tam nechali na pozorování. To byl pátek. Z pátka na sobotu sice krvácení ustalo - podávali mi magnézium žilně, ale začala pro změnu odtékat plodová voda, ale opravdu po troškách, že bych to, nebýt sestry ani nijak neřešila, jen jsem se zmínila, že už nekrvácím, jen mám vlhkou vložku, tak udělala test a už to jelo. Celé dva dny mi tlumily kontrakce pro jistotu, abych nerodila ještě dříve než bylo nutné, píchali 4x kortikoidy pro uzrání plící miminka, také antibiotika, v neděli jsem šla na utz, kde dr. zjistil, že pl. voda už tam není skoro vůbec, že se tedy poradí s dr. jak to budou řešit, malý byl hlavičkou dolů, tak jsem chtěla rodit normálně, ale neměla jsem kontrakce. Dr. řekl, ať jdu tedy na pokoj, že mi přijde říct,jak se bude porod vést. Než jsem došla na pokoj, nějakým zázrakem mi kontrakce začaly, ale ne v intervalech, ale prostě rovnou bez přestávek. Jelo se rovnou na sál, kde si mě přichystali, mezitím dorazil manžel. Ještě mi píchli provokačky, abych se otvírala rychleji, ale nějak tělo nechtělo spolupracovat a malý šíleně tlačil hlavičkou, byla jsem otevřená pouze na dva prsty a tím to skončilo. Dr. říkal, že kdyby byl čas, tak můžu rodit normálně, ale nechtěl riskovat a řekl, že je pro sekci, samozřejmě jsme s tím souhlasili oba. Dr. byl skvělý, ty bolesti byly opravdu k nevydržení, říkal, že bych se trápila třeba i 10 hodin, že jsem prvorodička a že malý tak dlouho by nemusel vydržet, nějak se mu tam už prostě podle monitoru nelíbilo a jak tlačil hlavičkou, tak se mi tam začala dělat podlitina a to rozhodlo. Takže opět začali tlumit kontrakce, což šlo velmi pomalu. Sekce byla celkem fajn, měla jsem spinální anestezii ( jen do zad ) a byla při smyslech, chtěla jsem slyšet malého brečet a opravdu brečel a to bylo to nejkrásnější, co jsem v životě slyšela, všechno dopadlo dobře, a mně se hrozně ulevilo, co mi píchli tu injekci, veškerá bolest byla pryč. Sekce trvala asi půl hodinky, malý byl venku během pár minut, odnesli ho, manžel ho celou dobu fotil, dr. ho prohlíželi a tak, pak mi ho přinesli na sál ukázat a byl krásnej. Pak ho dali do inkubátoru kvůli teplíčku. Malý je naprosto v pořádku, dle skore máme všech 10b. a nemuseli ho prodýchávat ani nic podobného, všechno zvládl na výbornou. Malého mi dali na pokoj po 3 dnech a 3 týdny jsem byla v nemocnici na oddělení pro nedonošeňátka, všichni tam byli moc milí a jsem jim za to vděčná, hodně mě tam naučili, že teď doma to zvládám celkem dobře.
Také bych chtěla všem nastávajícím maminkám říct, že se nemusí bát porodu a už vůbec ne cís. řezu, sice to pak bolí pár dní, ale jinak jizva je pěkná a není moc vidět. Mlíčko se mi rozjelo na plné kojení až po 14 dnech, tak nelamte hlavu, když to nebude do týdne, jak všude píší, dnes kojím drobečka bez problémů a mlíčko mám a malý prospívá. Za pár dní mu bude měsíc. Tak to je stručně k ménu porodu.