Můj porod

Konečně jsem se dostala k tomu,abych vám popsala můj porod.vím,že jsou mnohem horší porody,ale pro mě byl i tak strašnej.Ale už to bude měsíc a uvažuju o tom.že bych si přeci jen jednou tu holčičku pořídila :s:

V pondělí jsem nastoupila do nemocnice.Večer mi zavedli první tabletu na změknutí hrdla s tím,že když do rána neporodim,tak nastoupim v šest do poorodnice.
Nic se v noci nestalo tak jsem ráno nastoupila do porodnice.Papíry jsem měla sepsané od večera,oholená jsem byla z domova.tak mi dali jen tu jejich košili.Napíchli mi glukózu s inzulinem do žíly a v sedm mi doktorka zavedla další tabletu.Ty kontrakce,které jsem v zápětí dostala byli strašný.Chviličku byli po 4 minutách,ale do hodiny už trvali po 1,5minutě.Mezitim jsem potřebovala furt čůrat.
Než jsem se s tou kapačkou dobelhala na záchod a zpátky měla jsem další tři kontrakce.Bylo to fakt strašný.Sestřička mi řekla,že to je jen reakce na tabletu a že to nic neznamená a taky neznamenalo,protože jsem se vůbec neotvírala.A já si tak naivně myslela že se mi rozjíždí porod.
V devět mi zavedli další tabletu a poté že se uvidí.Kontrakce co následovali byli snad ještě horší než ty předtím.Brečela jsem bolestí.Protože už jsem nemohla a mezi kontrakce měla mikrospánky.
Asi v jedenáct přišla doktorka,prohlédla mě a zjistila,že nález je minimální,ale prý tomu pomohla.Prosila jsem o něco na bolest,ale nebyl tam anesteziolog.
Ale MUDr tomu asi opravdu pomohla.Kolem půl jedné přišla PA prohlédla mě a řekla,že jsem otevřená na 3cm.A že mi přijde píchnout vodu a mimi bude venku za půl hodiny,max. za hodinu.To byla tak skvělá zpráva.Řekla,že přijde za chvíli a když přišla tak už měla vše připravené na píchnutí vody.A jak čekala na kontrakci tak mě zkontrolovala a řekla,že jde připravit sál,že mi píchne vodu a půjdem rodit.Trvalo to asi dlouhých 10 minut než se vrátila.
Ale jak mi píchla vodu (což vůbec nebolelo) tak jsem cítila jak mi malej sestoupil níž.
Odvedli mě na sál a tam jsem měla začít tlačit.
Bylo to hrozný,tlačila jsem div mi nepraskli žilky v hlavě.Znovu a znovu jsem tlačila,ale malej ne a ne ven.Cítila jsem ho jak mi tam tlačí,jen prolést ven,ale nešlo to.
Už jsem byla zoufalá.Nakonec přišla sestřička,taková vysoká udělaná a druhá jí říká,že mi už chtěli podvázat břicho a ona:"nic nepodvazuj"stáhla i nad břichem košili,opřela si o moje břicho loket:"a teď tlačte maminko" a já zatlačila,sestřička hupsla na břicho a malej byl venku.To byla taková úleva.To se ani nedá popsat.
Pak mi položili malého na břicho.A já byla ta nejšťastnější ženská na celém světě.
Jen jsem řekla sestřičce:"Ten je krásnej,že jo?" prostě jsem byla dojatá.
Museli mě nastřihnout,protože jsem měla silnou jizvu po prvním dítěti a já jí děkovala,až se divili,že jim děkuju za nástřih,že jsem prý jedna z mála,ale je vidět že rozumná,prý.
Pak mi umrtvili hráz a šli šít.Sice jsem to trochu cítila,ale kam se to hrabalo na ty kontrakce.

Snad jste to dočetli až sem.Trošku jsem se rozepsala :00: