Můj porod

Můj porod.. To bude román ;)
Musím to všechno zapsat, protože jinak se mi to vykouří z hlavy ;) Začnu od konce – ve středu 25.5.2011 ve 21.25 se nám narodila Karolínka, měla 3140g, 51 cm a hlavičku 32 cm.
Termín porodu jsem měla podle MS 24.5 a podle UTZ 26.5. Strašně jsem se bála velkého dítěte a chtěla jsem porodit trošku dřív (kdyby se jí chtělo..), ale nic nezabíralo – chodila jsem na dlouhé procházky, občas si dala svařáček, lítala po domě jak kulový blesk – no a nakonec jsem se už smířila s myšlenkou že budu přenášet a mimísek bude obr (máme velké děti v rodině..). Naštěstí tomu tak nebylo, za čož jsem neskonale vděčná :///:
Poslední poradnu jsem měla v úterý 24.5.-pani doktorka mi řekla že je malá připravená, ale CS bylo stále jen 5, udělala mi Hamiltona a obě jsme doufaly, že na příští kontrolu 31.5. už nepřijdu.. Hamilton zabral a já měla večer a v noci párkrát poslíčky – ale bylo jich opravdu malinko.. Vstávala jsem kolem 8, nasnídala se a trošku poklidila – den jako každý jiný.. Po obědě jsem se vydala na svou obvyklou, 4km dlouhou, procházku a cestou jsem sbírala bez na šťávu – během procházky mě asi 4x zabolelo břicho, ale nic extra.. domu jsem přišla asi o půl 4 a stále v pohodě.. Bolesti jsem měla pořád, ale pořád jen jak MS, občas trošku silnější a hodně dlouho po sobě.. Kolem půl 7 jsem se vydala do vany –bolesti stále nepravidelné po 10 – 30 minutách (některé už opravdu bolely) - že pokud to budou poslové, určitě odejdou – jenže neodešly a dokonce se během hodinky z 12 minutového intervalu dostaly na 3 minuty.. bylo to strašně rychlé.. A já frajerka si ve vaně, ještě umyla hlavu – takže já si fénovala vlasy, manžel dobaloval tašku a pak rychle vyrazit – to bylo chvilku po 8 – cesta dlouhá – nějakých 50km.. myslím, že to ta dálnice ještě urychlila, asi 10 km před Brnem se to rozjelo už pořádně a já málem vyskočila za jízdy z auta – to už byl masakr - hrozný a navíc jsem se v tom autě vůbec nemohla hýbat - i když si vzpomínám že v jednu chvíli jsem měla nohy na bočním okénku - a fakt nevím jak se mi povedlo se tam tak zkroutit.. :€Ss€:
Do porodnice jsme dojeli ve 20.50 – jak jsem vystoupila z auta, dostala jsem takovou kontrakci, že jsem se skácela k zemi – manžel nechal tašky v autě, že mě odvede a pak se pro ně vrátí – došli jsme na příjem, jenže uvnitř byla nějaká jiná maminka, tak jsem chodila po chodbě – zvládla jsem tam tři kontrakce (všechny tři na zemi..) a u té třetí jsem už měla potřebu tlačit - řekla jsem to Martinovi ten šel okamžitě zaklepat - hned mě vzali – a že prý na pásy (přiznám se, že to bych nedala) ale zachránil mě doktor, že můžu rovnou k němu – opět jsem dostala kontrakci a skácela se mu v ordinaci – já se prostě na těch nohou nemohla udržet.. tak mi pomohli na stůl, doktor mě vyšetřil – „Tady to drží jen na vaku blan, jedeme rovnou na sál“ … :jawdrop: Dívala jsem se na něj jak na blázna..
Zavolali manžela – který sebou vůbec nic neměl – takže žádný foťák, telefon – já měla připravený Dianatal gel – všechno zůstalo v autě.. :|€|:
Na sále jsem pořád nemohla uvěřit, jako že už.. že už mám fakt tlačit.. Jednu kontrakci jsem musela prodýchat, na druhou mi PA praskla vodu – pak ještě pochopit jak tlačit a uvědomit si, že té bolesti stejně neuteču a nemá smysl si to prodlužovat – mě totiž strašně překvapil ten pocit, když hlavička měla projít přes hrdlo.. Prostě jsem si říkala, že to nepůjde, že to nemůžu protlačit.. Navíc mě to nutilo dávat nohy k sobě = špatný postup ;) Ale u třetího zatlačení jsem to pochopila a na čtvrtou kontrakci se asi správně nasr…. a malá byla venku ;) Takže suma sumárum – od příjezdu do nemocnice do narození naší Kájušky uběhlo nějakých 30 minut = jak podotkla PA – přijeli jsme za 5 minut 12 :qu: Pocit zvláštní, ale nemůžu říct že by to byla zas až tak velká úleva, prostě v tu chvíli mi to nepřišlo – malou mi PA hned dala, manžel přestřihl pupeční šňůru.. PA jí šla umýt a manžel utíkal do auta pro foťák, abychom měli alespoň nějakou fotečku – takže jí máme vyfocenou už pěkně umytou ;)
Pak nastal problém s placentou – udělalo se mi špatně a hned se jelo na sál – takže bohužel narkóza, ale naštěstí jsem jí snesla docela dobře, když mě přivezli, zašla jsem si do sprchy a pak mi i malou donesli, jen jsem jí nesměla kojit.. Na sále mě rovnou zašili – nástřih nemám, jen jeden steh uvnitř..
S manželem a malou jsme byli na sále asi do 12 a kolem půl 1 mě odvezli na pokoj. Na noc mi malou nedali – prý abych se vyspala – tak jsem nezamhouřila oko :€z€: byla jsem plná dojmů a pocitů, všechno jsem prožívala znova a znova – hlavně ten pocit když jsem malou dostávala ven – ten mi v hlavě ležel dlouho..
Jsem moc ráda, že jsem to měla tak rychle za sebou, ale asi nikdy nebudu patřit mezi ty, které na porod vzpomínají jako na krásný zážitek – jediné krásné na tom je ten výsledek, to krásné zlatíčko, které mi tu teď spinká :#~:
A to je asi vše - zbytek pobytu v nemocnici probíhal normálně, žloutenku nemáme, domu jsme šly v neděli ;) taťka si vzal celý týden dovolenou a je s námi doma, moc mi pomáhá, ale zatím toho moc nemáme - malá je hodná a snad to tak i zůstane :c: Máme před sebou krásné časy a já se na ně moc těším :h: :h: :h:
Jo a ještě přikládám fotečku už prázdného bříška - v porodnici jsem nechala asi 7 kg - takže 7 mi jich ještě zůstalo, ale snad i ty půjdou dolu ;)