Můj porod

Tak jsem se rozhoupala k popisu porodu našeho Honzíčka. V pondělí 16. 6. v 7 hodin jsem nastoupila do porodnice s tím, že 5 dnů přenáším a mají mi vyvolat porod hned, nebo až za 2 dny. Doktor řekl, že je zbytečné nějaké 2 dny čekat a i pro mě to bude lepší, když to budu mít za sebou. Tak jsme šli na to a doktor mi zavedl 1 tabletku a prý se to může, ale nemusí rozjet, nebo taky můžu porodit až zítra. Už za chvilku mě začalo pobolívat v podbřišku, prý ta tableta podráždila dělohu, či co. Zatím to bylo v pohodě, i když ne moc příjemné. Už tak kolem 11 hodin to břicho bolelo fakt hodně, jako bych měla asi 10 krámů naráz a do toho ještě křížové bolesti, tak jsem byla skoro pořád ve sprše.....aspoň trošku to pomáhalo. To už jsem každé 4 minuty rozdýchávala stahy, ale pořád se to dalo. Každou hodinu měření CTG, tam se nic extra nedělo, takže jsem se "radovala", že budu takhle trpět až do zítřka. Zase sprcha...už to moc nezabíralo, ale snaha byla. Kolem 14. hodin se začalo, konečně, něco dít. Nález hezký, prý bych mohla porodit ještě dneska. Tak si říkám, do konce dne ještě 10 hodin, ale furt lepší, než zítra. Ve 14.30 mi dali antibiotika, kvůli streptokokovi a já jsem zavolala manželovi, ať přijede, abych tam nebyla sama. On tam chtěl být co nejkratší dobu. :) Přijel kolem 15. hodin a doktor říká, že to může být za hodinu, za 3 nebo za 5, těřko říct. Šla jsem se válet do vany, poručila jsem si horkou vodu, jinak to nemá cenu. Manžel byl u mě a měřil mi intervaly mezi kontrakcemi. Bylo to každé 2 minutky. Byl to děs, ale pořád jsem to zvládala, prodýchávala a funěla. V té horké vaně se mi to rozběhlo, už jsem fakt trpěla a dr povídá, že už můžeme píchnout vodu a dát epidurál. Tak jsem se těšila, že mi ty šílené bolesti přestanou a aspoň ta poslední hodina nebude tak šílená......omyl....píchli mi vodu a já jsem ihned musela tlačit, takže žádný epidurál a šli jsme na sál. Myslela jsem, že mě ta bolest rozpáře, ale prcek mě dlouho netrápil, byl venku razdva. Honzík se narodil v 16. 09 hodin a měl 3100 gramů, měřili ho až při odchodu z porodnice, to měl 50 cm. Šlo to bez nástřihu, ale šití jsem se nevyhla, protže mi to prasklo někde uvnitř, ale to se dalo. Mohla jsem sedět i čůrat, takže spokojenost.
Když to mám zhodnotit, tak první doba porodní byla šílená, ta vyvolávačka je svinstvo a hrozně to tělo podráždí, takže je bolest úplně zbytečná a zdlouhavá.....ale samotný porod byl fofr. Bolelo to děsně, ale rychlovka na 2 zatlačení. Manžel byl u toho, za to jsem moc vděčná, je to psychická opora a hodně to pomůže. Doktor úžasný, vlastně všichni byli příjemní, nemůžu si stěžovat! Jediné, čeho jsem se bála, bylo to, že nestihla zabrat ta antibiotika a malý bude mít infekci. Narodil se hodinu a půl po infúzi......naštěstí mi to stihlo účinkovat a Honzíček je zdravý a my moc šťastní!!!!!!!!!
Snažila jsem se to napsat stručně, ale jak vidím, se mi to moc nepodařilo. :) Snad jste to někdo vydržel. :)